Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 35/2021-49
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Pelcnerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 232 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 095 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 6. 2. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 137 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení z částky 905 Kč, 20,98 % úrok ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení z částky 7 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 246,70 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 095 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 6. 2. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 137 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení z částky 905 Kč, 20,98 % úrok ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení z částky 7 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 246,70 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne 27. 1. 2021 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 2. 2021, č.j. 14 C 35/2021 -36, byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.
2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o půjčce (správně zápůjčce) číslo na částku 7 000 Kč za dohodnutých podmínek, žalovaný uvedenou částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši celkem 11 137 Kč (7 000 Kč jistina, 1 400 Kč poplatek za administrativní činnost, 637 Kč smluvní úrok a 2 100 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek), se splatností v 43ti týdenních splátkách po 259 Kč s poslední splátkou dne 29. 1. 2017, když žalovaný uhradil celkem 905 Kč, žalobkyni neuhradil 6 095 Kč, přestože byl o zaplacení upomenut, pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (§ 2390 a § 1879 a následující občanského zákoníku ). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku , jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. . V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť prvostupňový soud uzavřel, s ohledem na obsah spisu a předmět sporu, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) dostatečným způsobem neověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného), kterým nepochybně půjčka (správně zápůjčka) je, ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2018, č.j. 27 Co 477/2017 -108 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), když zákaznickou kartu předloženou žalobkyní nelze považovat za přesvědčivý důkaz (např. deklarované nájemné v obec ve výši 3 500 Kč měsíčně se prvostupňovému soudu jeví jako nereálné, podhodnocené, žádným relevantním způsobem neověřené, stejně tak i příjem 15 000 Kč měsíčně čistého, když nelze pominout, že žalovaný uváděl, že bydlí s manželkou, přičemž výdaje na domácnost byly uvedeny v částce pouze 4 000 Kč a ostatní náklady pak 200 Kč), byť žalovaný současně prohlásil, že jím uvedené údaje jsou„ pravdivé a úplné“. V tomto konkrétním případě tedy nelze postup žalobkyně považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů, než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru soudu pak má žalovaný vrátit žalobkyni pouze poskytnuté plnění ve výši zápůjčky v částce 7 000 Kč, a protože uhradil částku celkem 905 Kč, byl zavázán k úhradě rozdílu ve výši 6 095 Kč včetně příslušenství, ve zbytku pak soudu nezbylo, než podanou žalobu zamítnout. Pokud by pak tento právní názor soudu neobstál, tak nelze pominout, že funkcí smluvních úroků je úplata (úhrada) za poskytnutí peněžních prostředků, a to zahrnuje jak náklady s poskytnutím úvěru souvisejících, tak i přiměřenou odměnu poskytovatele peněz a je přitom nepodstatné, zda se tak stane v jedné položce, nebo ve vícero nárocích, které jsou formálně odlišeny z hlediska jejich označení, neboť jde pouze o to, jakou mají povahu, tedy co je jejich obsahem. Ujednání o úplatě i zaplacení administrativního poplatku považuje soud za ujednání o plnění, které fakticky tvořilo sjednanou cenu poskytnutých prostředků v rámci úvěru, tedy tvořilo faktickou součást reálně sjednaného úroku, jenž činil 4 137 Kč, což odpovídá 59,10 % jistiny úvěru, takže takto sjednaný úrok nelze považovat za přiměřený, a to i při zohlednění nebankovního charakteru úvěru (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018 sp. zn. 26 Co 156/2018 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ).
3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, neboť částečně úspěšná žalobkyně měla záporný poměr úspěchu a částečně úspěšnému žalovanému náklady s vedením tohoto sporu dosud nevznikly, takže bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, tedy každý si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).