Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
28 C 11/2020-164
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 3 085 777,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 085 777,72 Kč, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 085 777,72 Kč, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem notáře titul. jméno příjmení. Žalobce uvedl, že dne 26.7.2012 uzavřel se právnická osoba rok anonymizováno (dále jen obligační dlužník) smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které poskytl obligačnímu dlužníku úvěr ve výši 6 000 000 Kč. Obligační dlužník pak tento úvěr řádně a včas nehradil, proto žalobce využil snížit rámec úvěru na hodnotu 0 a vyzval obligačního dlužníka k úhradě dluhu. Za účelem zajištění pohledávek z úvěru uzavřel žalobce dne 26.7.2012 zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu č. N 390/2012, NZ 348/2012 sepsaného titul. jméno příjmení, notářem, kterou mělo být zřízeno zástavní právo k movité hromadné věci tvořené zásobami vína v hodnotě minimálně 3 500 000 Kč a movité hromadné věci tvořící vybavení podnikatelského celku – vinařské výrobní technologie v hodnotě minimálně 5 000 000 Kč, jímž byl zástavní dlužník vlastníkem. Následně bylo u Krajského soudu v Brně dne 29.10.2015 zahájeno vůči zástavnímu dlužníku insolvenční řízení pod sp. zn. insolvenční spisová značka a dne 20.10.2016 byl na majetek zástavního dlužníka prohlášen konkurz. Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil své pohledávky, a to dílčí pohledávku číslo z titulu zajištění pohledávky za obligačním dlužníkem ze smlouvy zástavním právem k majetku zástavního dlužníka zřízené na základě notářského zápisu v celkové výši 8 299 478,26 Kč a dílčí pohledávku číslo z titulu avalu zástavního dlužníka na směnce vystavené dne 26.7.2012 obligačním dlužníkem k zajištění pohledávky ze smlouvy v celkové výši 6 635 180,74 Kč. Insolvenční správce však na přezkumném jednání dne 23.1.2017 popřel pořadí zajištěné pohledávky žalobce z důvodu neexistence zástavního práva, a to jednak z důvodu neexistence zásob vína ve vlastnictví zástavního dlužníka a jednak z důvodu neplatnosti sjednání zástavního práva, resp. sjednání zástavního práva k zajištění neexistující pohledávky. Žalobce dne 20.2.2017 podal proti insolvenčnímu správci zástavního dlužníka žalobu o určení pravosti a pořadí popřené pohledávky, přičemž řízení bylo insolvenčním soudem vedeno pod sp. zn. spisová značka. Ve věci insolvenční soud rozsudkem ze dne 7.5.2018 žalobu žalobce zamítl. Následně k odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 13.9.2018 rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu procesního pochybení. Insolvenční soud opětovně ve věci rozhodl dne 18.3.2019 rozsudkem čj. číslo jednací, kterým žalobu žalobce zamítl. Tento soud dospěl k závěru, že vůle účastníků směřovala k tomu, aby byla zajištěna pohledávka žalobce za obligačním dlužníkem, notářský zápis tedy neobsahuje skutečnou vůli účastníků a není správný; zástavní právo proto nemohlo vzniknout. Proti tomuto rozsudku se žalobce již neodvolal a tento nabyl právní moci dne 10.5.2019. Notář tedy v notářském zápise nesprávně uvedl, že jsou zajištěny pohledávky žalobce se zástavním dlužníkem, ačkoliv měl uvést, že jsou zajišťovány pohledávky za obligačním dlužníkem. Notář tedy svým pochybením nezachytil správně obsah projevu vůle notářského zápisu tak, aby zástavní smlouva byla dostatečně určitá a srozumitelná a aby na jejím základě platně vzniklo zástavní právo. V důsledku této skutečnosti žalobce přišel o výhodu být v insolvenčním řízení uspokojen přednostně, tzn. z titulu zajištěné pohledávky. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 12.8.2019 pak vyplývá, že k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele je určeno 2 768 848,18 Kč a podíl připadající na nezajištěnou pohledávku žalobce je cca 19 %. Tzn., že z částky 2 768 848,18 Kč určené k rozvrhu, žalobce obdrží maximálně částku 526 081,15 Kč, přičemž o tuto částku lze hypoteticky škodu snížit. Žalobce má za to, že ve vyšší míře nemůže očekávat uspokojení, neboť nezajištěné pohledávky věřitelů činí cca 35 miliónů Kč. Z uvedeného proto vyplývá, že škoda žalobce činí nejméně 2 559 696,57 Kč (3 085 777,72 – 526 081,15 Kč). Pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy byly dále zajištěny směnkou vystavenou obligačním dlužníkem dne 26.7.2012 znějící na směnečnou sumu 6 101 328,43 Kč, splatnou dne 26.5.2015, opatřenou avalem pana jméno příjmení. Avalista na sebe podal insolvenční návrh, na jehož základě soud dne 28.5.2015 prohlásil na jeho majetek konkurz. Insolvenční řízení je vedeno pod sp. insolvenční spisová značka u Krajského soudu v Brně. Žalobce do insolvenčního řízení avalisty přihlásil nezajištěnou pohledávku z titulu avalu uvedené směnky ve výši 6 122 668,43 Kč, která byla zjištěna. V řízení dosud probíhá zpeněžování majetkové podstaty a výši částky, která bude určena k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele, lze nyní jen těžko odhadovat. Žalobce neočekává plnění ani od obligačního dlužníka, který má kromě dluhu z úvěru mnoho dalších závazků. Proti obligačnímu dlužníkovi je dlouhodobě vedeno exekuční řízení, resp. několik exekučních řízení zahájených na návrh jiných věřitelů. Ve vztahu k obligačnímu dlužníku byl podán insolvenční návrh, který byl však z formálních důvodů odmítnut a insolvenční řízení vedené pod sp. zn. spisová značka u Městského soudu v Praze bylo zastaveno. Žalobce má za to, že vymáhání dluhu po obligačním dlužníkovi by s ohledem na jeho majetkovou situaci bylo neúčelné. Žalobce proto z důvodu úspory na nákladech v řízení po obligačním dlužníkovi exekučně vymáhá pouze malou část dluhu, a to částku 100 000 Kč s příslušenstvím. Řízení je vedeno pod sp. zn. 180 EX 4349/16 a exekuce je dosud bezvýsledná.
2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval, že u něj žalobce dne 17.12.2019 uplatnil nárok na náhradu škody z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu titul. jméno příjmení, notáře. Žádosti žalobce nebylo ze strany žalovaného vyhověno s ohledem na předčasnost žaloby. Žalovaný uvedl, že již ze samotné žaloby vyplývá, že nárok, který je předmětnou žalobou projednáván, je uplatňován též jako pohledávky přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka (insolvenční dlužník právnická osoba právnická osoba)., přičemž dané řízení nebylo dosud ukončeno. Sám žalobce pak ve své žalobě uvádí, že není vyloučeno, že by jeho pohledávka mohla být v rámci insolvenčního řízení částečně uspokojena. Tato pohledávka je dále uplatňována v insolvenčním řízení, které je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka (insolvenční dlužní jméno příjmení). Byť sice žalobce sděluje, že z tohoto insolvenčního řízení neočekává žádné plnění, je na místě konstatovat, že ani toto insolvenční řízení nebylo ukončeno a není vyloučeno, že by žalobce mohl být v rámci insolvenčního řízení uspokojen, byť jen částečně. Žalobce dále v žalobě uvádí, že proti právnická osoba rok anonymizováno. (obligační dlužník) se uhrazení úvěru nedomáhá, a to s odkazem na jeho údajnou nemajetnost. Tuto nemajetnost nemá žalovaný za prokázanou a tudíž toto tvrzení žalobce sporuje. S ohledem na uvedené, je předmětná žaloba proti žalovanému v režimu zákona 82/1998 Sb. v současné době předčasná, neboť nelze postavit na jisto, zda žalobci škoda vůbec vznikla (a případně v jaké výši). Zároveň je otázkou, zda žalobce využil všech prostředků, aby se své tvrzené pohledávky domohl po osobě, která má v prvé řadě plnit svoji povinnost, kdy svůj nárok neuplatnil po právnická osoba rok anonymizováno.
