Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 352/2020-46
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní senátu Mgr Veronikou Hlinkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 675 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 675 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná je držitelkou televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná za dobu od října 2017 do ledna 2020 neuhradila poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, tj. částku v celkové výši 3 780 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky, žalovaná však dosud ničeho neuhradila. Vedle dlužné částky požadovala žalobkyně zákonné úroky z prodlení, vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 15. 10. 2020, přičemž poplatky byly splatné nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce. Žalobkyně tak úroky z prodlení kapitalizovala na částku v celkové výši 633,02 Kč.
2. Žalovaná při jednání dne 28. 1. 2021, ještě než soud zahájil jednání ve věci samé, uvedla, že již nežije na obec a číslo, ale na adrese svého trvalého bydliště na obec a číslo, vzhledem k čemuž hradí poplatky na obec a číslo. Následně žalovaná soudu doložila platební doklady SIPO za období od května 2018 do ledna 2020, z nichž vyplývá, že v tomto období televizní poplatky hradila.
3. Žalobkyně pak v podání, které bylo soudu doručeno dne 2. 3. 2021, vzala žalobu co do částky 3 105 Kč a dále co do úroků z prodlení ve výši 633,02 Kč zpět, neboť zjistila, že žalovaná je v její evidenci vedena duplicitně, vzhledem k čemuž její původní účet k 1. 3. 2018, kdy si žalovaná založila nový účet, odhlásila. V návaznosti na uvedené pak žalobkyně nedoplatky po březnu 2018 vázané na odhlášený účet stornovala, přičemž i nadále požaduje zaplatit poplatky za období od října 2017 do února 2018, v němž žalovaná ještě neměla zřízen nový účet. Dále žalobkyně požaduje úhradu nákladů řízení ve výši 1 726 Kč za dva úkony právní služby před podáním žaloby.
4. Soud proto usnesením Obvodního soudu pro Prahy 3 ze dne 9. 3. 2021, č. j. 7 C 352/2020 -40, rozhodl dle § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) o tom, že se řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavuje.
5. Ohledně zbytku žaloby soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.
6. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
7. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaná se přihlásila jako televizní poplatník. Žalovaná nehradila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období od října 2017 do února 2018 ve výši 675 Kč.
8. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Žalovaná splnila svou povinnost stanovenou ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů a přihlásila se ke své poplatkové povinnosti. Poplatek byl dle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyně přitom po částečném zpětvzetí žaloby požadovala úhradu televizních poplatků již jen za období od října 2017 do února 2018, kdy tak bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že za toto období poplatky hradila. Jelikož však žalovaná svá tvrzení ohledně hrazení poplatků v období od října 2017 do února 2018 nedoložila, když soudu zaslala platební doklady SIPO, z nichž je zřejmé hrazení poplatků toliko za období od května 2018 do ledna 2020, soud proto žalobkyni požadovanou částku ve výši 675 Kč přiznal.
9. Výrok o nákladech řízení se opírá jednak o ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně procesně zavinila, že řízení muselo být co do částky 3 105 Kč zastaveno, pokud v tomto rozsahu vzala žalobu zpět. Zároveň je třeba uvést, že se zde ani nejednalo o případ, kdy by byla žaloba vzata zpět pro chování žalované. Žalobkyně v podání, jímž vzala žalobu částečně zpět, požadovala náhradu nákladů řízení s tím, že k pochybení došlo na straně žalované, která porušila svou zákonnou povinnost a neodhlásila se z evidence poplatníků. Dále žalobkyně uváděla, že povinnost žalované hradit poplatek trvala do doby jejího odhlášení. Jak nicméně sama žalobkyně uvedla, tak žalovanou zpětně odhlásila ke dni 1. 3. 2018 poté, co po podání žaloby zjistila, že je v evidenci poplatníků vedena duplicitně, zároveň byly k tomuto datu také stornovány televizní poplatky, a to právě proto, že žalovaná za dané období poplatky hradila na jiné adrese. Žalobkyně tedy zmiňuje chování žalované, ke kterému mělo dojít ještě dlouho před podáním žaloby, kdy následky tohoto chování (nesplnění ohlašovací povinnost) mohla žalobkyně zjistit ze své evidence a předejít tak podání žaloby.
