Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 422/2020-25

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Lenkou Pokornou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 42 800 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do 16 051,20 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 748,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 15. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 972,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do 16 051,20 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 748,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 15. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 972,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 42 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne 16.10.2018 smlouvu o úvěru ve výši 58 500,00 Kč (skládající se z půjčené částky 30 000,00 Kč a kapitalizovaného úroku 28 500,00 Kč), podle které měl splácet týdně 750,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 15 700,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 750,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 18.03.2019 a datum prodlení ke dni 15.04.2020. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze za od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 14.04.2020.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru dne datum pod číslo. V této smlouvě si strany dohodly poskytnutí úvěru ve výši

30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, s úrokem 9 900 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 9 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 9 600 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 63,33 % ročně a celková výše spotřebitelského úvěru na částku

58 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky uhradit v 78 týdenních splátkách. Součástí Smlouvy o spotřebitelském úvěru byly též smluvní podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karta klienta. Soudu dále byla předložena upomínka s výzvou k úhradě dlužného plnění ze dne 14.4.2020 s dokladem o odeslání.

4. Soud je po zhodnocení uvedených skutkových zjištění přesvědčen, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě smlouvy o úvěru podle o. z. (a ve smyslu , o spotřebitelském úvěru), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Soud dospěl k závěru, že částka 9 000 Kč a 9 600Kč představující ve smlouvě označený„ poplatek“ ve skutečnosti označuje úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 30 000 Kč. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že ve smlouvě je označen úrok ve výši 9 900 Kč, poplatek za zpracování ve výši 9 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 9 600 Kč. Sama žalobkyně v žalobě tyto částky nazvala kapitalizovaným úrokem. Podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní poskytované služby. Soud tak při absenci dalších tvrzení žalobkyně nemohl žádným způsobem dovodit, co představuje tzv. poplatek za zpracování, za hotovostní inkaso, za co ho žalobkyně účtuje a z jakého důvodu. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatku je ryze formální, a že celá částka poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úrok, tedy úplatu za poskytnutí peněz, která tak byla sjednána nemravně. Zmíněná nemravnost je očividná z výše sjednaných úroků, které představují 63,33 % dlužné jistiny, a to na období jen nepatrně převyšující rok a půl, protože bylo sjednáno splnění v 78 týdenních splátek. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na závěry Nejvyššího soudu obsažené např. v rozsudku sp. zn. , podle nichž je třeba srovnávat výši sjednaných úroků s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, přičemž za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy (ty ovšem žalobkyně netvrdila a ani ze spisu nevyplývají). Z údajů dostupných na internetových stránkách anonymizováno webová adresa) se přitom podává, že průměrná roční úroková sazba korunových spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v období října 2018 činila 9,22% Úrok sjednaný ve smlouvě tedy více než šestinásobně vyšší. Takové ujednání se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 o. z. a soud je k jeho neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu.

6. Ujednání smlouvy je přitom nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech a se zřetelem na skutečný (nikoliv jen formálně deklarovaný) obsah práv a povinností účastníků, které jsou jimi založena. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněný úvěr bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalované, která měla pouze možnost smlouvu za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“).

7. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, povinnost úvěrovaného zaplatit úrok je její podstatnou náležitostí, pokud chybí, nemůže jít o smlouvu o úvěru. Nelze dovodit, že by vůli stran odpovídalo, aby žalobkyně, pro kterou je poskytování úvěrů předmětem jejího podnikání, žalovanému poskytla úvěr bez nároku na odměnu. Ujednání o nemravně vysokém úroku je neplatné zcela, nejen v části, v jaké takto sjednaný úrok převyšuje přiměřenou mez (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Naproti tomu, jestliže důvody neplatnosti dopadají pouze na ujednání o výši úroku a zbývající obsah smlouvy lze mít za mravný, je namístě postupovat podle ustanovení § 577 o. z. a žalovaného zavázat k úhradě úroku ve výši určené podle ustanovení § 1802 o. z., tj. ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Tento postup odpovídá i požadavku upřednostnit takový výklad smlouvy, který v maximální možné míře respektuje vůli jejích účastníků. Je zjevné, že účastníci měli v úmyslu dohodnout se na úplatném poskytnutí úvěru. Pokud neplatnou sjednali pouze výši úroku jakožto odměny žalobkyně, jde o nezákonné určení množstevního rozsahu ve smyslu ust. § 577 o.z., které soudu umožňuje takové ujednání nahradit tak, aby to odpovídalo spravedlivému uspořádání práv a povinností smluvních stran. Za úrok, který vhledem k zjištěným okolnostem odpovídá uvedenému zákonnému požadavku, považuje soud úrok na úrovni trojnásobku úroku požadovaného u srovnatelných úroků bankami, tj. úrok ve výši 27,66 % ročně. Přihlédl zejména k tomu, že žalobkyně není bankou, a žadatelé o úvěr, kteří se na ni obracejí, jsou zpravidla klienty, u kterých je riziko, že úvěr nebude řádně splácen, vyšší. Úvěr také není žádným způsobem zajištěn.

8. Žalobkyně poskytla žalovanému jako úvěr částku 30 000 Kč. Úroku s roční sazbou ve výši 27,66% odpovídá za dobu 78 týdnů, na kterou byl úvěr poskytnut, úrok ve výši 12 448,80Kč. Na jeho zaplacení má žalobkyně právo vedle jistiny ve výši 30 000 Kč. Celkem tedy žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 42 448,80 Kč, ze které dle tvrzení žalobkyně bylo uhrazeno 15 700 Kč, ke dni rozhodnutí soudu tedy zbývá žalovanému uhradit 26 748 Kč. Žalobkyně má podle ust. 1970 o.z. právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené podle ust. ve znění pozdějších předpisů, a to jak z jistiny, tak z dlužných úroků v přiznané výši s počátkem prodlení v návaznosti na výzvu žalobkyně.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , na základě kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Jestliže tedy žalobkyně v určité části uplatněných peněžitých nároků nebyla úspěšná, jedná se o neúspěch v části věci. Žalobkyně neměla ve věci plný úspěch a výsledný podíl odpovídá poměru jejího neúspěchu a úspěchu, jestliže ke dni vyhlášení rozsudku představoval úspěch žalobkyně ve věci částku ve výši 26 748,80 Kč a neúspěch představoval částku 16 051,20 Kč, žalobkyně tak měla ve věci úspěch přibližně v 62,5% a žalovaný přibližně ve 37,5 %. Je tedy potřeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka (úspěšné strany) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany), ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování práva. V daném případě vznikly žalobkyni náklady ve výši 3 890 Kč. Žalobkyně osvědčila, že žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle ze soudního poplatku za řízení ve výši 1712 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení , které nabylo účinnosti dnem 1.července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně téže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech u tohoto soudu ke dni vyhlášení rozhodnutí za období jednoho roku v patnácti případech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 500 Kč v rozsahu 3 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH. Z takto vypočítané výše náhrady nákladů řízení žalobkyni náleží 25% tj. 972,50 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Odvolání je třeba podat k Okresnímu soudu v Sokolově, K. H. příjmení 57. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.