Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 209/2020-93
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Šárovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 121 846,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 39 229 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46 555 Kč od 24. 3. 2020 do 15. 4. 2020 ve výši 284,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 892 Kč od 16. 4. 2020 do 18. 5. 2020 ve výši 393,18 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 229 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, zaplacení částky 8 775,94 Kč a smluvního úroku ve výši 90,81 % ročně z částky 34 399,07 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 24. 3. 2020 dosáhne částky 105 494 Kč.
II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 59 296 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78 850 Kč od 24. 3. 2020 do 15. 4. 2020 ve výši 481,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 332 Kč od 16. 4. 2020 do 18. 5. 2020 ve výši 663,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 814 Kč od 19. 5. 2020 do 20. 7. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 296 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, zaplacení částky 14 545,46 Kč a smluvního úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 58 993,57 Kč od 24. 3. 2020 do 20. 7. 2020 ve výši 18 863,88 Kč a smluvního úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 54 102,71 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 24. 3. 2020 dosáhne částky 234 648 Kč.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 39 229 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46 555 Kč od 24. 3. 2020 do 15. 4. 2020 ve výši 284,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 892 Kč od 16. 4. 2020 do 18. 5. 2020 ve výši 393,18 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 229 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, zaplacení částky 8 775,94 Kč a smluvního úroku ve výši 90,81 % ročně z částky 34 399,07 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 24. 3. 2020 dosáhne částky 105 494 Kč.</b> <b>II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 59 296 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78 850 Kč od 24. 3. 2020 do 15. 4. 2020 ve výši 481,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 332 Kč od 16. 4. 2020 do 18. 5. 2020 ve výši 663,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 814 Kč od 19. 5. 2020 do 20. 7. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 296 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, zaplacení částky 14 545,46 Kč a smluvního úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 58 993,57 Kč od 24. 3. 2020 do 20. 7. 2020 ve výši 18 863,88 Kč a smluvního úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 54 102,71 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 24. 3. 2020 dosáhne částky 234 648 Kč.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou došlou dne 24. 11. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 48 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 22. 5. 2019, na jejímž základě byl žalované dne 23. 5. 2019 poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 139,97 % splácet ve 24 měsíčních splátkách po 3 663 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje červnem 2019. Schopnost žalované úvěr splácet byla prověřena na základě informací a dokladů poskytnutých žalovanou, z nichž vyplývá, že žalovaná měla měsíční příjem 17 468 Kč a výdaje 4 710 Kč. Žalovaná zaplatila sedm splátek, z důvodu prodlení se splacením 8. splátky delším než 65 dnů došlo ke dni 22. 3. 2020 k zesplatnění úvěru. Zesplatněním úvěru se dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky přirostlé k jistině staly součástí nové jistiny ve výši 41 961,63 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč (499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení delší než 30 dnů) a právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 600 Kč (200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení déle než 15 dnů). Žalobkyni vzniklo také právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení žalované se splácením nové dlužné jistiny, celkem tato smluvní pokuta činila dle žalobkyně 8 775,94 Kč. Po zesplatnění zaplatila žalovaná dvě platby po 3 663 Kč a dlužná částka činila 34 635,63 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z nové jistiny ve výši 90,81 % ročně od 24. 3. 2020 do zaplacení.
2. Další žalobou podanou rovněž 24. 11. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 73 841 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 1. 11. 2018, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 166,39 % splatit ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosinec 2018. Schopnost žalované úvěr splácet byla prověřena na základě informací a dokladů poskytnutých žalovanou, z nichž vyplývá, že žalovaná měla měsíční příjem 17 468 Kč a výdaje 4 710 Kč. Žalovaná doložila pracovní smlouvu na dobu neurčitou, výplatní pásky a výpis z bankovního účtu za období měsíce srpna 2018, dále žalobkyně vycházela z databází SOLUS a NRKI, a z tzv. scoringu. Žalovaná zaplatila třináct splátek, pro prodlení se splacením 14. splátky delším než 65 dnů došlo ke dni 22. 3. 2020 k zesplatnění úvěru. Zesplatněním úvěru se dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky přirostlé k jistině staly součástí nové jistiny ve výši 73 656,71 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč (499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení delší než 30 dnů) a právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 200 Kč (200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení déle než 15 dnů). V důsledku prodlení se splacením nové jistiny zesplatněného úvěru žalobkyni vzniklo rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení se splácením nové dlužné jistiny, celkem tato smluvní pokuta činila 14 545,46 Kč. Po zesplatnění zaplatila žalovaná tři platby po 6 518 Kč, nová dlužná jistina tak činila 54 102,71 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z nové jistiny ve výši 102,09 % ročně od 24. 3. 2020 do zaplacení.
3. Žalovaná se k žalobám nevyjádřila.
4. Ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.
5. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě číslo ze dne 1. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla informována o tom, jakou částku je povinna při čerpání úvěru 70 000 Kč zaplatit, o výši a počtu jednotlivých splátek, jakož i o důsledcích prodlení.
6. Z informace pro klienty ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty informace o zákonné úpravě spotřebitelského úvěru, žalovaná prohlásila, že nemá splatné dluhy, že není v úpadku a že veškeré informace, které žalobkyni poskytla, jsou pravdivé a úplné.
7. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 11. 2018, jakož i z oznámení o schválení úvěru číslo včetně splátkového kalendáře, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne 1. 11. 2018 se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši 166,39 % splácet ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalované byla ujednána jednak smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení déle než 30 dnů, a dále povinnost žalované zaplatit náklady ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž je v prodlení déle než 15 dnů. Pro případ prodlení delšího 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že úroky přirůstají k jistině. Pro případ prodlení se splácením zesplatněného úvěru byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení se splácením nové dlužné jistiny.
8. Z formuláře hodnocení klienta ke smlouvě číslo jakož i z dalších podkladů, z nichž žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z tvrzeného měsíčního příjmu 17 468 Kč měsíčně a z výdajů uvedených žalovanou ve výši životního minima 3 410 Kč a nákladů na bydlení (inkaso a nájemné) ve státním nebo obecním bytě ve výši 1 300 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba, anonymizováno, v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou. Žalovaná doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce červenec až září 2018 dokládající čistý měsíční příjem v rozmezí 16 205 Kč až 17 604 Kč, a dále výpisy z bankovního účtu za měsíce srpen a září 2018, z nichž plyne konečný měsíční zůstatek na účtu žalované v srpnu 6 705,35 Kč a v září 117,35 Kč. V kartě je dále uvedeno, že klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná (negativní příznak).
9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 70 000 Kč dne 1. 11. 2018.
10. Z žádosti žalované o odklad splátky a upraveného splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná žádala o odklad jedné splátky z důvodu neočekávaného výdaje za opravu střechy, splátkový kalendář jí byl upraven.
11. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze smlouvy číslo bylo zjištěno, že úvěr byl ke dni 22. 3. 2020 zesplatněn, tzv. nová jistina činila 78 850 Kč.
12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem 15 splátek po 6 518 Kč, z toho tři splátky zaplatila po zesplatnění úvěru.
13. Z výzev žalobkyně datovaných 15. 8. 2019, 16. 9. 2019, 16. 12. 2019, 15. 1. 2020, 17. 2. 2020 a 17. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla před zesplatněním úvěru ze smlouvy číslo opakovaně vyzývána k úhradě splátek, s nimiž se ocitla v prodlení.
14. Z předsmluvního formuláře ke smlouvě číslo ze dne 22. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla informována o tom, jakou částku je povinna při čerpání úvěru 40 000 Kč zaplatit, o výši a počtu jednotlivých splátek, jakož i o důsledcích prodlení.
15. Z informace pro klienty ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty informace o zákonné úpravě spotřebitelského úvěru, žalovaná prohlásila, že nemá splatné dluhy, že není v úpadku a že veškeré informace, které žalobkyni poskytla, jsou pravdivé a úplné.
16. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 5. 2019, jakož i z oznámení o schválení úvěru číslo vč. splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně dne 22. 5. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši 139,97 % splácet ve 24 měsíčních splátkách po 3 663 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalované byla ujednána jednak smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení déle než 30 dnů, a dále povinnost žalované zaplatit náklady ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž je v prodlení déle než 15 dnů. Dále pro případ prodlení delšího 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že úroky přirůstají k jistině. Pro případ prodlení se splácením zesplatněného úvěru byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení se splácením nové dlužné jistiny.
17. Z formuláře hodnocení klienta ke smlouvě číslo jakož i z dalších podkladů, z nichž žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, soud zjistil, že žalobkyně vycházela z tvrzeného příjmu ze zaměstnání ve výši 16 986 Kč, z výdajů uvedených žalovanou ve výši životního minima 3 410 Kč a z nákladů na bydlení ve státním nebo obecním bytě ve výši 1 300 Kč (inkaso, nájemné). Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba, anonymizováno, v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou. Žalovaná doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky dokládající čistý měsíční příjem v rozmezí 15 657 Kč až 17 851 Kč, a dále výpisy z bankovního účtu za měsíce březen a duben 2019, z nichž plyne měsíční zůstatek na účtu žalované v březnu ve výši 127,34 Kč a v dubnu ve výši 66,04 Kč. Žalobkyně dále k ověření úvěruschopnosti provedla lustraci registrem SOLUS, z něhož nebyl učiněn žádný poznatek, a dne 21. 5. 2019 registrem NRKI (nebankovní registr klientských informací), jímž žalovaná prochází s příznakem 16, tj. její smlouva je hodnocena jako špatná.
18. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 40 000 Kč dne 23. 5. 2019.
19. Z oznámení o zesplatnění bylo zjištěno, že úvěr byl ke dni 22. 3. 2020 zesplatněn, nová jistina činila 46 555 Kč.
20. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem 9 splátek po 3 663 Kč, z toho dvě splátky po zesplatnění úvěru.
21. Z výzev žalované datovaných 15. 8. 2019, 16. 9. 2019, 16. 12. 2019, 15. 1. 2020, 17. 2. 2020 a 17. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla před zesplatněním úvěru ze smlouvy číslo opakovaně vyzývána k úhradě splátek, s nimiž se ocitla v prodlení.
22. Z vyjádření znalce titul. jméno příjmení, anonymizováno, příjmení, bylo zjištěno, že jmenovaný k žádosti žalobkyně provedl výpočty efektivní úrokové sazby.
23. Z fotokopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované.
24. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem podílu o velikosti 1/6 domu adresa v obci obec.
25. Z předžalobních výzev vč. podacích archů bylo zjištěno, že žalovaná byla výzvami odeslanými 5. 11. 2020 před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužných částek.
26. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela dne 1. 11. 2018 se žalovanou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které se žalobkyně zavázala splácet ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč. Úvěruschopnost žalované dovodila žalobkyně z pracovní smlouvy, výpisu z účtu a výplatních pásek, a dále z tvrzené částky měsíčních výdajů. Žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr celkem 97 770 Kč. Žalobkyně uzavřela se žalovanou další smlouvu dne 22. 5. 2019, na základě této smlouvy jí poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 3 663 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z pracovní smlouvy, výpisu z účtu a výplatních pásek a z tvrzených měsíčních výdajů, jež oproti údajům uvedeným ve vztahu k první ze smluv zahrnovaly měsíční výdaj na splátku úvěru 6 518 Kč. Žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr částku 32 967 Kč Celkem žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč a žalovaná jí uhradila částku 130 737 Kč.
27. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
29. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
31. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
32. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
33. Smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud posoudil ve smyslu výše citovaných ustanovení jako smlouvy o spotřebitelském úvěru. Za rozhodující pro právní posouzení této věci pak soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti smlouvy ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel ve smyslu citovaného ustanovení smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena či nikoli.
34. Jde-li o první ze smluv o úvěru uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou (smlouva číslo), soud uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, neboť spolehlivě nezjistila, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr 70 000 Kč ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč měsíčně splácet. Příjmy žalované sice byly zjišťovány z pracovní smlouvy a výplatních pásek za předcházející tři měsíce, výdaje však žalovaná již nikterak nedokládala, byly pouze tvrzeny nebo odhadnuty. Pokud žalobkyně dospěla k závěru, že při odečtení nákladů na bydlení (inkaso a nájemné 1 300 Kč) a nákladů ve výši životního minima (3 410 Kč) od měsíčního příjmu žalobkyně, tj. cca 17 500 Kč, zbývají žalované při započtení rezervy 1 000 Kč volné zdroje ve výši 11 790 Kč, pak žádným způsobem nezohlednila výpisy z bankovního účtu, které žalovaná doložila, neboť z nich je zřejmé, že měsíční výdaje žalované musí být podstatně vyšší, když zůstatky na jejím bankovním účtu na konci srpna činily 6 705,35 Kč a o měsíc později to bylo jen 117,35 Kč. Žalobkyně ani netvrdila, že by při posuzování majetkových poměrů, zejména výdajů žalované vycházela z jakýchkoliv jiných relevantních dokladů, např. nájemní smlouvy či dokladů o výši záloh na služby apod. Celkové měsíční výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem, resp. vycházely ze statistického minima (3 410 Kč měsíčně na osobu), přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty, navíc tvrzená výše měsíčních výdajů v poměru k výši příjmů nekoresponduje se stavem bankovního účtu žalované dle doložených výpisů. Rovněž tak měla žalobkyně přihlédnout k tomu, že žalovaná žije sama, tedy veškeré výdaje související s bydlením a chodem domácnosti hradí sama, přičemž splátka úvěru ve výši 6 518 Kč měsíčně tvořila více než 31 % měsíčních příjmů žalované, což při dlouhodobějším horizontu splácení (30 měsíců) je částka více než podstatná. Žalobkyně tak zcela jednoznačně nepostupovala s odbornou péčí a schopnost žalované splácet úvěr náležitě nezkoumala a odborně neposoudila, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet, kdy tyto pochybnosti vyjádřila sama žalobkyně, která jako negativní příznak uváděla„ špatnou smlouvu“ (tj. sama žalobkyně měla pochybnosti o tom, zda bude žalovaná schopna úvěr s měsíční splátkou 6 518 Kč hradit, zda bude schopna svému závazku ze smlouvy dostát, neboť poskytovaný úvěr byl ve výši 70 000 Kč se splatností 30 měsíců, smluvní podmínky byly pro spotřebitele velice nevýhodné). Navíc nebylo nijak ověřeno žalovanou uváděné státní/obecní bydlení, na něž měla žalovaná vynakládat pouze 1 300 Kč měsíčně – takto nízké náklady na bydlení nejsou pravděpodobné, navíc za situace, kdy žalovaná měla bydlet sama, přičemž pouhým nahlédnutím do katastru nemovitostí mohla žalobkyně zjistit, že na uváděné adrese bydliště žalované se nachází soukromý rodinný dům (nikoli obecní či státní bydlení), jehož je žalovaná podílovou spoluvlastnicí s podílem o velikosti 1/6. Náklady na bydlení ve výši 1 300 Kč jsou tak nepochybně nízké a zcela neodpovídající skutečnosti (za uvedenou částku vynakládanou na nájemné a energie není možné zajistit si bydlení ani na ubytovně).
