Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
7 C 58/2021-16
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 835,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 835,72 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 8 835,72 Kč od 22. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 835,72 Kč od 22. 6. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 146,32 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 895,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 835,72 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 8 835,72 Kč od 22. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 835,72 Kč od 22. 6. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 146,32 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 895,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Podanou žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 24. 7. 2020 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 8 835,72 Kč s příslušenstvím ve formě smluvních úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení, a to z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o kontokorentu uzavřené mezi právní žalobkyní a žalovaným dne 8. 2. 2018, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše 9 000 Kč.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.s.ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ) – žalovaný.
V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 8. 2. 2018 k uzavření smlouvy o kontokorentu číslo, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat kontokorentní úvěr až do výše 9 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný je povinen hradit úrok z úvěru ve výši 17,90% ročně. Protože žalovaný porušoval smluvní podmínky, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 31. 7. 2019. Dne 14. 7. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění. Do dnešního dne však žalovaný dlužnou částku neuhradil.
Ačkoli žalobkyně dostála všem svým zákonným povinnostem, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek úvěrové smlouvy přiměl k odstoupení od smlouvy, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni celou splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl v řízení žalovaným nikterak zpochybněn a soud jej má listinnými důkazy přiloženými k návrhu na vydání platebního rozkazu za prokázaný, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně zákonných úroků z prodlení, neboť žalovaný se vůči žalobkyni ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku.
Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , a to dle zejm. ust. § 2395 a násl. a § 1879 a násl., otázku úroku z prodlení pak posuzoval dle ust. § 1970 téhož právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. o. s. ř. . Žalobkyně byla v řízení plně úspěšnou, žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky vyzvala a má tudíž podle uvedených zákonných ustanovení proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. Náklady řízení potom soud vyčíslil jako součet následujících položek:
soudní poplatek ve výši 400 Kč,
odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve výši 3 x 1 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé),
3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.
Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.