Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 18/2021-72
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Pelcnerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 109 850 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 050 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 9. 7. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 94 800 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení z částky 55 758,50 Kč, 11,99 % úrokem ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení z částky 70 000 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 050 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 9. 7. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 94 800 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení z částky 55 758,50 Kč, 11,99 % úrokem ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení z částky 70 000 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne 5. 1. 2021 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu mimo jiné s tím, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne 8. 3. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč za dohodnutých podmínek splatný v 16 měsíčních splátkách po 8 050 Kč, který byl v důsledku nesplácení splátek včas a řádně dle splátkového kalendáře zesplatněn ke dni 8. 7. 2018, žalovaná nezaplatila celkem 109 850 Kč s příslušenstvím, přestože byla o zaplacení upomenuta.
2. Ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal soud v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, předvolání k jednání se žalobou jí bylo doručeno dne 6. 4. 2021 uložením, neomluvila se, o odročení jednání nepožádala, přičemž s ohledem na obsah spisu a předmět sporu nepovažoval soud její osobní účast u jednání za nezbytnou.
3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo za dohodnutých podmínek, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem, které se zavázala splácet ve 16ti měsíčních splátkách po 8 050 Kč splatných vždy k 8. dni kalendářního měsíce počínaje dubnem 2017, žalovaná uhradila žalobkyni celkem 54 950 Kč (smlouva o úvěru ze dne datum, vyjádření žalobkyně, předpis splátek ke smlouvě u úvěru, přehled plateb), neuhradila 15 050 Kč, přestože byla o zaplacení upomenuta, pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, písemná upomínka ze dne 18. 12. 2020, podací lístky).
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.
7. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť zčásti, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, a to v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, neboť žalovaná dosud žalobkyni dlužnou částku ve výši 15 050 Kč neuhradila. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť prvostupňový soud uzavřel, s ohledem na obsah spisu a předmět sporu, zejména pak s ohledem na obsah žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, dostatečným způsobem neověřila schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované), tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019-75 a ze dne 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019-86, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018), neboť předloženou žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru či výpis z účtu a v neposlední řadě i daňové přiznání nelze považovat za přesvědčivé důkazy (např. daňové přiznání nemá za kalendářní rok 2016, neobsahuje razítko příslušného finančního úřadu, je otázkou, zda jej žalovaná vůbec v tomto znění vůbec odevzdala, výpisy z účtu jsou na jméno jméno jméno, přestože žalovaná uvedla, že je rozvedená, nikde není uvedeno, zda se jedná o syn či bývalého manžela, nakonec od roku 2015 podnikala v hostinské činnosti, jak bylo deklarováno, takže by měla mít vlastní podnikatelský či osobní účet, náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně se jeví jako podhodnocené, stejně tak i další náklady spojené s výživou či ošacením, obutím apod. ve výši 3 500 Kč, žalovanou uvedené měsíční výdaje nebyly dostatečně relevantním způsobem ověřeny), byť žalovaná současně prohlásila, že jí uvedené údaje jsou„ pravdivé a nic z její strany nebylo zamlčeno“. V tomto konkrétním případě pak nelze postup žalobkyně považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů, než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru prvostupňového soudu tak měla žalovaná vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnuté plnění ve výši zápůjčky v částce 70 000 Kč, a protože uhradila částku 54 950 Kč, byla zavázána k úhradě rozdílu ve výši 15 050 Kč s příslušenstvím, a to v souladu s ustanovením § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroků z prodlení odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
8. Ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, kdy žalobkyně měla neúspěch v převážné míře a žalované náklady s vedením tohoto sporu prozatím nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, takže každý z nich si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).