Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 302/2020-40

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul. jméno jméno

sídlem adresa

sp. zn. číslo

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 12 222 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši

10 % ročně od 16. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 4 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 291,52 Kč od 1. 4. 2020 do 15. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 585,52 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 235,30 Kč k rukám

jejího zástupce titul. jméno jméno do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši</b> <b>10 % ročně od 16. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 4 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 291,52 Kč od 1. 4. 2020 do 15. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 585,52 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 235,30 Kč k rukám</b> <b>jejího zástupce [titul]. [jméno] [jméno] do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 222 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2020 do zaplacení z částky 11 291,52 Kč. Tvrdila, že žalobkyně jako věřitel prostřednictvím mandatáře a žalovaný jako dlužník spolu uzavřeli, na základě žádosti žalovaného o uzavření smlouvy o úvěru ze dne 31. 5. 2019 číslo jejíž nedílnou součástí jsou Obchodní podmínky (dále jen„ Podmínky“). K uzavření smlouvy došlo v souladu s čl. 1 odst. 2. podmínek akceptací žádosti ze strany žalobkyně prostřednictvím prodejce. Úvěr byl poskytnut ve výši 12 787 Kč, částka byla dne 4. 6. 2019 převedena na účet prodejce. Podle čl. 3 odst. 1. podmínek a smlouvy o úvěru bylo současně dohodnuto, že žalovaný má povinnost čerpanou částku splácet ve formě 12ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 298 Kč od 15. 6. 2019 splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Měsíční splátky byly sjednány jako pevné a neměnné po celou dobu trvání úvěrové smlouvy. V měsíční splátce je obsažena jistina, úrok a pojištění. V průběhu trvání smlouvy žalovaný přestal hradit žalobci pravidelné splátky, a to od splátky splatné 15. 9. 2016, tzn. od 4. měsíční splátky. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky. K úhradě dluhu byl žalovaný žalobcem upomínán pod hrozbou ukončení a zesplatnění dané smlouvy, avšak bezvýsledně. V důsledku prodlení sdělila žalobkyně žalovanému dopisem z 28. 2. 2020, že došlo k zesplatnění všech jeho pohledávek ke dni 16. 2. 2020 a žalovaný byl vyzván k úhradě veškerých svých závazků. Žalovaný uhradil dosud pouze 5 081 Kč. Dlužná částka v celkové výši 12 222 Kč přestavuje neuhrazené splátky do zesplatnění ve výši 7 755 Kč (tj. 1 265 Kč jako splátka splatná k 15. 9. 2019 a 5 x 1 298 Kč splatných k 15. dni měsíce října 2019 – února 2020), jistinu v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 3 536,52 Kč, úrok z prodlení 175 Kč, smluvní pokutu 555,48 Kč a účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč Smluvní pokuta je požadována v sazbě 0,1 % denně z 3 536,52 Kč za dobu od 19. 3. 2020 ke dni podání žaloby. Do dne podání žaloby žalovaný ničeho ani přes předžalobní výzvu žalobkyni neuhradil. Úvěryschopnost žalovaného žalobkyně posoudila s odbornou péčí, když vycházela především z registru rizikových subjektů Komerční banky, registru příjmení, insolvenčního rejstříku, registru hledaných osob, interního black listu žalobkyně, příjmů a výdajů žalovaného, výdajů na splátky úvěru, finanční rezervy a demografických a statistických informací. příjmení příjem žalovaného dle výplatních pásek v 3-4/ 2019 činil 14 500 Kč měsíčně. Ze statistických údajů Českého statistického úřadu pak vyplývají výdaje na bydlení, tj. 1 730 Kč. Z těchto vycházela žalobkyně proto, že žalovaný uvedl nižší výdaj. Při výpočtu disponibilního příjmu byla uvažována rezerva 10 % z čistého příjmu žalovaného.

2. Usnesením č. j. -35 ze dne 22. 2. 2021 soud vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému společně s žalobou dne 8. 3. 2021 v souladu s  a ( )

3. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě výše nevyjádřil, soud proto jednal bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu.

4. Úvěrovou smlouvou č. SU číslo ze dne 31. 5. 2019, úvěrovými podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. SU číslo, potvrzením o poskytnutí/proplacení úvěru a mandátní smlouvou č. U číslo bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 787 Kč, když předmětem úvěru bylo financování zboží u prodejce právnická osoba, úvěr se žalovaný zavázal splácet formou 12ti pravidelných měsíčních splátek po 1 298 Kč vč. pojištění. Poslední splátka byla splatná 15. 5. 2020. V úvěrové smlouvě byla dále sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky v případě prodlení s jejím zaplacením. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Příjem žalovaného byl uveden, a dvěma výplatními páskami doložen, ve výši 14 500 Kč měsíčně čistého, žalovaný v době uzavírání úvěrové smlouvy bydlel v družstevním bytě, byl svobodný, pracovní poměr měl sjednán na dobu neurčitou. Bydliště i korespondenční adresa žalovaného byly ve smlouvě uvedeny v obec, ulice a číslo.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil ze 17 303 Kč pouze 5 081 Kč a dluží tak 12 222 Kč.

6. Dopisem ze dne 28. 2. 2020 včetně dodejky bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného na adresu uvedenou ve smlouvě k úhradě dlužné částky (splátky) 7 755 Kč + 3 536,52 Kč, úroku z prodlení a smluvní pokuty 175 Kč i nákladů na upomínání 200 Kč. Celkovou částku 11 666,52 Kč měl žalovaný uhradit do 19. 3. 2020 s tím, že jinak bude podána žaloba.

7. Podle , (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Dle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je důvodná jez zčásti. V dané věci měl žalobce uzavřít s žalovaným smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 12 787 Kč. Žalovaný se zavázal splatit je vč. úrokového navýšení dle podmínek smlouvy do 15. 5. 2020 ve 12ti měsíčních splátkách po 1 298 Kč, se splácením se však dostal do prodlení, když uhradil pouze 5 081 Kč. Žalovaný dosud na svůj dluh ničeho nezaplatil.

17. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Pouze jazykový výklad a z.č. by (zejm. vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C číslo ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady na bydlení v družstevním bytě nebyly nijak podloženy, stejně jako platby energií, další výdaje nebyly nejen doloženy, ale nebyly ani tvrzeny. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici pouze doklady o příjmu, když vycházela z výplatních pásek.

22. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Vycházení z nějakých statistických údajů není dle soudu řádné ani dostatečné, když je třeba vycházet z individualit každého spotřebitele. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 787 Kč, na kterou bylo žalovaným uhrazeno pouze 5 081 Kč. Dle smlouvy měla poslední splátka být uhrazena 15. 5. 2020. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 7 706 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ číslo Obč.Z.), a na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle smlouvy, tj. od 20. 5. 2020 do zaplacení ve výši vyplývající z

23. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 4 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 291,52 Kč od 1. 4. 2020 do 15. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 585,52 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu tak, že úspěšnější žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 27 %. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč a dále odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí, sepis žaloby, výzva), náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle , 5 vyhl. č. , dále 1 620 Kč za doplnění návrhu z 12. 2. 2021 dle . Ve spojení s  téže vyhlášky a 300 Kč za tentýž úkony dle téže vyhlášky + 21% DPH. Náklady řízení v plné výši představující částku 4 575,20 Kč, z čehož 27 % činí přiznaných 1 235,30 Kč (výrok II.).

25. Lhůty k plnění povinností v obou výrocích rozsudku byly stanoveny jako třídenní v souladu s ustanovením věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.