Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 214/2020-31

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr Ondřejem Růžičkou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429

sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město

o odškodnění

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 78 750 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 101 250 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 78 750 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 101 250 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 24.11.2020, domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že dne 27.12.2011 žalobce podal žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Ta byla vedena u Okresního soudu Blansko pod sp.zn. . Popsal průběh shora uvedeného řízení s tím, že došlo k vyhlášení rozsudku okresního soudu dne 8.11.2017, po 6 letech od začátku řízení, k podanému odvolání nadřízený soud zrušil rozsudek soudu I. stupně, a po 9 letech se tak řízení dostalo prakticky na začátek, což pro navrhovatele, který se ocitl díky takovému postupu v dluzích a po předešlé psychiatrické léčbě, bylo zcela neúnosné. Raději přistoupil na téměř 50% výši finančního nároku, než by se znovu prováděl znalecký posudek k nemovitosti, jehož cena se v průběhu 9 let ztrojnásobila. Psychiatrická léčba probíhala u jméno příjmení, Brno, část obce. Po rozvodu musel navrhovatel řešit otázku vhodného bydlení pro osobu ZTP/P, což nebylo jednoduché, neboť se v té době platila daň při pořízení bytu z nabytí nemovitosti, která činila 80 000 Kč. Navrhovatel byl nucen se znovu zatížit úvěrem u anonymizováno. Dále měl náklady za další pomůcky, náklady na léky, náklady na vybavení bytu. Úvěr se vyšplhal na částku 300 000 Kč. Došlo to daleko, že navrhovatel byl nucen čelit obžalobě pro dočasnou neschopnost hradit výživné, vedené pod sp.zn. , toto bylo vyřešeno dalším úvěrem. Řízení nakonec bylo ukončeno smírem Okresního soudu v Blansku ze dne 12.6.2020. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.6.2020. Žalobce požaduje částku 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, celkem částku 180 000 Kč.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni 28.8.2020. Dále uvedla, že neměla k dispozici spis Okresního soudu v Blansku pod sp.zn. , nemohla učinit nespornou existenci nesprávného úředního postupu. Dále popsala průběh řízení z poznatků předeslaným ze strany žalobce a poznatků vlastních. Uvedla, že nedospěla k závěru, že by došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

3. Soud ve věci postupoval dle ustanovení , neboť účastníci s takovým postupem souhlasili.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Okresního soudu v Blansku, sp.zn. , a to tak, že žalobce dne 28.12.2011 podal proti žalované jméno příjmení žalobu o vypořádání společného jmění manželů. K tomuto byl také předložen znalecký posudek na ocenění nemovitosti. Dne 31.1.2012 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku a zároveň byla vyzvána žalovaná k vyjádření se. Dne 22.2.2012 bylo soudu doručeno vyjádření ze strany žalované a byly také doloženy důkazy. Na den 24.10.2012 bylo ve věci nařízeno jednání. Dne 23.10.2012 byla doplněna tvrzení ze strany původní žalované. Dne 24.10.2012 ve věci proběhlo jednání, byly přečteny důkazy a za účelem vypracování znaleckého posudku k nemovitosti bylo odročeno na neurčito. Dne 7.11.2012 byl ustanoven znalec, byla složena záloha na znalecký posudek. Dne 29.1.2014 byl soudu předložen znalecký posudek. V mezidobí je ze strany znalce žádáno o prodloužení termínu k vypracování znaleckého posudku. Následně znalecký posudek rozeslán účastníkům k vyjádření. Usnesením ze dne 26.2.2014 bylo rozhodnuto o odměně znalci. Následují vyjádření ze strany účastníků. Dne 2.3.2015 ve věci proběhlo jednání. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nedošlo k dohodě ohledně movitých věcí, je nutné vyslechnout oba účastníky, kdy nebyl přítomen žalobce, který měl být vyslechnut jako první, bylo odročeno na den 29.4.2015. Následovalo ustanovení znalce, týkající se ocenění klavíru. Dne 30.4.2015 znalec žádá o prodloužení lhůty. Dne 2.6.2015 znalec dodává znalecký posudek. Dne 16.7.2015 je řešena odměna znalci. Dále jsou řešeny výpisy z účtů manželů, a to v průběhu února 2016. Dne 30.3.2016 ve věci proběhlo jednání za účelem vyžádání půjčky od anonymizováno a vypracování znaleckého posudku na movité věci a předvolání svědků bylo odročeno na den 12.7.2016. Nově byl dne 13.5.2016 ustanoven znalec k ocenění komody, postele, elektrického sporáku, automatické pračky Elektolux a chladničky Zanussi. Dne 27.6.2016 je doložen znalecký posudek, je řešena odměna znalci. Jednání proběhlo dne 1.2.2017, byla vyslechnuta svědkyně a zástupce žalobce žádá o zjištění zprávy ohledně houslí. Dále byl navrhnut výslech rodičů žalované a za účelem předvolání svědků bylo odročeno na den 10.5.2017. K tomuto byli vyzýváni třetí subjekty k doplnění informací. Dne 10.5.2017 ve věci proběhlo jednání, byli vyslechnuti svědci a bylo odročeno za účelem připojení dědického spisu k návrhu žalobce za účelem prokázání majetku výše termínovaného vkladu, případně hodnoty nábytku, který měl být údajně prodán na den 19.6.2017. Dále je podán závěrečný návrh žalobce. Jednání neproběhlo, bylo odročeno na 25.9.2012 z důvodu žádosti právního zástupce žalobce. Dne 8.11.2017 jednání proběhlo, byl vyhlášený rozsudek. Následně byla prodloužena lhůta k vypracování rozsudku do dne 15.1.2018. Proti tomu bylo podáno odvolání ze strany žalované. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Spis byl předložen Krajskému soudu v Brně dne 28.3.2018. Dne 30.1.2020 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen, věc byla vrácena ze strany Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení s tím, že tento soud podotýká, že toto zrušující usnesení je dlouhé jeden a půl strany A4. Na den 8.6.2020 bylo nařízeno jednání, jednání proběhlo a účastníci se dohodli na smíru. Následně bylo vyhotovení usnesení o schválení smíru dne 12.6.2020, to nabylo právní moci dne 16.6.2020.