35. K témuž závěru dospěl soud rovněž v případě druhé z uzavřených smluv (číslo), resp. v případě druhé smlouvy o úvěru byla„ neschopnost“ žalované splatit poskytnutý úvěr ještě více zřejmá. Žalobkyně v tomto případě vycházela v podstatě ze stejné výše příjmů žalované, které byly rovněž doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami, měsíční výdaje žalované byly opět pouze odhadnuty, resp. vycházely z tabulkového minima. Žalovaná měla navíc při poskytování druhého úvěr nový měsíční výdaj představovaný splátkou předchozího úvěru poskytnutého jí žalobkyní, a to ve výši 6 518 Kč. Při zohlednění konečných zůstatků na bankovním účtu žalované v měsících březen a duben 2019 (127,34 Kč a 66,04 Kč) nemohla žalobkyně dospět k závěru, že by žalovaná mohla být schopna splácet dalších splátku úvěru ve výši 3 663 Kč měsíčně, neboť bylo zřejmé, že i bez tohoto výdaje žalované nezůstávají žádné volné peněžní prostředky. Z příjmu 16 986 Kč měsíčně (příjem žalované doložený výplatními lístky byl v některých měsících ještě nižší, a to kolem 15 700 Kč měsíčně) měla žalovaná splácet na úvěry poskytnuté žalobkyní 6 518 Kč a nově 3 663 Kč měsíčně, a to dva roky, tedy celkem měla splácet na úvěry poskytnuté žalobkyní 10 181 Kč měsíčně, což představuje 60 % měsíčních příjmů žalované (splátka úvěru ve výši 3 663 Kč měsíčně by z příjmu 16 986 Kč měsíčně představovala 21,5 %). Dále pak nelze přehlédnout, že registr NRKI, jehož lustrací žalobkyně dokládá splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, vyhodnotil smlouvu (den před jejím uzavřením) jako špatnou.
36. V daném případě žalobkyně své zákonem předepsané povinnosti nedostála a tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající odbornou péčí nepřezkoumávala, a to jak z hlediska přezkumů příjmů žalované, tak ani jejích výdajů. Navíc žalobkyně údaje, které měla k dispozici, vyhodnotila zcela nesprávným způsobem a dospěla v případě obou výše popsaných smluv k nesprávnému závěru o schopnosti žalované sjednané úvěry splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že obě uzavřené smlouvy o úvěru jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., absolutně neplatné, neboť žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
37. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalované částku 40 000 Kč a 70 000 Kč (celkem tedy 110 000 Kč), plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení, kterého se tímto plněním žalované dostalo. Žalovaná pak uhradila žalobkyni 97 770 Kč a 32 967 Kč, tj. 130 737 Kč, tedy více, než jí bylo ze strany žalobkyně poskytnuto, a nedluží tak žalobkyni ničeho.
38. S ohledem na výše uvedené shledal soud obě žaloby nedůvodné a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. (žaloba ze smlouvy o úvěru číslo) a II. (žaloba ze smlouvy o úvěru číslo) tohoto rozsudku, tedy nároky žalobkyně v plném rozsahu zamítnul.
39. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch. V dané věci byla plně úspěšná žalovaná, které podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení za jeden úkon – účast při jednání. Výši náhrady 300 Kč stanoví § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. O splatnosti náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 o. s. ř. a stanovil obecnou lhůtu v délce tří dnů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.
Právo podat odvolání však již nepřísluší žalované, neboť se tohoto práva po vyhlášení rozsudku výslovně vzdala.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.