Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 193/2020-65
Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 32 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 550 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 5 550 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro
částku 12 350 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 349,03 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do datum) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 542,74 Kč (tj. 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do datum),
částku 14 800 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 15 671,81 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 154,28 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 15 671,81 Kč od datum do datum) a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 10 121,81 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 550 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 5 550 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro částku 12 350 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 9 510,88 Kč od [datum] do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 510,88 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 349,03 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 9 510,88 Kč od [datum] do [datum]) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 542,74 Kč (tj. 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 9 510,88 Kč od [datum] do [datum]), částku 14 800 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 15 671,81 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 154,28 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 15 671,81 Kč od [datum] do [datum]) a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 10 121,81 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky
12 350 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 349,03 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do datum) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 542,74 Kč (tj. 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do datum), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o úvěru číslo rok, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Žalovaná uhradila pouze 22 450 Kč.
20 350 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 15 671,81 Kč od datum do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 15 671,81 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 154,28 Kč (jedná se o 23,72% úrok ročně z částky 15 671,81 Kč od datum do datum) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 179,47 Kč (tj. 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 15 671,81 Kč od datum do datum), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Žalovaná uhradila pouze 14 450 Kč.
Dne datum byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni.
2. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Ze smlouvy pojmenované anonymizováno, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo rok, soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO (dle obchodního rejstříku bylo od datum předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), dne datum. Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 2 800 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, celkem 34 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 600 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalované, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek (9 článků vždy s několika odstavci, psáno menším písmem). Právě v čl. 1 je uvedeno, že pro případ 58 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 23,72 % ročně, v případě že dojde ve smyslu čl. 9 k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu jistina úročena. Dle čl. 2 je výše hotovostního inkasa splátek vždy 40 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na poplatky a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedla, že je bývalým/ současným zákazníkem (marketingový zdroj), svobodná a žije ve vlastní samostatné domácnosti, je zaměstnána jako anonymizováno u anonymizováno s příjmem 12 000 Kč a dalším příjmem 6 000 Kč (bez uvedení zdroje příjmu). Měsíční výdaje 2 800 Kč (nájem, inkaso), 4 000 Kč (výdaje domácnosti), 2 400 Kč splátka jiného úvěru u právnická osoba, který je ve výši 17 650 Kč (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), celkem 9 200 Kč. Půjčku či úvěr mimo právnická osoba, nemá. Použitelný příjem činí 8 800 Kč. Žalovaná měla doložit bankovní výpis, doklad o úhradě SIPO, výplatní pásku.
4. Ze smlouvy pojmenované anonymizováno, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, dne datum (tedy 3 měsíce po uzavření smlouvy dle předchozího odstavce). Dle této smlouvy tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 2 800 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, celkem 34 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 600 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalované, druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která mají povahu smluvních podmínek (psáno hustě a menším písmem). V čl. 1 je uvedeno, že pro případ 58 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Dle čl. 1 je výše odměny za hotovostní inkaso splátek vždy 40 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na úrok, administrativní poplatek, náklady na zvolené doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná při této žádosti (která je vyplněna od předchozí po 3 měsících) o poskytnutí uvedené částky uvedla, že je svobodná a žije v nájmu sama (avšak na totožné adrese jako dle karty zákazníka ze dne datum), má učňovské vzdělání, je zaměstnána jako anonymizováno u anonymizována čtyři slova s příjmem 12 000 Kč a dalším příjmem 7 000 Kč (bez uvedení zdroje příjmu). Měsíční výdaje 2 800 Kč (nájem, inkaso), 4 000 Kč (výdaje domácnosti), 1 800 Kč splátka jiného úvěru u právnická osoba, jehož výše není uvedena (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami; avšak jedná se o odlišnou a to nižší částku než v kartě vyplňované cca 3 měsíce nazpět, navíc bylo očekávatelné, že se bude jednat o částku vyšší, když rostl počet závazků s tímto věřitelem), celkem 8 600 Kč. Zápůjčku či úvěr mimo právnická osoba, nemá. Použitelný příjem činí 10 400 Kč. Žalovaná měla doložit bankovní výpis, výplatní pásku.
5. Soud dále zjistil, že žalovaná byla či je u zdejšího soudu žalována v několika řízeních pro peněžité pohledávky, které vznikly na základě závazkových vztahů úvěru či zápůjček, sjednaných s několika nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů v roce 2016 a 2017. Konkrétně v řízení sp. zn. 3 C 67/2021 pro pohledávku zápůjčky uzavřenou se společností právnická osoba dne datum, v částce 40 000 Kč (tvrzená jistina zápůjčky) a pro pohledávku zápůjčky uzavřenou se společností právnická osoba dne datum, v částce 65 000 Kč (tvrzená jistina zápůjčky), v řízení sp. zn. 7 C 182/2020 pro pohledávku úvěru uzavřeného se společností právnická osoba, dne datum, v částce 6 000 Kč (tvrzená jistina úvěru), v řízení sp. zn. 6 C 74/2020 pro pohledávku zápůjčky uzavřené se společností právnická osoba, dne datum, v částce 3 750,02 Kč (tvrzená jistina zápůjčky), v řízení sp. zn. 6 C 122/2019 pro pohledávku zápůjčky uzavřenou se právnická osoba s.r.o. dne datum, v částce 10 000 Kč (tvrzená jistina zápůjčky), dokonce z řízení sp. zn. 10 C 81/2019 soud zjistil, že žalovaná dne datum uzavřela smlouvu o úvěru se společností právnická osoba, v částce 473 075 Kč.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba, IČO, a žalobkyně, byly postoupeny pohledávky za žalovanou na žalobkyni (v příloze smlouvy jsou tyto uvedeny), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).
