Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
11 C 21/2021-49
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátem titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 48 073,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 501,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 212,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 501,66 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 8 571,95 Kč, úrok z prodlení ve výši 263 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 571,95 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 9 923,68 Kč, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 45 948,61 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 501,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 212,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 501,66 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 8 571,95 Kč, úrok z prodlení ve výši 263 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 571,95 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, úrok ve výši 9 923,68 Kč, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 45 948,61 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 073,61 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru číslo dne datum s úvěrovým rámcem 46 000 Kč. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala celkem 59 840,71 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila částku 20 339,05 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr v měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 5. 2020. Žalovanou částku 48 073,61 Kč tvoří neuhrazená jistina ve výši 45 948,61 Kč, poplatky ve výši 295 Kč, náklady na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 26,28 % ročně k datu žaloby ve výši 9 923,68 Kč, zákonný úrok z prodlení k datu sepsání žaloby ve výši 1 475,14 Kč dle specifikace uvedené v žalobě a úrok z jistiny a zákonný úrok z prodlení z celé dlužné částky do zaplacení. Žalobkyně prověřuje spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. U žalované bylo vycházeno z čistého měsíčního příjmu 17 000 Kč, měsíčních výdajů na domácnost na bydlení ve výši 1 500 Kč, životního minima jednoho dospělého člena domácnosti 3 410 Kč, souhrnné měsíční splátky jiných úvěrových závazků ve výši 6 504 Kč. Žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru příjmení, ISIR a příjmení, přičemž zde žalovaná neměla záznam, a v NRKI, z něhož vyplynulo, že žalovaná má 3 další úvěry s výše uvedenou souhrnnou měsíční splátkou, jež řádně a včas splácí, přičemž v minulosti již 14 úvěrů splatila, čímž byla doložena její dobrá platební morálka.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila.
3. Z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum, úvěrových podmínek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako klientovi revolvingový bezúčelový úvěr s výší úvěrového rámce 21 000 Kč s výší úrokové sazby 26,28 % ročně, který se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná je zaměstnanec, čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč, je svobodná, má vlastní bydlení a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dle výpisu NRKI měla žalovaná 3 další úvěry, a to např. hypoteční úvěr v nesplacené výši 863 199 Kč s výší měsíční splátky 3 707 Kč, osobní úvěr v nesplacené výši 454 132 Kč s výší měsíční splátky 6 158 Kč. V roce 2018 byla ve 4 případech odmítnuta její žádost o úvěr. Dle úvěrových podmínek v případě prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo v prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je žalobkyně oprávněna požádat o vrácení úvěru jednorázově (zesplatnění úvěru). V případě opoždění se zaplacením splátky je žalobkyně oprávněna účtovat poplatky za upomínku a smluvní pokuty. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad byl úvěr čerpán průběžné, a to platbami kartou nebo převodem na účet, celkem byla čerpána částka 59 840,71 Kč a žalovaná uhradila částku 20 339,05 Kč. Žalovaná nezaplatila splátku za leden až duben 2020. Dopisem ze dne 14. 5. 2020, podaným dle podacího listu k poštovní přepravě dne 19. 5. 2020, byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy. Dopisem ze dne datum, podaným dle podacího listu k poštovní přepravě, byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání.
4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně výše příjmu. Nebyly ověřovány faktické výdaje žalované spojené s bydlením (např. dokladem SIPO apod.) a další výdaje (např. výpisem z účtu). Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Z výpisu NRKI dále vyplývá, že ke dni uzavření této smlouvy byla žalovaná značně zadlužena a výše měsíčních splátek přesahovala částku uvedenou žalobkyní. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C číslo, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byla povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 59 840,71 Kč a žalovaná zaplatila celkem částku 20 339,05 Kč, činí bezdůvodné obohacení rozdíl těchto částek tedy 39 501,66 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, když tento nárok má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě neplatné smlouvy z ní účastníci nemohou vyvozovat žádná práva a povinnosti, které by s ní byly jinak spojeny, tedy i prodlení. V řízení nebyl prokázán spor o lhůtě k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 5. 2020, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení jistiny dopisem ze dne 14. 5. 2020 podaným k poštovní přepravě dne 19. 5. 2020. V souladu s ustanovením § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má se za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. Čtrnáctidenní lhůta k plnění od vyhotovení výzvy uplynula dne 28. 5. 2020. Zákonný úrok z prodlení z přiznané částky za období od 29. 5. 2020 do 17. 9. 2020 činí 1 212,10 Kč. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08). U příslušenství požadovaného„ do zaplacení“, soud vychází z výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch, který jen v malém rozsahu převyšuje její neúspěch, soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (jen úrok požadovaný do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 7 642 Kč, celkově požadovaný úrok 17 565 Kč).
6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuce).