Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 293/2020-76
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 10 752 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 6 152 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 892,64 Kč, úrok ve výši 5 613,73 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 400 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 6 152 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 892,64 Kč, úrok ve výši 5 613,73 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 400 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 23. 7. 2020 žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 752 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalované ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalované, vycházel z informace žalované, že pobírá pravidelnou měsíční podporu v mateřství ve výši 9 710 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 8 000 Kč a jejího sdělení, že nemá žádné dluhy z půjček či zápůjček. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 5 920 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 120 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Za doplňkovou službu životního pojištění se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 232 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 244 Kč Poslední splátka byla stanovena na 5. 1. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatila částku 3 400 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč od 6. 1. 2017. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplatit částku 10 752 Kč sestávající z jistiny ve výši 8 000 Kč, dlužných poplatků 2 752 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 613,73 Kč vzniklý sazbou 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 6.1.2017 do 6.12.2019, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 892,64 Kč vzniklé z dlužné jistiny 8 000 Kč od 13. 1. 2017 do 6. 12. 2019 při sazbě 8,05 %.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 5 920 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 120 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 232 Kč, celkem 14 152 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % p.a.. Dle čl. 1 smlouvy je uvedeno, že dojde-li ve smyslu článku 9.3 věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smlouvy. Dle čl. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru na mateřské dovolené, byla odkázána na státní podpory, měla vyživovací povinnost k dětem narozeným v roce 2009 a 2015 a po odečtení výdajů, které specifikovala nájemným, výdaji domácnosti a výdaji na telefon, činil její použitelný příjem 1 755 Kč.
4. Soud má po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
5. Žalobkyně se k jednání nedostavila. Soud proto nemohl poskytnout žalobkyni poučení podle §118a odst. 3 o.s.ř. , aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřil před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované a to jak pokud jde o příjmy tak i pokud jde o její výdaje. Toto poučení poskytuje soud zásadně při jednání. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese žalobkyně. V projednávané věci žalobkyně předložila formulář, z něhož bylo zřejmé, jaké údaje právnímu předchůdci žalovaná sdělila, ale nepředložila žádný důkaz o ověření výše příjmů a výdajů žalované před poskytnutím úvěru jejím právním předchůdcem. Z ničeho není patrno, že by právní předchůdce žalobkyně bral v úvahu výdaje žalované spojené s plněním její zákonné vyživovací povinnosti k nezl. dětem, ač tyto závazky žalované ze zákaznické karty vyplývají. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Soud proto uzavřel, že v řízení žalobkyně neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ).
6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost vyplacena. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila celkem částku 3 400 Kč a byla jí poskytnuta částka 8 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 4 600 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vyplývala výzva k úhradě celé poskytnuté částky, když i podle uzavřené smlouvy v této době již uplynula sjednaná doba splatnosti závazku. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky v rozsahu uvedeném ve výroku I.. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaná byla povinna nad výslovně sjednaný úrok hradit i úrok ve výši 23,72 % ročně do zaplacení jistiny.
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při započtení příslušenství tak byl v řízení převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.