10. Dále se výrok o náhradě nákladů opírá také o §142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu v té části žaloby, na níž setrvala, úspěšná, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Za takové náklady považuje soud v daném případě zaplacený soudní poplatek 400 Kč. Pokud jde o náklady vzniklé zastoupením žalobkyně (žalobkyně) advokátem, k nim se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 Ústavní soud se zabýval specifickým postavením žalobkyně, připustil, že činnost žalobkyně není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené i specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud akcentoval, že žalobkyně je v převážné míře financována z televizních poplatků a že televizní poplatek pokrývá velké procento nákladů rozpočtu. Z toho však nedovodil, že žalobkyně by měla jako subjekt nezávislý na státním rozpočtu, s vlastním majetkem, nárok na náhradu zastoupení advokátem coby dalšího svého příjmu, ale naopak dovodil, že je žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnosti spojené se správnou a výběrem poplatků zabezpečovala sama, a že pokud žalobkyně vykonává správu agendy televizních poplatků, pak předávání agendy advokátní kanceláři za účelem vymáhání poplatků postrádá dle Ústavního soudu racionální smysl, zejména proto, že ve sporech o zaplacení televizního poplatku lze paušálně (výjimka je možná) očekávat, že postačí znalosti, jimiž disponují pracovníci právního útvaru žalobkyně Ústavní soud odkázal i na nález III. ÚS 2984/09 , ve kterém se zabýval obecně otázkou zastoupení státu a osob veřejného práva advokátem v soudních řízeních a v konkrétní věci stěžovatele obce coby žalobce učinil Ústavní soud závěr, že pokud se řízení týká relativně běžné agendy obce, k jejímuž obstarávání a vyřizování je obec dostatečně vybavena, a v řízení se nevyskytne nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem, pak je náklad právního zastoupení takového specifického žalobce neúčelně vynaložený. V daném konkrétním případě byl předmětem řízení televizní poplatek za 28 měsíců, v řízení se nevyskytlo nic, co by průběh řízení skutkově či právně zkomplikovalo či ztížilo. Proto soud postupoval ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a nepřiznal žalobci náhradu nákladů vzniklých zastoupením advokátem.
11. Závěr, že náklady zastoupení advokátem nejsou účelné, však neznamená, že by procesně aktivnímu žalobci neměla být přiznána žádná náhrada nákladů řízení. Soud určil výši náhrady nákladů způsobem, který by odpovídal situaci, kdy by žalobkyně nebyla zastoupena advokátem a procesní úkony prováděla sama. Jde o zachování rovnosti účastníků ve smyslu článku 37 odst. 3 LZPS, na základě které Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014, tedy v době, kdy ještě neplatila vyhláška č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu , připustil právo účastníka nezastoupeného advokátem na paušální náhradu hotových výdajů ve výši odpovídající náhradě podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Žalobkyni tak náleží náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a paušální odměně nezastoupeného účastníka. Soudní poplatek činil 400 Kč a paušální náhrada činila 2 úkony dle § 1 odst. 1 , 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, po 100 Kč (žaloba, výzva k plnění). Za úkon zpětvzetí soud paušální odměnu nepřiznal, neboť žalobkyně tímto úkonem toliko využila svého práva disponovat s předmětem řízení, přičemž tak učinila bez toho, aby na jejím postupu měla vinu žalovaná (viz shora). Celkem činí náklady řízení 600 Kč. Soud o nákladech řízení rozhodoval podle ustanovení upravující tzv. formulářové žaloby, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se dlužných televizních poplatků a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, stále se však opakovaně jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.