Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 97/2021-40

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Zuzanou Spáčilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 605,23 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 7 605,23 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 7 605,23 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným k soudu dne 26. 1. 2021 ve znění jeho doplnění se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 21. 7. 2014. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se poskytnutou zápůjčku zavázala vrátit spolu s částkou ve výši 8 361 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 277 Kč (úroková sazba 19,98 % ročně), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 307 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 14. 9. 2015. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenala do zákaznické karty žalované. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, naposledy zaplatila splátku dne 29. 7. 2014. Původní věřitelce proto vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky: jistiny ve výši 8 681,73 Kč a poplatku ve výši 8 179,27 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 16. 11. 2017 svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 10 755,77 Kč. Dluh žalované činí jistinu 4 824,21 Kč, dlužný poplatek 2 781,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 132,87 Kč (úrok ve výši 19,98 % ročně z aktuální výše dlužné jistiny, který žalobkyně nárokuje ode dne následujícího po uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. dne 14. 9. 2015, do dne postoupení pohledávky), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 588,24 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z aktuální výše dlužné jistiny od uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, tj. od 6. 8. 2014, do postoupení pohledávky), úrok ve výši 19,98 % z dlužné jistiny 4 824,21 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z dlužné jistiny 4 824,21 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , (dále jen „ “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalované částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Obchodní zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, a žalovaná podepsaly dne 21. 7. 2014 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč (poplatek sestává ze součtu úroku ve výši 1 277 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 307 Kč splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Žalovaná si zvolila hotovostní režim splátek, což znamená, že je povinna splácet poskytnuté prostředky k rukám zástupce právní předchůdkyně žalobkyně dle číslo smluvních podmínek. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky převzala v hotovosti v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle čl. 2 smluvních podmínek otištěných na zadní straně smlouvy zahrnuje administrativní činnost poskytovaná na základě smlouvy činnost prevence kumulace neuhrazených splátek prostřednictvím telefonického upozornění a/nebo písemného upozornění na prodlení, podporu prostřednictvím telefonické linky a kontaktních center právní předchůdkyně žalobkyně, činnost vyhotovení kopie příslušné smluvní dokumentace v případě její ztráty nebo poškození a mimořádné přijetí splátky celkové dlužné částky na pobočce právní předchůdkyně žalobkyně. Hotovostní režim splátek jako doplňková volitelná služba zahrnuje podporu zákazníka při uzavření smlouvy, osobní doručení částky zápůjčky na místo bydliště a osobní výběr splátek v místě bydliště zákazníka. Dle čl. 3 smluvních podmínek činila RPSN 63,93 %. Dle čl. 4 smluvních podmínek byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 19,98 % ročně. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Podle čl. 6 smluvních podmínek se žalovaná zavázala platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, poplatek za hotovostní režim splátek byl stanoven jako 51,83 % z celkové výše spotřebitelského úvěru. Podle čl. 8 smluvních podmínek budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky.

6. Při prověřování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je slovenské státní příslušnosti, nemá žádné nezaopatřené děti, žije v nájmu, úvěr v požadované výši 15 000 Kč potřebuje na neočekávané výdaje. Žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba jako strojírenský dělník. V zaměstnání dosahovala žalovaná čistého měsíčního příjmu 9 500 Kč, jako jiné blíže neupřesněné příjmy je uvedena částka 10 000 Kč. Po odečtení měsíčních výdajů 7 800 Kč (nájem 2 300 Kč, telefon 1 000 Kč, výdaje na domácnost 4 500 Kč) zbýval žalované použitelný příjem ve výši 11 700 Kč, bez zohlednění jiných příjmů pak 1 700 Kč. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná nemá jinou zápůjčku, ani kreditní kartu, ani bankovní účet. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně občanský průkaz, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výplatní pásky.

7. Sjednané splátky ze smlouvy o půjčce žalovaná nehradila řádně a včas, na svůj závazek uhradila v období od 21. 7. 2014 do 18. 9. 2015 pouze částku 10 735,77 Kč.

8. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 16. 11. 2017 postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (pohledávka žalované byla uvedena na str. číslo ze 125 seznamu postupovaných pohledávek) a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 18. 11. 2017 odeslaným 6. 12. 2017. K zaplacení žalované dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 10. 9. 2019 odeslaným následujícího dne.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 21 smluvních podmínek.

11. Věc byla soudem posuzována dle a násl. , (dále jako „o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně sice prověřovala majetkové poměry žalované, nicméně nikoliv s náležitou odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě vznikla žalované povinnost platit splátky v měsíční výši 1 228 Kč. Zjištěná a právní předchůdkyní žalobkyně z výplatní pásky ověřená čistá mzda žalované činila 9 500 Kč, měsíční výdaje celkem 7 800 Kč. Žalované takto měsíčně měla zůstávat částka rozdílu mezi těmito dvěma hodnotami ve výši 1 700 Kč, po odečtení splátky 1 228 Kč pak pouhých 472 Kč. V zákaznické kartě žalované jsou zaznamenány ještě„ jiné příjmy“ ve výši 10 000 Kč, není u nich však uvedeno, jakou povahu mají tyto příjmy a ani že by byly tyto příjmy jakkoliv ověřovány právní předchůdkyní žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala údaje v zákaznické kartě pouze nahlédnutím do dokumentů předložených žalovanou, ověřované dokumenty neuchovávala (což jí ostatně tehdy platný a účinný ZoSÚ ani neukládal), tudíž nelze ověřit, o jaké příjmy se pod uvedenou kategorií„ jiné“ jedná. V bilanci majetkových poměrů žalované proto nelze tyto příjmy zohlednit.

16. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru náležitě neposoudila úvěruschopnost žalované, která v daném vztahu vystupuje v pozici spotřebitele, stala se smlouva o spotřebitelském úvěru neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní podle § 588 o. z., neboť uzavřená úvěrová smlouva je právní jednání odporující zákonu a současně zjevně narušující veřejný pořádek, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co jí bylo na základě této smlouvy plněno, tj. 10 000 Kč. Tuto částku však žalovaná svými platbami již právní předchůdkyni zcela uhradila, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle , dle kterého by právo na náhradu nákladů řízení měla procesně zcela úspěšná žalovaná, nicméně té v řízení žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.