Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 89/2021-18
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr Janem Coufalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 3 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 3 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 1 510 Kč od 18. 11. 2018 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 1 510 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 3 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 1 510 Kč od 18. 11. 2018 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 1 510 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 3 020 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu jízdného a přirážky k jízdnému za použití prostředku hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně.
V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný dne 2. 11. 2018 a 5. 11. 2018 použil ke své přepravě dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně příjmení anonymizováno územní celek, anonymizováno, přičemž se však nemohl přepravcem pověřené osobě prokázat platným jízdním dokladem a doložit tím, že uhradil předepsané tarifní jízdné. Přestože tím žalovanému vznikla povinnost uhradit řádné jízdné i přirážku k jízdnému, je s úhradou těchto peněžitých plnění v prodlení a je tak kromě těchto částek povinen hradit i zákonný úrok z prodlení.
Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ustanovení § 37 odst. 4 , 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb. , o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 18a zákona č. 111/1994 Sb. , o silniční dopravě v platném znění a otázku úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. .
Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku .
O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšné žalobkyni ve věci pak byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, spočívající toliko v náhradě zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje, když ostatní účtované položky v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby dle advokátního tarifu neshledal náklady vynaloženými účelně. V této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že i soudní uplatňování pohledávek v podobě bagatelních částek dlužného jízdného je nezbytnou součástí podnikání žalobkyně, jež tak musí disponovat příslušným aparátem a znalostmi pro výkon této své pro ni běžné agendy, přičemž jde o velmi jednoduché typizované úkony podle vzorové žaloby, tudíž není účelným k podávání takových žalob najímat advokáta a jeho odměnu a paušální výdaje za zastupování účastníka v řízení tak nelze žalobkyni přiznat. Uvedené rozhodnutí dle názoru soudu obsahově koresponduje se smyslem stávající judikatury Ústavního soudu ČR, ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , za které lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím, popř. i jen některá z nich splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, resp. provedení exekuce.