Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 206/2019-70
Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 5 048,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se pro částku 1 575 Kč částečně zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 500 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 2 500 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Soud žalobu pro částku 973,25 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 2 548,25 Kč od datum do zaplacení zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se pro částku 1 575 Kč částečně zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 500 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Soud žalobu pro částku 973,25 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 2 548,25 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 5 048,25 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené elektronicky mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne datum, na základě které byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 2 500 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit do datum včetně sjednaného poplatku, případně smluvní pokuty. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalobkyně vzala podanou žalobu pro částku 1 575 Kč zpět, neboť v původně požadované částce 2 548,25 Kč je nejen sjednaný úrok z úvěru 973,25 Kč, ale také smluvní pokuta za prodlení se splacením úvěru 1 575 Kč. Žalobu vzala částečně zpět poté, co k výzvě soudu doplňovala povinnost tvrzení a důkazní po upozornění na následky neunesení břemene tvrzení a důkazního. Protože byly splněny zákonné podmínky, rozhodl soud dle § 96 odst. 1 , 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), jak je uvedeno ve výroku I.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne datum bylo mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností právnická osoba, IČO (z obchodního rejstříku soud zjistil, že jejím předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru) uzavřeno prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webové stránky webová adresa) ujednání označené jako smlouva o úvěru č. anonymizováno, na základě kterého tato společnost poskytla žalovanému bezhotovostně jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 2 500 Kč, s datem splatnosti datum, s roční úrokovou sazbou 40 % ročně, celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru před slevou 2 548,25 Kč po slevě 973,25 Kč, celkovou částkou k úhradě žalovaným před slevou 5 124,96 Kč po slevě 3 549,96 Kč, výší RPSN 9 563,30 % Smlouva je tvořena 20 stranami (v rámci tisku do listinné podoby) hustě popsaného textu, který připomíná spíše text smluvních podmínek. Na úvodní straně jsou uvedeny osobní údaje k osobě žalovaného, včetně telefonního čísla, emailové adresy pro doručování a čísla bankovního účtu bankovní účet. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že pro období od datum do datum měl žalovaný vystaven číslo obč. průkazu, což je číslo občanského průkazu, které je vyplněno v záhlaví smlouvy mezi osobními údaji žalovaného. K žalobě je doložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje údaje k úvěru, jak jsou uvedeny ve smlouvě. právnická osoba soud zjistil, že účet č. bankovní účet byl otevřen dne datum a uzavřen datum, jeho majitelem byl žalovaný. Dne datum byla ve prospěch tohoto účtu připsána částka 2 500 Kč od právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání). K výzvě soudu žalobkyně sdělila, toliko obecně, jakým způsobem ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost úvěrovaných. Nesdělila konkrétní údaje vztahující se k žalovanému, ani k tomu ničeho nedoložila.
6. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále za to, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 2 500 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních zápůjček a úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Neboť jak je známo, spotřebitelé často„ vytloukají klín klínem“, tedy jeden finanční produkt splácí druhým a dostávají se tak do dluhové pasti. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k prověření splnění této zákonné povinnosti toliko uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Přílohou zaslala souhlas se zpracováním osobních údajů, kde žalovaný přijímá, že může být lustrován, aby byla poskytnuta bonita a úvěruschopnost věřiteli. Žalobkyně tak k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu řádně nedoplnila, žalobu ponechala co do tvrzení rozhodných skutečností formou toliko obecného tvrzení. Žalobkyně nejenže nedoložila, ale ani neuvedla žádné konkrétní údaje. Jakékoli porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů zcela chybí. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Porušením § 86 uvedeného zákona však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení úvěrovaného (§ 2991 odst. 1 , 2 o. z). Protože žalovanému byla poskytnuta částka 2 500 Kč a žalovaný tuto nevrátil, je povinen vydat bezdůvodné obohacení spočívající v této částce žalobkyni, a to společně s úroky z prodlení ode dne následujícího po původně sjednané splatnosti dle smlouvy o úvěru, do zaplacení (dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , nařízení vlády 351/2013 Sb. ). Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. Soud žalobu zamítl pro částku požadovaného úroku 973,25 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 2 548,25 Kč (neboť žalobkyně vzala žalobu zpět pouze pro 1 575 Kč, nikoli i pro tomu odpovídající původně požadované příslušenství) od datum do zaplacení.
7. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř. o. s. ř. , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 146 odst. 1 písm. b) , § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Zastavení řízení pro částku 1 575 Kč zavinila nepochybně žalobkyně, když upustila od jejího žalování. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 49,5 %, v rozsahu 50,5 % úspěšná nebyla. Proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
8. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.