Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 82/2021-16

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Spáčilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 104 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalovaném domáhala částky celkem 6 704 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně na žalovaném domáhala částky celkem 6 704 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 19. 1. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že dne 25. 8. 2020 poskytla žalovanému na základě jeho žádosti ze dne 24. 8. 2020 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne 27. 9. 2020. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 204 Kč. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet z potvrzení o příjmu, od žalovaného zjištěných údajů o jeho výdajích a lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčního rejstříku a registru dlužníků. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z kopie jeho občanského průkazu a dále pomocí ověřovací platby, kterou žalovaný zaslal žalobkyni ze svého bankovního účtu. Žalovaný žalobkyni do dnešního dne ničeho neuhradil, přestože mu zaslala dvě upomínky. Náhradu nákladů vynaložených na upomínání stanovila žalobkyně paušálními částkami 450 Kč a 650 Kč. Žalobkyně následně předala pohledávku žalovaného k inkasnímu řízení inkasní agentuře, za což si účtuje náhradu nákladů ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně v důsledku nesplnění povinnosti žalovaného žádá rovněž přiznat smluvní pokutu ve výši dvakrát 450 Kč, tj. celkem 900 Kč, v souladu s čl. 7 a 7.3 smlouvy. Naposledy žalobkyně žalovaného marně upomínala o zaplacení výzvou odeslanou dne 8. 10. 2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaný uzavřel dne 24. 8. 2020 s žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni krom úroku ve výši 39 % ročně (čl. 4 smlouvy) jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, který byl splatný spolu s jistinou úvěru a úrokem. Pro případ, že žalovaný vrátí úvěr řádně a včas, zavázala se žalobkyně poskytnout žalovanému slevu z poplatku za poskytnutí úvěru, a to tak, že poplatek po slevě bude ve výši 744 Kč (čl. 4 smlouvy). Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 30 dnů (čl. 5 smlouvy). Za porušení povinnosti nepeněžní povahy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 15 % jistiny úvěru, konkrétně se jednalo o porušení povinnosti předložit žalobkyni písemně potvrzení o trvání zaměstnání či pracovního poměru a dále povinnosti předložit potvrzení příslušného soudu, že vůči žalovanému nejsou vedena soudní řízení (čl. 7 smlouvy). Účastníci si dále sjednali poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky a ve výši 650 Kč za druhou upomínku k úhradě dlužné částky a dále poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury právnická osoba (čl. 7 smlouvy). Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bankovní účet, smlouvu podepsal digitálně, ve smlouvě je uvedena IP adresa, z níž k potvrzení smlouvy došlo. Žalovanému byly v průběhu jednání o smlouvě předloženy předsmluvní informace. Žalovaný zaslal žalobkyni kopii svého občanského průkazu a dne 20. 3. 2019 z bankovního účtu uvedeného ve smlouvě ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Žalobkyně zaslala na tento bankovní účet dne 25. 8. 2020 částku ve výši 3 000 Kč a k platbě připojila zprávu o splatnosti dne 27. 9. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím České pošty s. p. upomínku ze dne 8. 10. 2020 a ze dne 19. 10. 2020. Inkasní agentura právnická osoba zaslala žalované upomínku ze dne 15. 12. 2020.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

6. Věc byla soudem posuzována dle a násl. , (dále jako „o. z.“) a podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Žalobkyně na zaslanou výzvu soudu k předložení důkazů ke svému tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalovaného nereagovala a z nařízeného ústního jednání se omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu , , o své povinnosti důkazní a o následcích neunesení důkazního břemene. Žalobkyně neprokázala soudu svá tvrzení o tom, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti žalobkyně zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. S ohledem na skutečnost, že došlo k zneplatnění smlouvy o úvěru od jejího počátku, posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako mimosmluvní vztah z bezdůvodného obohacení a žalovaný měl povinnost vrátit žalobkyni plnění, které ze smlouvy o úvěru přijal, tj. jistinu ve výši 3 000 Kč (viz I. výrok rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 6 704 Kč (tj. poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty, paušálních částek za upomínání) soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích a smluvní pokutě byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle , jelikož náhrada nákladů řízení by náležela procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.

15. Třídenní lhůta ke splnění žalovanému uložené povinnosti byla stanovena dle .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.