Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 77/2021-40
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 085,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 085,02 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 636,17 Kč, co do kapitalizovaného úrok ve výši 1 087,50 Kč, co do zákonného úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2018 do 21. 7. 2018 a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 3 085,02 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 636,17 Kč, co do kapitalizovaného úrok ve výši 1 087,50 Kč, co do zákonného úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2018 do 21. 7. 2018 a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 085,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 087,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 636,17 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 7. 11. 2016 se společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzal finanční hotovost 6 000 Kč. Spolu s jistinou zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit částku 4 612 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný však uhradil pouze 1 000 Kč, přičemž tato částka byla započtena na dlužnou jistinu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je obec, ulice a číslo. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř., a to ke dni 19. 4. 2021, tedy více než deset dní před prvním jednáním. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitel posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet a vycházel přitom z údajů poskytnutých žalovaným, jakož i z dokladů uvedených v zákaznické kartě. Žalovaný uvedl, že pobírá pravidelný měsíční příjem z podpory v nezaměstnanosti, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jeho příjmu a výši poskytnutého úvěru dospěl původní věřitel k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku byla dostatečná.
4. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný požádal původního věřitele právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, nezaměstnaný a jeho čistý příjem činí 10 144 Kč měsíčně. Dále uvedl, že čisté příjmy domácnosti jsou 26 300 Kč a jeho výdaje činí 10 500 Kč. Žalovaný rovněž k žádosti o zápůjčku doložil poštovní poukázky, ze kterých vyplývá, že žalovaný pobíral podporu v nezaměstnanosti od úřadu práce (za srpen 2016 3 494 Kč a za září 2016 11 109 Kč) a dále zřejmě důchod od obec správy sociálního zabezpečení (cca 5 000 Kč). V zákaznické kartě je rovněž uveden počet vyživovaných osob 3 (bez bližšího vysvětlení). V zákaznické kartě je dále obecně uvedeno, že výdaje žalovaného (nikoliv celé domácnosti) činí 10 500 Kč. Následně dne 7. 11. 2016 původní věřitel a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli poskytnuté finanční prostředky, zaplatit úrok ve výši 799 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 950 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 863 Kč, to vše v 45 týdenních plátkách po 236 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
5. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.).
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), dle kterých je poskytovatel úvěru (i zápůjčky) povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (viz § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel důsledně nezjišťoval schopnost žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. V době podpisu smlouvy o zápůjčce byl žalovaný nezaměstnaný a pobíral pouze podporu v nezaměstnanosti a důchod. Jeho příjmy činily cca 10 144 Kč měsíčně, zatímco výdaje (blíže nerozvedené a nezjišťované) činily 10 500 Kč. Výdaje žadatele byly tedy vyšší, než jeho příjmy. Za této situace původní věřitel nemohl ani objektivně očekávat, že by žalovaný byl schopen hradit týdenní splátku 236 Kč. Soud proto pokládal smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitel tedy na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vydat. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli celkovou částku 1 000 Kč. Soud proto vyhověl žalobě co do částky 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, ve zbývajícím rozsahu musel žalobu zamítnout.
7. Z důvodu neplatnosti smlouvy o zápůjčce nemohl soud vycházet ze splatnosti sjednané v této smlouvě. Částka 5 000 Kč se tak stala splatnou na výzvu věřitele. Původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo doručeno žalovanému dne 16. 7. 2018 (viz podací lístek). Žalovaný byl povinen plnit v přiměřené pětidenní lhůtě, tj. do 21. 7. 2018. Pokud tak neučinil, ocitl se dnem 22. 7. 2018 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data má tedy žalobkyně dle § 1970 o.z. nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 9 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
8. V tomto sporu byl úspěch žalobkyně téměř shodný, jako úspěch žalovaného, a proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
9. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.