Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 280/2020-67
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 8 112 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 764 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 606 Kč od 19. 2. 2019 do 29. 4. 2019 a z částky 3 013 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 149 Kč od 5. 9. 2019 do 16. 9. 2019 a z částky 2 751 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 2 348 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši z částky 908 Kč od 11. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce titul. jméno příjmení na náhradě nákladů řízení 625 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 764 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 606 Kč od 19. 2. 2019 do 29. 4. 2019 a z částky 3 013 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 149 Kč od 5. 9. 2019 do 16. 9. 2019 a z částky 2 751 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 2 348 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši z částky 908 Kč od 11. 9. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 625 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Předmětem řízení v této věci byla co do 2 606 Kč dlužná cena za elektřinu dodanou žalovanému do odběrného místa na adrese adresa žalovaného číslo se splatností 18. 2. 2019, co do 2 149 Kč dlužná cena za dodanou elektřinu do téhož odběrného místa žalovaného v období od 1. 2. 2019 do 16. 8. 2019 podle faktury číslo se splatností 4. 9. 2019, obou vystavených na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 29. 8. 2018. Co do 407 Kč byla předmětem řízení dlužná cena za plyn dodaný žalovanému do odběrného místa na adrese adresa žalovaného číslo se splatností 29. 4. 2019, co do 602 Kč dlužná cena za plyn dodaný žalovanému do téhož odběrného místa v období od 10. 4. 2019 do 22. 8. 2019 podle faktury číslo se splatností 16. 9. 2019, obou vystavených podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 29. 8. 2018. Co do 1 440 Kč byly předmětem řízení smluvní pokuty (6 * 240 Kč) za šest upomínek, vyúčtované podle všeobecných obchodních podmínek a co do 908 Kč náhrada škody představující cenu odpojení, kterou žalobkyně byla nucena vyplatit distributorovi elektřiny.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci spolu dne 29. 8. 2018 uzavřeli dvě smlouvy o sdružených službách dodávky energií pro odběrné místo na adrese adresa žalovaného, a to elektřiny a plynu. Na základě těchto smluv žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa elektřinu a plyn, avšak žalovaný, byť se k tomu ve smlouvách zavázal, cenu těchto dodávek nehradil řádně. Na základě odečtu elektroměru žalobkyně vystavila žalovanému za odebraných 0,468 MWh elektřiny v období od 31. 8. 2018 do 31. 1. 2019 fakturu číslo na částku 2 606 Kč se splatností 18. 2. 2019, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Dále žalobkyně na základě odečtu elektroměru zákazníkem vystavila žalovanému za odebraných 0,295 MWh elektřiny v období od 1. 2. 2019 do 16. 8. 2019 fakturu číslo na částku 2 149 Kč se splatností 4. 9. 2019, na kterou žalovaný rovněž ničeho neuhradil. Na základě odečtu plynoměru žalobkyně vystavila žalovanému za odebraných 0, 03138 MWh plynu v období od 12. 12. 2018 do 9. 4. 2019 fakturu číslo na částku 407 Kč se splatností 29. 4. 2019, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Dále pak žalobkyně na základě odečtu plynoměru vystavila žalovanému za odebraných 0, 02092 MWh plynu v období od 10. 4. 2019 do 22. 8. 2019 fakturu číslo na částku 602 Kč se splatností 16. 9. 2019, na kterou žalovaný rovněž neuhradil ničeho. Podle ceníku právnická osoba pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému 908 Kč jako náklady na odpojení a dále žalobkyně podle všeobecných podmínek dodávky vyúčtovala žalovanému celkem šest poplatků po 240 Kč za zaslané upomínky.
Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 908 Kč, soud dospěl k závěru, že o tomto nároku neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ), neboť neoznačila žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, že částku 908 Kč distributorovi uhradila. K tomu je nutno dodat, že o této skutečnosti nemohla být žalobkyně řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. , neboť se z nařízeného jednání omluvila, přičemž poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15 , dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Žalobkyně jako obchodník s elektřinou (§ 22 odst. 1 písm. e) energetického zákona) uzavřela se žalovaným jako konečným zákazníkem (§ 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona) platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 energetického zákona), jejíž součástí byly rovněž obchodní podmínky, a odběr elektřiny byl žalobkyní správně měřen měřícím zařízením (§ 49 energetického zákona). Žalobkyně splnila svou povinnost z uvedené smlouvy a žalovanému do odběrného místa dodávala elektřinu, avšak žalovaný, byť se k tomu zavázal, za fakturovaná období neuhradil ničeho, čímž se dostal do prodlení (§ 1968 o. z.). Dále žalobkyně jako obchodník s plynem (§ 56 písm. e) energetického zákona) uzavřela se žalovaným jako konečným zákazníkem (§ 56 písm. f) energetického zákona) platnou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu (§ 72 odst. 2 energetického zákona). Odběr plynu byl žalobkyní správně měřen měřícím zařízením (§ 71 energetického zákona). Žalobkyně splnila svou povinnost z citované smlouvy a žalovanému do odběrného místa dodávala plyn, avšak žalovaný, byť se k tomu zavázal, za fakturovaná období neuhradil ničeho, čímž se dostal do prodlení (§ 1968 o. z.).
Z vyložených důvodů soud žalobě co do dlužných cen za dodané energie vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni celkem 5 764 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky jak je žalobkyně požadovala (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu) podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení„ poplatků“ za odeslané upomínky ve výši celkem 1 440 Kč (6 * 240 Kč). K tomu je nutno podotknout, že se podle obsahu jedná o ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.), která je vázána na úkon žalobkyně (odeslání upomínky). V daném případě se však jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 ) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné.
Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokuty podle všeobecných obchodních podmínek (resp. druhým odkazem podle ceníku smluvních pokut), dospěl soud k závěru, že se dopustila chování v rozporu se zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a to obzvláště za situace, kdy je sjednaná smluvní pokuta koncipována jako„ poplatek“ pro spotřebitele, avšak pro dodavatele žádná taková povinnost sjednána není. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, stejně jako zamítl žalovanou náhradu škody (viz výše), a to včetně úroku z prodlení.
O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 71 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 29 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 42 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 625 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1 . za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř. ), to vše snížené na 42 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.