Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 320/2020-37
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 638,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 638,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná uzavřela dne 4. 8. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalované poskytl úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tedy v celkové výši 8 450 Kč ve 13-ti splátkách. Žalovaná svou povinnost nesplnil. Věřitel spolu s částí závodu převedl ke dni 28. 9. 2018 pohledávku za žalovanou společnosti právnická osoba, která následně, dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalovaná svou povinnost ze smlouvy, byť písemně vyzývána, nesplnila.
Žalovaná se k žalobě po celé řízení nevyjádřila.
Soud ve věci nařídil jednání na 11. 3. 2021, k němuž řádně předvolal obě strany sporu. Žalobkyně, po předchozí písemné omluvě svého zástupce, ani žalovaná se k jednání soudu nedostavily, pročež soud žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
Dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 4. 8. 2017 žalovaná požádala společnost právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč s požadovaným termínem úhrady do 20. dne, rozložené do 13-ti měsíčních splátek. Uvedla, že je na mateřské dovolené, svobodná, žije v domácnosti s jednou výdělečnou osobou. Jedinou vyživovanou osobou v domácnosti je dítě do 6-ti let věku. Žije u rodičů. Má příjem ze závislé činnosti, kterou je brigáda, ve výši 2 000 Kč, pobírá peněžitou pomoc v mateřství ve výši 5 800 Kč, výživné na dítě ve výši 500 Kč. Výdaje má za stravování ve výši 3 000 Kč měsíčně. K žádosti předložila čestné prohlášení o tom, že si brigádně přivydělá 2 000 Kč, není ovšem uvedeno za jaké období, dále čestné prohlášení o tom, že bydlí v domě svých rodičů a na domácnost nepřispívá, přičemž jako kontaktní osobu uvedla jméno příjmení, což má být tchyně. Doložila poštovní poukázky prokazující příjem výživného ve výši 500 Kč měsíčně za období čtyř po sobě jdoucích měsíců, dále prokazující příjem dávky státní sociální podpory – mateřské a příspěvku na bydlení, vyplácené Úřadem práce ČR. Na základě žádosti byla zkoumána úvěruschopnost žalované a dle finanční analýzy ze dne 4. 8. 2017 byla žalovaná vyhodnocena jako úvěruschopná s tím, že měsíčně disponuje volnými finančními prostředky ve výši 2 000 Kč, tedy jí může být poskytnut úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 000 Kč. Dne 4. 8. 2017 tak byla uzavřena smlouva o úvěru ve shodě s podanou žádostí a žalované byly zástupkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky v hotovosti ke dni podpisu smlouvy ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se je zavázala věřiteli vrátit spolu s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 950 Kč a poplatkem za správu úvěru ve výši 1 100 Kč, celkem tedy v částce 8 650 Kč rozložené do 13-ti měsíčních splátek po 650 Kč splatných vždy ke 4. dni každého měsíce. Žalovaná své povinnosti neplnila, pročež původní věřitel převedl pohledávku za žalovanou a dalšími dlužníky spolu s částí závodu na společnost právnická osoba, jak je zřejmé z podkladů k převodu závodu, a jmenovaná společnost, jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek, postoupila pohledávku za žalovanou dne 11. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně zastoupena advokátem žalovanou k plnění před podáním žaloby soudu vyzývala, ovšem marně.
Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Dle názoru soudu však k takovému závěru nemohla dospět, pokud by o skutečnostech vyplývajících z vyžádaných listin uvažovala v kontextu reálného života. V prvé řadě, pokud někdo čerpá dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení, musí se jednat buď o vlastníka nebo nájemce nemovitosti. Žalovaná v žádosti uvedla, že je jedinou výdělečnou osobou v domácnosti, ovšem v čestném prohlášení uvedla, že žije v domácnosti se svými rodiči, kterým na bydlení nepřispívá. Přesto je jí vyplácen příspěvek na bydlení! Již z tohoto rozporu musela předchůdkyně žalobkyně seznat, že žalovaná v žádosti uvádí nepravdivé údaje a náklady na bydlení jí v nějaké formě vznikají. Výdaje žalované představující částku 3 000 Kč měsíčně pak nijak nezohledňují skutečnost, že má žalovaná v péči nezletilé dítě,„ někde“ si brigádně přivydělává, tedy se musí do místa výkonu brigádnické činnosti nějak dopravit, ovšem předchůdkyně žalobkyně nikterak nezjišťovala nejen to, pro jaký subjekt je činnost vykonávána, v jakém režimu (dohoda o provedení práce…) a především v jakém místě. Je-li žalovaná jedinou osobou s příjmem v domácnosti, je logické, že musí krom výdajů na stravu vynakládat další prostředky na živobytí své i svého nezletilého dítěte, tedy náklady na hygienické prostředky, oděvy a obuv, a částka 3 000 Kč pro jejich krytí nemůže dostačovat. Výsledek, k němuž žalobkyně mechanickým zhodnocením výše příjmu žalované a mandatorních výdajů žalované ve fiktivní výši, pak svědčí pro úvahu, že nejdříve byl zadán výsledek finanční analýzy, a teprve následně byly dodány potřebné vstupní údaje, jinak by totiž původní věřitel nemohl rozpory, na něž soud shora poukázal, přehlédnout. Nelze tak než přijmout závěr, že úvěruschopnost žalované nebyla zjištěna řádně.
V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.). Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o.z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). V tomto případě soud považoval za výzvu k plnění, jež se prokazatelně dostala do dispozice žalované, až samu žalobu, kterou si žalovaná převzala a seznámila se s ní dne 9. 12. 2020. Následující den je tedy dnem splatnosti. Soud tak žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele přiznal částku 5 000 Kč a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od 11. 12. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., omezené však původním požadavkem žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ve výši 9 %. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 638,19 Kč, přičemž tato částka představuje 42,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,43 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.