Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
10 C 1/2021-151
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 892 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 140 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 140 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 752 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 892 Kč od 1. 6. 2020 do 25. 9. 2020, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 752 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 9 140 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 140 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 140 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 752 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 892 Kč od 1. 6. 2020 do 25. 9. 2020, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 752 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 9 140 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem ze dne 6. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 892 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 22. 1. 2020 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 10 100 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok. Žalovaný byl povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/4 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Dále byl povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 %, tedy 2 020 Kč, a úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, v případě, že se stane celý dluh splatným, ve výši 15% ročně. Jeho celková výše činí 6 369 Kč. Dále byla ujednána povinnost žalovaného hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, žalobkyně na smluvní pokutě účtuje 363 Kč. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil 960 Kč, celková dlužná částka činí 17 892 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že nahlédla do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí a katastr nemovitostí a u žalovaného nenašla žádný negativní záznam. Kromě toho vyšla ze sdělení žadatele zaznamenaného v jeho žádosti o úvěr.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Skutkový stav:
3. Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka číslo platného ke dni 17. 5. 2017 soud zjistil, že žalobkyně je obchodní společností, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala, že na požádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu až 50 000 Kč a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok.
5. Z výpisu z účtu žalobkyně za období od 1. 1. 2020 do 28. 2. 2020, výpisů k revolvingovému úvěru a výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. bankovní účet dne 22. 1. 2020 částku 4 000 Kč, dne 3. 2. 2020 částku 1 000 Kč a dne 25. 2. 2020 částku 5 100 Kč a dále, že žalovaný zaplatil na splacení úvěru dne 25. 2. 2020 částku 960 Kč.
6. Z výpisu z interního systému žalobkyně soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí úvěru sdělil žalobkyni základní údaje jako je rodinný stav, způsob bydlení apod. V žádosti dále uvedl, že jeho čistý příjem činí 22 000 Kč. Jako výdaje uvedl 5 000 Kč na obživu, 5 000 Kč jako náklady na bydlení a 6 000 Kč jako ostatní náklady.
7. Z výplatního lístku číslo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance soud zjistil, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného činil za rok 2018 částku 21 400 Kč a v listopadu roku 2019 činil čistý příjem žalovaného 25 806 Kč.
8. Z výzvy k úhradě – předžalobní upomínky ze dne 20. 8. 2020 a poštovního podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 20. 8. 2020 dopis ze dne 20. 8. 2020, ve kterém v zastoupení žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 23 415 Kč do 25. 9. 2020.
Právní posouzení:
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
12. Žalobkyně se domáhá žalované částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 1. 2020 Smlouva o úvěru byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). To, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, plyne jednak z označení smlouvy jako takové, jednak z označení žalovaného jako smluvní strany (žalovaný není označen identifikačním číslem osoby a sídlem), přičemž žalobkyně ani netvrdí, že by tomu tak bylo. Charakter smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne i z úvodních ustanoveních smlouvy a odkazu na smluvní podmínky spotřebitelského úvěru.
13. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by dostála své zákonné povinnosti zabývat se s odbornou péčí posouzením úvěruschopnost žalovaného. Pokud jde o jí tvrzené lustrace v databázích, žalobkyně neoznačila jediný důkaz k prokázání těchto svého tvrzení a doklady o provedení těchto lustrací ani nezaložila k důkazu, v důsledku čehož má soud vážné pochybnosti, zda jí tvrzené lustrace vůbec provedla. Navíc pro posouzení úvěruschopnosti by mělo výrazně vyšší vypovídací hodnotu prověření platební morálky žadatele o úvěr prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů dlužníků jako je např. SOLUS, BRKI, NRKI, než lustrace v živnostenském rejstříku nebo administrativním registru ekonomických subjektů. Při posuzování tvrzených výdajů žalovaného se žalobkyně spokojila s prohlášením žalovaného bez jakéhokoliv doložení jejich výše např. dokladem sipo či výpisem z účtu. Žalobkyně tak měla k dispozici pouze potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného a výplatní lístek, z čehož mohla zjistit maximálně výši příjmu žalovaného, což je však pro posouzení úvěruschopnosti naprosto nedostatečné. Dle názoru soudu tak žalobkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti nedbale, a to za situace, kdy si zároveň účtovala poplatek za zpracování úvěru ve výši 2 020 Kč, což odpovídá 20% poskytnutého úvěru. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelského úvěru, a vyplacenou částku 10 100 Kč je nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Žalovanému bylo vyplaceno 10 100 Kč, dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem 960 Kč, rozdíl ve výši 9 140 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Soud proto uznal žalovaného povinným vydat bezdůvodné obohacení ve výši 9 140 Kč.
15. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má takto podle § 1970 o. z. právo požadovat vedle plnění též úroky z prodlení Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 20. 8. 2020, který byl odeslán téhož dne. V tomto dopisu také vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to do 25. 9. 2020. Při běžném běhu věcí byla výzva doručena žalovanému 3. pracovní den, tj. dne 25. 8. 2020. Jelikož žalovaný žalovanou částku neuhradil, je od 26. 9. 2020 v prodlení. Soud proto uložil žalovanému, aby s dluhem ve výši 9 140 Kč také zaplatil úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 140 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení. Výši úroků z prodlení soud stanovil podle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Vzhledem k tomu, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná, není žalovaný podle této smlouvy povinen platit žádné poplatky či smluvní úroky. Soud proto žalobu zamítl co do částky 8 752 Kč (zahrnující veškeré poplatky a kapitalizovaný smluvní úrok) spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 892 Kč od 1. 6. 2020 do 25. 9. 2020, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 752 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 9 140 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení.
17. Žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný by měl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř právo na náhradu nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci. Protože mu ale v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
18. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.