Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
23 C 94/2021-32
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní titul titul Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 21 672 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 21 272 Kč, úrok ve výši 2 291,90 Kč a dále ve výši 15,00 % ročně z částky 7 291,47 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1 373,64 Kč a dále ve výši 9,00 % ročně z částky 7 638,91 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 7. 12. 2020 a z částky 7 238,91 Kč za dobu od 8. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 400 Kč za dobu od 8. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 21 272 Kč, úrok ve výši 2 291,90 Kč a dále ve výši 15,00 % ročně z částky 7 291,47 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1 373,64 Kč a dále ve výši 9,00 % ročně z částky 7 638,91 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 7. 12. 2020 a z částky 7 238,91 Kč za dobu od 8. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 400 Kč za dobu od 8. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 21 672 Kč spolu s úrokem ve výši 2 291,19 Kč a dále ve výši 15,00 % ročně z částky 7 291,47 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 373,64 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 7 638,91 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále jen původní věřitel) a žalovaným byla dne 10. 5. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,00 % ročně a poplatkem v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy a každá následující splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti předcházející splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru. Žalovaný však v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalovaný na dluh uhradil částku 14 600 Kč, poté již neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 7 291,47 Kč, na úroku částku 2 291,19 Kč, na úroku z prodlení částku 1 373,64 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 1 741,98 Kč, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku 503,95 Kč, na poplatku za inkaso plateb v hotovosti částku 2 787,16 Kč a na smluvní pokutě částku 9 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Žádosti o úvěr ze dne 10. 5. 2017, Smlouvy o úvěru číslo ze dne 10. 5. 2017 včetně předpisu splátek a ujednání o zpracování osobních údajů, interního výpisu – tabulky umoření, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2017 včetně přílohy číslo – ujednání o mzdě a přílohy číslo výplatní pásky žalovaného za období 2/ 2017, 3/ 2017, výpisu z bankovního účtu žalovaného č. ú. bankovní účet za období od 1. 3. 2017 do 31. 3. 2017 a za období od 1. 4. 2017 do 30. 4. 2017, Smlouvy o podnájmu družstevního bytu ze dne 23. 11. 2015 uzavřené mezi nájemcem a podnájemcem – matkou žalovaného a z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 11. 2020 včetně podacího lístku ze dne 23. 11. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 10. 5. 2017 Smlouvu o úvěru číslo jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr hotovostně dne 10. 5. 2017 v plné výši. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného fixního úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč, poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 750 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru v postupných platbách dne 11. 5. 2017 částku 2 000 Kč, dne 15. 6. 2017 částku 2 000 Kč, dne 15. 7. 2017 částku 2 000 Kč, dne 15. 8. 2017 částku 2 000 Kč, dne 15. 9. 2017 částku 2 000 Kč, dne 16. 10. 2017 částku 2 000 Kč, dne 21. 11. 2017 částku 1 000 Kč, dne 19. 12. 2017 částku 600 Kč, dne 16. 1. 2018 částku 500 Kč a dne 16. 2. 2018 částku 500 Kč, tedy souhrnnou částku 14 600 Kč, další splátky neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 23. 11. 2020 k úhradě dluhu.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 15. 4. 2021, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 14 194 Kč, pracovní poměr hlavní jako operátor výroby (obsluha linek a pomocných zařízení); žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze pracovní smlouvu ze dne 1. 3. 2017 pro pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2017 a ujednání o mzdě, výplatní pásky za měsíc únor 2017 a březen 2017, další důkazy nedoložil, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listin y dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, anonymizováno právnická osoba, ve věci C číslo).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru v částce 1 741,98 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 503,95 Kč, poplatku za inkaso plateb v hotovosti v částce 2 787,16 Kč a smluvní pokuty v částce 9 000 Kč.
15. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 14 600 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 400 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 400 Kč za dobu od 8. 12. 2020 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 7. 12. 2020), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nárokovaného příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku ve výši 2 291,90 Kč, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 7 291,47 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 373,64 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 7 638,91 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 7. 12. 2020 a z částky 7 238,91 Kč za dobu od 8. 12. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
17. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust.
§ 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).