3. Mezi účastníky řízení není sporná skutečnost, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody ve výši 3 085 777,72 Kč z titulu nesprávného úředního postupu titul. jméno příjmení, notáře, uplatnil dne 17.12.2019 u žalovaného. Žalovaný po projednání daného nároku dospěl k závěru, že žaloba je v dané fázi předčasně podaná. Dále mezi účastníky řízení není sporná skutečnost, že žalobce přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka proti dlužníku právnická osoba anonymizováno právnická osoba ve výši 8 299 478,26 Kč. Dále není sporné, že žalobce přihlásil svou pohledávku v dalším insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka (insolvenční dlužník jméno příjmení) ve výši 6 122 668,43 Kč.
4. Soud provedl dokazování detailem insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka a detailem insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka. Z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že proti obligačnímu dlužníku právnická osoba právnická osoba je vedeno insolvenční řízení. Rovněž je vedeno insolvenční řízení proti zástavnímu dlužníku jméno příjmení. Obě tato insolvenční řízení nejsou dosud ukončena.
5. Podle ust. § 1 zákona zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na žalobcem uvedená tvrzení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: předpokladem odpovědnosti státu za škodu je obligatorní naplnění těchto tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/ nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být naplněny současně. Aniž by se soud zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu v podobě nesprávného úředního postupu, jak jej vymezil ve své žalobě žalobce a příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem notáře a vznikem škody, přistoupil soud k zamítnutí žaloby, pro nesplnění podmínky v podobě vzniku škody. Již ze samotných tvrzení žalobce, čemuž odpovídá i provedené dokazování, je zřejmé, že žaloba nemůže být úspěšná, tak, jak správně namítal žalovaný, pro její předčasnost. Nejvyšší soud již například v rozsudku ze dne 30.6.2004 sp. zn. 25 Cdo 1536/2003 uvedl, že škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodní událostí. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. Cpjn 87 , publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971). Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno, o tom, že škoda vznikla. Aby byl splněn tento zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. I pro rozhodování soudu o nároku na náhradu škody platí totiž ustanovení § 154 o.s.ř. , které stanoví, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že rozhodující je stav věci, jaký je v době, kdy soud vyhlašuje své rozhodnutí, a nikoliv stav, který s větší či menší pravděpodobností v nejbližší době nastane. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby, tzv.„ pro tentokrát“, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu. Závěr Nejvyššího soudu tak vypovídá jasně o tom, že pokud škoda neexistuje ke dni vyhlášení rozhodnutí, nelze hovořit o škodě, tedy o splnění jedné z podmínek předpokladu odpovědnosti státu za škodu a je nadbytečné se zabývat splněním dalších předpokladů. Ostatně o skutečnosti, zda žalobci, popřípadě v jaké výši škoda vůbec vznikla, hovoří sám žalobce ve své žalobě, neboť není s to jednoznačně stanovit výši škody a jeho tvrzení jsou v tomto směru pouze hypotetická a spekulativní. Také je mít na paměti zásadu, že stát odpovídá za škodu jakožto poslední dlužník, tzn. nemůže-li se poškozený domoci svého nároku vůči škůdci (dlužníku), teprve poté nastupuje povinnost státu, jakožto posledního dlužníka, samozřejmě za splnění dalších odpovědnostních předpokladů. Jelikož ke dni vyhlášení rozhodnutí stále existovala a existuje možnost, že žalobce se svým nárokem uspokojí (byť jen částečně) vůči dlužníku, potažmo zástavnímu dlužníku, nemůže v danou chvíli nastoupit odpovědnost státu za tvrzenou škodu. Z těchto všech popsaných důvodů proto soud žalobu zamítl z důvodu její předčasnosti a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a) , b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.