5. Podle ust. zákona (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , s účinností od 27.4.2006 ( zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, ). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

6. Soud se dále zabýval skutečností, zda-li v řízení vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp.zn. došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

7. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení, vedeného u Okresního soudu Blansko sp.zn. .

8. Soud dospěl k závěru, že v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě s tím, že řízení bylo zahájeno dne 28.12.2011 a právní moc je poslední rozhodnutí ve věci nabylo dne 16.6.2020. Řízení tak pro žalobce trvalo 8 let a 6 měsíců. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, kdy se jedná o specifický typ soudního řízení, kdy je nutné vypořádat okruh movitých a nemovitých věcí, stejně tak i eventuálních závazků mezi rozvedenými manželi, kdy tento okruh není žádným způsobem definován ze strany soudu, ale je ovládán právě návrhy bývalých manželů, jak žalobce, tak i žalované. V tomto směru je zde ztížená pozice soudu při možnosti koncentrace řízení dle ustanovení a 3 Soud se zaměřil nicméně na celkový průběh řízení, kdy je nutné poukázat na skutečnost, že řízení probíhalo pouze před dvěma stupni soudní soustavy. Soud poukazuje na skutečnost, že Krajskému soudu v Brně byl spis předložen dne 29.3.2018 a rozhodnuto bylo dne 30.1.2020, takřka po 2 letech, kdy Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že je namístě rozsudek soudu I. stupně zrušit, věc vrátil k dalšímu řízení. Soud podotýká, že usnesení o zrušení prvostupňového rozsudku i se záhlavím a výrokem má cca 1 a půl strany A4. Dále soud poukazuje na skutečnost, že ve věci probíhala jednání, kdy však mezi prvním jednáním ve věci dne 24.10.2012 a dalším jednáním ve věci dne 29.4.2015 uběhlo takřka 2 a půl roku, byť byl v mezidobí vypracován znalecký posudek, ten byl doručen již 29.1.2014, další jednání proběhlo až dne 29.4.2015. Byť bylo ve věci nařízeno jednání i na den 19.11.2014, které se však nekonalo, je nutné poukázat na skutečnost, že další jednání i tak proběhlo po dalších 5 měsících. Další jednání bylo dne 30.3.2016, 1.2.2017 a 10.5.2017 a 8.11.2017, kdy se o jednání v roce 2017 dá již na ně nahlédat jako na jednání, která byla nařizovaná v přiměřených lhůtách. Nicméně právě celkový přístup soudu v tom směru, že nebyl schopen koncentrovat celé jednání nikoliv v tom směru, aby vedl účastníky ke koncentraci řízení, ale v tom směru, aby jasným a konkrétním způsobem určil, které konkrétní věci movité a jejich ocenění jsou mezi účastníky sporné či nesporné, kdy v průběhu řízení teprve zadával různé znalecké posudky k ocenění různých věcí movitých i nemovitých. Toto vše dle názoru soudu mohl učinit koncentrovaně a ušetřil by tak několik let trvání řízení. Dále jak je shora uvedeno, soud shledává zásadní průtah i u soudu odvolacího, kdy ten ke zrušujícímu rozhodnutí, které odůvodnil pouze poukazem na dvě jasná a zřetelná pochybení v rámci vypracování rozsudku soudu I. stupně, trvalo cca 2 roky. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že celková délka řízení je nepřiměřená. Soud při odškodňování postupoval dle ustanovení zákona 82/98 Sb. a stanoviska Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 s tím, že dospěl k závěru, že celková délka, byť je nepřiměřená, není nepřiměřená nijak extrémně, a proto přiznal částku 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, za první dva roky částku poloviční. Dospěl tak k částce 112 500 Kč, tuto částku moderoval dle ustanovení zákona 82/98 Sb. s tím, že dospěl k závěru, že je namístě ponížit tuto částku o 20 % z důvodu složitosti řízení. Jedná se typově o složitější spor, jak bylo shora uvedeno, neboť zde není soud zcela pánem sporu, kde by byl tento schopen učinit řízení koncentrovanějším a s ohledem na tvrzení účastníků a návrhy na dokazování, ve věci byly vypracovávány znalecké posudky, bylo nutné zjišťovat vůbec rozsah společného jmění manželů, který má být vypořádáván, byly zde návrhy na vyžádávání různých informací od institucí, kdy právě toto vše přispělo k tomu, že z hlediska procesního to byl soud, který byl nucen projevovat aktivitu, aniž by právě shora uvedené důkazy byly ze strany účastníků přímo předkládány. Dále se soud musel vypořádávat právě se skutečnostmi i po právní stránce složitějšími, a to jakým způsobem právě zohlednit jednotlivé věci movité, nemovité, dluhy nebo pasiva a aktiva, a dary i v rámci svatby mezi manželi, kdy toto vše vedlo právě k celkovému prodloužení uvedeného řízení. Dále soud nepřistoupil ke snížení z důvodu většího počtu soudních soustav, které v řízení rozhodovaly, neboť řízení probíhalo pouze před dvěma stupni soudní soustavy. Soud snížil o 10 % tuto částku z důvodu chování účastníků, a to nikoliv pouze žalobce, ale i žalované, a to v tom směru, že je úkolem účastníků v daném řízení, aby jasným způsobem vytýčili, co je předmětem tohoto řízení a navrhli také důkazy k prokázání svých tvrzení. Ze strany účastníků však docházelo v průběhu řízení k určité moderaci se žalobou a teprve v průběhu řízení, zejména u jednání soudu zde byly soudu navrhovány nové důkazy nebo další důkazy, jako jsou výslechy svědků nebo vyžádávání různých zpráv, mimo jiné ohledně toho, jaké housle používala dcera žalobce v Základní umělecké škole, kdy k tomuto zkoumání bylo nutné vždy jednání odročit a toto následně vedlo právě k celkovému prodloužení řízení. Nehledě k tomu, že také několikrát bylo žádáno o odročení jednání ze stran právních zástupců účastníků. Co se týká významu řízení pro účastníky, soud nedospěl k závěru, že by se jednalo o řízení, které by mělo zásadní význam, byť žalobce uváděl určité problémy spojené s nevyřízením společného jmění manželů v přiměřené lhůtě, jedná se však o standardní řízení, kdy má soud za to, že s tímto typem řízení ani objektivně není spojen vyšší význam řízení pro účastníky, jedná se o rozvržení společného majetku, nikoliv však majetku veškerého, který by účastníci měli k dispozici a neměli tak vůbec žádné majetkové hodnoty, popřípadě peněžní prostředky, které by nemohli využívat k životu. Soud tak dospěl k závěru, že je namístě ze shora uvedených důvodu původní částku snížit o 30 %, soud tak dospěl k částce 78 750 Kč, která je schopná plně reparovat vzniklou nemajetkovou újmu.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. . žalobce byl co do základu úspěšný, soud mu přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, může se oprávněný obrátit na obecný soud povinného s návrhem na soudní výkon rozhodnutí.