Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 267/2020-25

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 1 500 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 8,05% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 1 500 Kč od 27. 8. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 953 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 1 500 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 8,05% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 1 500 Kč od 27. 8. 2016 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 953 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

ve smyslu ustanovení :

1. Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou původně Okresnímu soudu v Hodoníně dne 15. 6. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 500 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (anonymizována tři slova BH) a žalovaným dne 25. 7. 2016. Na základě této smlouvy byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 1 500 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

2. V souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ( ).

3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z prohlášení pro nového klienta (žalovaného) vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytuje úvěr ve výši 1 500 Kč, který žalovaný přijímá. Poplatek za úvěr je vyčíslen na částku 0 Kč a roční úroková sazba činí 0%. Datum splatnosti úvěru je stanoveno na den 26. 8. 2016. V prohlášení je uvedeno číslo účtu žalovaného bankovní účet. Prohlášení neobsahuje žádný podpis. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 7. 2016 vyplývá, že právnická osoba převedla na účet č. bankovní účet částku 1 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 20. 12. 2019 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 2 745 Kč ve lhůtě tří dnů. Dopis byl žalovanému odeslán dne 22. 1. 2020. Žalovanému byla téhož dne zaslána i předžalobní výzva.

4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. a násl., , (dále též jen „o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle o. z. a

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec netvrdila a ani nedoložila, že by jakýmkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Za této situace soud uzavírá, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu (zejm. a rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu (zejm. nález ze dne datum, sp. zn. ). Soud ve věci nenařizoval jednání za účelem poučení žalobkyně dle , 3 k doplnění tvrzení a prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť sama žalobkyně alternativně v žalobě navrhla, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

6. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně vůči žalovanému právo na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka 1 500 Kč představující nesplacenou jistinu. Ve vztahu k této částce má proto má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s  Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, odeslané téhož dne s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v trvání tří dnů. Z pravidelného chodu věcí a z ust. o. z. je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalovaného nejdříve dne 27. 1. 2020. Splatnost proto nastala dne 30. 1. 2020 a od 31. 1. 2020 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

7. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 1 500 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 31. 1. 2020 ve výši odpovídající Ve zbylém rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 82%: 18% (celkově byla žalována částka 2 065,92 Kč včetně zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 1 688,66 Kč opět včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku).

9. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právní zástupkyně za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (tedy ve smyslu vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právní zástupkyně žalobkyně a výše náhrady jejích hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v  až c) AT.

10. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátkou spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právní zástupkyně, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby ( ), celkem 300 Kč, a podle náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku ve výši 953 Kč.

11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.