Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 15/2021-42
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Pipkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 78 425,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. V částce 1 476 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 7 024 Kč, v úroku ve výši 28,88 % ročně z částky 876 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení a v zákonném úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 476 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, se řízení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 310,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 71 310,96 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 15. dni měsíce předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
III. V částce 5 638,43 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 237,31 Kč, s úrokem ve výši 28,88 % ročně z částky 76 319,39 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 364,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 638,43 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 439,77 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. V částce 1 476 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 7 024 Kč, v úroku ve výši 28,88 % ročně z částky 876 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení a v zákonném úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 476 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, se řízení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 310,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 71 310,96 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 15. dni měsíce předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. III. V částce 5 638,43 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 237,31 Kč, s úrokem ve výši 28,88 % ročně z částky 76 319,39 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 364,92 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 638,43 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 439,77 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 78 425,39 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 11. 2. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného přezkoumáním údajů jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení žalovaného a také nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Výsledkem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, kterou je žalovaný schopen hradit bez rizika předlužení. Žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr formou opakovaného čerpání z úvěrového rámce sjednaného ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,79 % z výše jednaného úvěrového rámce splatných vždy k 20. dni v měsíci. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě prodlení se zaplacením splátky, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 80 000 Kč, ale sjednané splátky nehradil řádně, když uhradil pouze 28 500 Kč. Žalobkyně proto ke dni 15. 7. 2020 zesplatnila celý neuhrazený úvěr a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalovaný svůj dluh neuhradil a dluží žalobkyni částku 78 425,39 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 77 195,39 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč (100 Kč za písemnou upomínku a 130 Kč za doporučené psaní) a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč (500 Kč za prodlení s úhradou jedné splátky). Žalovanému byla zaslána výzva ze dne 10. 8. 2020, kterou byl vyzván k zaplacení částky 90 929,24 Kč. Podáním ze dne 29. 4. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět z důvodu, že žalovaný uhradil částku 3 500 Kč dne 14. 10. 2020 a dále dne 28. 12. 2020 částku ve výši 5 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až při jednání. Při jednání uvedl, že nerozporuje uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ani výši splátek. Dále uvedl, že předmětnou smlouvu uzavíral přes internet a žalobkyni neposílal žádné doklady o svých příjmech a žalobkyně je ani nepožadovala. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost u jednání, soud proto věc projednal a rozhodnul podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalobkyně.
3. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním číslo soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 11. 2. 2019 v elektronické podobě, když na místě podpisu klienta byl uveden specificky vygenerovaný kód. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč, z něhož byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat do výše tohoto limitu. Žalovaný byl povinen vyčerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy, stanoveny ve výši 2,79 % z úvěrového rámce se splatností do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 28,88 % ročně z dlužné částky a dále smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě nezaplacení splátky. Součástí smlouvy bylo rovněž prohlášení žalovaného, v rámci kterého uvedl, že je rozvedený, vlastní dům nebo byt a má příjem z podnikání ve výši 60 000 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný začal úvěr čerpat ke dni 12. 2. 2019, kdy vyčerpal částku 80 000 Kč. Z tohoto výpisu rovněž vyplývá, že žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, když uhradil pouze 28 500 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky několikrát vyzýván. Nicméně pro opakované porušení platebních povinností žalovaného žalobkyně nakonec využila svého oprávnění dle čl. 7 úvěrových podmínek a dopisem ze dne 15. 7. 2020 zesplatnila celý neuhrazený úvěr a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. K úhradě dlužné částky byl žalovaný opětovně vyzván předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2020 (dle podacího archu odeslanou žalovanému téhož dne). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný dluží na jistině úvěru částku 77 195,39 Kč, na nákladech na vymáhání částku 230 Kč a na smluvních pokutách 1 000 Kč. Oprávněnost žalobkyně požadovat náhradu nákladů spojených s vymáháním a úhradu smluvní pokuty soud dovozuje z čl. 9 úvěrových podmínek. Soud však zjistil, že žalovaný ke dni podání žaloby svůj dluh neuhradil.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 11. 2. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami v minimální výši 2,79 % z úvěrového rámce. Ve smlouvě byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení se splátkou, přičemž žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný vyčerpal 12. 2. 2019 celou částku úvěru ve výši 80 000 Kč. V průběhu trvání úvěru žalovaný uhradil částku 28 500 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 15. 7. 2020 zespaltnila zbytek úvěru z důvodu nezaplacení splátek žalovaným. Dne 10. 8. 2020 zaslala žalovanému výzvu k zaplacení před podáním žaloby. Žalovaný dále uhradil částku 3 500 Kč dne 14. 10. 2020, tedy před podáním žaloby, a dále dne 28. 12. 2020 částku ve výši 5 000 Kč, tedy po podání žaloby.
5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Soud na závazkový vztah mezi účastníky vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Jak bylo uvedeno výše, v postupu žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného byly shledány nedostatky, které vedou k závěru, že jsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet stanovené měsíční splátky bez rizika předlužení. Nelze tedy učinit jiný závěr než ten, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí zjistit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru konstatuje, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena platně. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
10. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný z prostředků žalobkyně skutečně vyčerpal částku 80 000 Kč. Z důvodu výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy tak v úvahu přichází vyhovění žalobě v rozsahu, v němž je žalovaný povinen vrátit žalobkyni peněžní prostředky, jimiž se v souladu s § 2991 o.z. bezdůvodně obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na čerpaný„ úvěr“ hradil částečně částkou 28 500 Kč, dne 14. 10. 2020 částkou 3 500 Kč a dne 28. 12. 2020 částkou 5 000 Kč. Bezdůvodné obohacení pak představuje rozdíl mezi fakticky čerpanými peněžními prostředky a částečnými úhradami žalovaného. Soud splátku 3 500 Kč započítal na úhradu úroku z prodlení v částce 1 343,51 Kč a jistiny ve výši 77 195,39 Kč, přičemž jistina poté činila částku 75 038,90 Kč. Soud dále započítal splátku 5 000 Kč na úrok z prodlení ve výši 1 272,06 Kč a jistinu ve výši 75 038,90 Kč, přičemž jistina poté činila částku 71 310,96 Kč.
11. Soud výrokem I. zastavil řízení v částce 1 476 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 7 024 Kč, v úroku ve výši 28,88 % ročně z částky 876 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení a v zákonném úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 476 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, a to z důvodu částečného zpětvzetí žaloby.
12. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni jistinu ve výši 71 310,96 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky od 29. 12. 2020 do zaplacení. Soud přiznal žalovanému možnost splácet žalobkyni dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv z nich, a to s ohledem na finanční a sociální poměry žalovaného.
13. Výrokem III. tohoto rozsudku poté soud zamítnul žalobu ohledně částky 5 638,43 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 237,31 Kč, úroku ve výši 28,88 % ročně z částky 76 319,39 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 364,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 638,43 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení. K částečnému zamítnutí žaloby soud přistoupil také s přihlédnutím k tomu, že vzhledem k neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání nelze uzavřít, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoliv další platby, jako náklady na vymáhání či smluvní pokuta.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 27 571,60 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovaný částkou 78 357,97 Kč, představuje úspěch 26,03 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 73,97 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 47,94 % jí vzniklých nákladů řízení. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 4 260 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), když tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 AT činí 78 425,39 Kč. Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 2 872,80 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 138 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 19 690,80 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (47,94 %) ve výši 9 439,77 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.