7. Závazkový vztah, vzniklý dne datum a datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se v pořadí první závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinného do 30. 11. 2016), v pořadí druhá závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
9. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
11. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
17. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu ke všem žalovaným pohledávkám, tedy jak ze smlouvy o úvěru číslo rok, tak ze smlouvy o úvěru číslo dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, o poskytnutí úvěru opakovaně a to v rozmezí pouhých cca 3 měsíců. Závazek, k jehož úhradě se zavázala v obou případech v 58. týdenních splátkách (tedy po určitou dobu se splátky překrývaly), činil v případě smlouvy ze dne datum částku 34 800 Kč, v případě smlouvy ze dne datum částku 34 800 Kč. Tedy během tří měsíců se žalovaná dostala do takové finanční situace, že potřebovala sehnat peníze v částce 40 000 Kč, když přistoupila k tomu, že bude povinna úvěrujícímu zaplatit 69 600 Kč (to je o 29 600 Kč více). Výdělkové, resp. příjmové a majetkové poměry žalované se přitom pohybovaly hluboce v podprůměrné výši, když se jednalo o osobu, která byla zaměstnána na pozici anonymizováno s měsíčním příjmem 12 000 Kč, a dalším příjmem bez uvedené jeho zdroje (o takovém příjmu lze pochybovat), která při žádostech o úvěr v zákaznických kartách ze dne datum a datum zjevně uváděla nepravdivé údaje (lišily se ať už v rámci druhu bydlení, na totožné adrese, což má dopad v rámci posouzení její celkové majetkové situace) ať už sama, či z podnětu osoby jednající za úvěrujícího (což muselo být úvěrujícímu nepochybně zřejmé). Navíc se jednalo o opakované úvěry poskytnuté od tohoto úvěrujícího. Jak je uvedeno shora, žalovaná již v té době měla několikatisícové závazky u jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů či zápůjček (existují databáze nebankovních poskytovatelů těchto úvěrů a zápůjček, kde se dají dlužníci po splatnosti lustrovat), dokonce i u poskytovatele bankovního typu. V této věci se nepochybně v obou případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , stejně tak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 9 , stejně tak § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovanou uvedeného měsíčního příjmu a způsobu bydlení, či dalších závazků, v zákaznické kartě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Žalobkyně sama nedotvrdila, jakým způsobem uvažovala (resp. její právní předchůdce), pokud vyhodnotila žalovanou jako osobu dostatečně solventní. Soud proto posoudil údaje uvedené v zákaznických kartách, které sdělila a svým podpisem stvrdila žalovaná, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl oba spotřebitelské úvěry, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaná je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky. Zjevnost této skutečnosti je dána i tím, že žalovaná měla již dříve s právnická osoba, uzavřenu jinou smlouvu, nikoli tu, na základě kterých se žalobkyně domáhá peněžitého plnění v tomto řízení, a která nebyla splacena (viz zákaznická karta ze dne datum). Žalovaná se zjevně dostala do situace, kdy pro splacení jednoho finančního produktu si brala další úvěr a tzv. vytloukala klín klínem. Z hlediska způsobu plnění dosavadních dluhů tak bylo v okamžiku podpisu uvedených smluv zjevné, že žalovaná je ve finanční tísni. V kontextu žalovanou tvrzených údajů v zákaznických kartách je zarážející, proč byly údaje v rozmezí pouhých tří měsíců vyplněny s odlišnostmi. S ohledem na toto soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalované. Naopak, údaje byly vyplňovány tak, aby se dospělo k „ nějakému použitelnému příjmu“ a úvěr mohl být sjednán. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje dále to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení, ani to, co je zdrojem jiných příjmů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru číslo rok a číslo z důvodu, že právnická osoba, poskytl žalované oba úvěry i přes vědomí negativních zjištění, vztahujících se k úvěruschopnosti žalované. Tedy přes zjištění, že žalovaná není dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích. Porušením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě 8,5 % ročně. V případě smlouvy o úvěru číslo rok byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 22 450 Kč, teda žalobkyni dokonce přeplatila, proto je žaloba pro částky z této smlouvy nedůvodná a soud ji zamítl pro částku 12 350 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 349,03 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do datum) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 542,74 Kč (tj. 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 9 510,88 Kč od datum do datum). V případě smlouvy o úvěru číslo byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 14 450 Kč (do datum), tuto částku soud započet oproti 20 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 5 550 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 5 550 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této druhé smlouvy v rozsahu 14 800 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 15 671,81 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 154,28 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 15 671,81 Kč od datum do datum) a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 10 121,81 Kč od datum do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky).
18. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř. o. s. ř. , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 12 %, v rozsahu 88 % úspěšná nebyla. Žalované by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 76 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.