Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 202/2020-90
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 37 156,28 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 469,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 7 686,48 Kč se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12 614 Kč k rukám advokáta titul. jméno příjmení, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 469,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 7 686,48 Kč se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12 614 Kč k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 37 156,28 Kč z titulu smlouvy o povoleném debetu uzavřené mezi účastníky řízení dne datum, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky ze svého účtu do sjednaného limitu ve výši 30 000 Kč. Jelikož došlo k zániku smlouvy pro neplacení vyčerpaných prostředků, požadovala žalobkyně zaplacení částky 37 156,28 Kč, která, dle jejího tvrzení, představovala jistinu úvěru.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne datum, z žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne datum, ze smlouvy o povolenému debetu ze dne datum, z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, z odstoupení od smlouvy ze dne 18. 4. 2017, z oznámení o zrušení a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 15. 5. 2017, z historického výpisu z úvěru, z detailu o klientovi z BRKI/NRKI ze dne 15. 2. 2016, z čestného prohlášení o výši příjmu ze dne 15. 2. 2016, z kopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného, z generování kreditní informace ze dne 15. 2. 2016, ze stanovení schvalovací pravomoci pro klienta, z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu, z výzvy k úhradě dluhu ze dne 16. 11. 2017, z periodického výpisu od února 2016 do zrušení účtu, z oznámení banky o úrokových sazbách s účinností od 4. 1. 2016, ze sazebníku právnická osoba a z podmínek k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele ze dne 28. 7. 2015 má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o bankovních službách pro č. účtu bankovní účet, na základě níž byl pro žalovaného zřízen a veden běžný účet v Kč. Stejného dne byla uzavřena smlouva o povoleném debetu, na základě níž byl žalovaný oprávněn ze zřízeného účtu čerpat finanční prostředky do sjednaného limitu ve výši 30 000 Kč s tím, že při překročení limitu je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. V případě vzniku nepovoleného debetu byla žalobkyně oprávněna smlouvu vypovědět a vyzvat žalovaného k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. Dne 15. 5. 2017 byl žalovaný informován o zrušení účtu ke stejnému datu v důsledku zániku smlouvy dne 9. 5. 2017, neboť účet vykazoval debetní zůstatek ve výši 37 156,28 Kč a tato částka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Z doplnění tvrzení žalobkyně v podání ze dne 2. 11. 2020 má soud za prokázané, že za období od 15. 2. 2016 do 11. 5. 2017 žalovaný fakticky vyčerpal z předmětného účtu částku ve výši 46 061,80 Kč a za stejné období fakticky provedl platbu na svůj účet ve výši 16 592 Kč. Žalovaný tedy fakticky vyčerpal finanční prostředky, které žalobkyni neuhradil ve výši 29 469,80 Kč.
4. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, byla žalobkyně opakovaně poučena o povinnosti doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k prokázání splnění své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , tedy, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila řádně a v zákonem požadovaném rozsahu schopnost žalovaného hradit finanční prostředky v rozsahu poskytnutého úvěrového limitu.
5. Žalobkyně ve svých podáních k výzvě soudu uvedla, že dle jejího názoru žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to zjištěním a ověřením poměrů žalovaného z nezávislých zdrojů na spotřebiteli i z informací poskytnutých samotným žalovaným. Žalobkyně především získala informace z bankovních registrů, nebankovních registrů, z ostatních registrů a databází, z příjmů žalovaného a z jeho výdajů, z výdajů žalovaného na splátky úvěru, vyhodnocením finanční rezervy žalovaného a dále dle demografických a statistických informací. Žalobkyně uvedla, že nahlédnutím do těchto databází a z údajů informačních rejstříků nebyly zjištěny žádné negativní informace k osobě žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že v žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu, který byl soudu předložen k důkazu a byl vyplněn dne datum, vyplývá výše průměrné mzdy žalovaného, která činila 14 500 Kč. Dále žalobkyně vycházela z údajů uvedené žalovaným a jeho měsíční výdaje stanovila ve výši 6 246 Kč, které zahrnovaly ostatní výdaje a pojištění ve výši 500 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 336 Kč a částku představující životní minimum ve výši 3 410 Kč. Žalobkyně má za to, že není v jejich možnostech, aby zcela objektivně zjišťovala všechny výdaje žalovaného k datu podpisu smlouvy. V této souvislosti žalobkyně předložila k důkazu žádost o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu, čestné prohlášení o výši příjmů ze dne datum a fotokopii občanského průkazu a průkazu zdravotní pojišťovny žalovaného. Dále pak žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného u žalobkyně, avšak až za období od datum, tedy ode dne, kdy byla podepsána předmětná smlouva o úvěru. Z čestného prohlášení vyplývá, že žalovaný pracuje jako tavič u akciové společnosti od 1. 9. 2015 na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 14 500 Kč. Tento příjem nebyl žádným způsobem před uzavřením smlouvy ověřen a předmětné údaje byly uvedeny pouze na základě prohlášení žalovaného. Z žádosti o poskytnutí povoleného debetu vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru byl svobodný, jeho bytové poměry jsou charakterizovány jako tzv. ostatní, bez bližší specifikace, ostatní výdaje činí 500 Kč bez bližší specifikace, veškeré ostatní výdajové položky jsou nulové. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný měl výdaje na bydlení ve výši 2 336 Kč, přičemž tuto částku žalobkyně stanovila na základě statistických dat o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech. Jiným způsobem nebyla tato částka objektivizována.
6. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení písemnou formu je platným právním jednáním, a to s přihlédnutím k ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
12. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo sporné, že žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, kterou lze v souladu s ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla s přihlédnutím k § 9 tohoto zákona uzavřena platně, tedy zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva absolutně neplatná. Z důvodové zprávy k ustanovení § 9 citovaného zákona vyplývá, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Odbornou péčí je v tomto případě třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v této činnosti (viz. výklad § 2 zákona č. 634/1992 Sb. ). Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 citovaného zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného sice byla do určité míry žalobkyní prověřena, avšak nikoliv v potřebném rozsahu a s odbornou péčí, přičemž zjištěné závěry nemohly být podkladem pro poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému.
14. Žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru předložila k prověření faktických poměrů žalovaného k datu uzavření smlouvy pouze kopii občanského průkazu a průkazu zdravotní pojišťovny žalovaného. Dále žalobkyně vycházela jen z údajů uvedených žalovaným v čestném prohlášení, aniž by si tyto údaje jakýmkoliv způsobem prověřila. Především se jednalo o ověření existence a doby trvání pracovního poměru žalovaného včetně jeho výdělku za dobu předcházející uzavření smlouvy. V případě pravidelných výdajů žalovaného žalobkyně neověřovala žádné informace, kdy vycházela pouze z neurčitého údaje uvedeného žalovaným o blíže nespecifikovaných ostatních výdajích ve výši 500 Kč. Rovněž informace žalovaného o nulových výdajích s bydlením se soudu jeví jako značně nepravděpodobná. U bytových nákladů žalobkyně vyšla ze statistického modelu o výši nákladů na bydlení a energie v daném regionu, přičemž ani tato tvrzení žalobkyně v řízení neobjektivizovala. Žalobkyně v řízení navrhovala doplnit dokazování dodatečným prošetřením úvěruschopnosti žalovaného výslechem svědků titul. jméno příjmení a titul. jméno příjmení, výkonnými orgány zaměstnavatele žalovaného, kteří měli svou výpovědí prokázat, zda žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnancem dané společnosti, zda pobíral mzdu a v jaké výši, a to za období šesti měsíců před poskytnutím úvěru. K prověření stejných skutečností žalobkyně navrhla důkaz dotazem u zaměstnavatele žalovaného, společnosti právnická osoba Tyto navržené důkazy soud zamítl, neboť splnění povinnosti žalobkyně vyplývající ze zákona č. 145/2010 Sb. , je nutné zkoumat k datu uzavření spotřebitelského úvěru, nikoliv až v průběhu soudního řízení.
15. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany žalobkyně prověřena s náležitou odbornou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , za absolutně neplatnou a vzhledem k této skutečnosti posoudil uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 a § 2991 o. z.
16. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný vyčerpal ze svého účtu za dobu existence účtu částku 46 061,80 Kč a na tento účet zaplatil 16 592 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 29 469,80 Kč, které je povinen žalobkyni vydat. Vzhledem k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 29 469,80 Kč.
17. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 7 686,48 Kč představující rozdíl mezi původně žalovanou částkou ve výši 37 156,28 Kč a částkou přiznanou ve výši 29 469,80 Kč, která představovala poplatky a úroky. Pokud soud dovodil neplatnost smlouvy, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat přiznání nároků, které vyplývají z neplatné smlouvy.
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla úspěšná do 79 % z uplatněného nároku, neúspěšná do 21 % nároku, náleží jí tedy 58 % (79% - 21%) z účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 487 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 620 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 4 a půl úkony právní služby (jednoduchá předžalobní výzva bez právního rozboru věci - poloviční úkon, převzetí věci, sepis žaloby a účast u dvou jednání ve věci dne 20. 1. 2021 a 11. 3. 2021) odměna tedy činí 11 790 Kč (4,5 x 2 620 Kč). Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč, a to v souladu s § 13 odst. 4 vyhl. č.177/1996 Sb. v platném znění, celkem 1 500 Kč (5 x 300). Dále byly náklady řízení představovány cestovními výdaji zástupce žalobkyně k procesnímu soudu u jednání dne 20. 1. 2021 hromadným dopravním prostředkem ve výši 154 Kč a u jednání dne 11. 3. 2021 osobním vozidlem, přičemž cesta byla vykonána z obec do Bruntálu a zpět při celkové vzdálenosti 298 km. Náhrada byla stanovena dle vyhl. č. 589/2020 Sb. Paušální částka za cestovní výdaje u druhého jednání představovala 1 311,20 Kč (298 km x 4,40 Kč), náklady na pohonné hmoty činily 389,40 Kč, přičemž byly vypočítány z průměrné spotřeby vozidla 4,7 l benzinu 95 oktanů/100km, vzdálenosti 298 km a ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 27,80 Kč. Dále byla požadována náhrada za ztrátu času v souladu s § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. , což představuje 100 Kč za každou započatou půlhodinu u úkonů prováděných v místě, které není sídlem advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Při jednání dne 20. 1. 2021 představovala ztráta času 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, při jednání dne 11. 3. 2021 při cestě z obec do Bruntálu a zpět 10 započatých půlhodin po 100 Kč, tedy celkem 1 000 Kč.
19. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny, režijních paušálů a náhrad přiznána 21% DPH ve výši 3 516,40 Kč Náklady řízení představují celkem 21 748 Kč a 58 % z této částky pak po zaokrouhlení částku 12 614 Kč, která byla žalobkyni přiznána.
20. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se oprávněný domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.