Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 99/2020-27

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem titul Viktorem Doležílkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 13 851 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 8. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 671 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci toto rozhodnutí, a to až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 4 851 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení zamítá.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 8. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 671 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci toto rozhodnutí, a to až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se co do částky 4 851 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení zamítá.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 13 851 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy

o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba,

IČO jako postupitelem (v textu rozsudku dále jen jako„ právní předchůdkyně“)

a žalobkyní jakožto postupníkem. Právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 6. 2018. Právní předchůdkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 9 000 Kč a splatností dne 15. 6. 2018. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalované zaslány peněžní prostředky dne 19. 4. 2018. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu právní předchůdkyně na bankovní účet žalované číslo bankovní účet. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 851 Kč. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci samotné vyjádřila tak, že nárok žalobkyně uznává pouze co do částky 9 000 Kč z důvodu, že výše poplatku za zprostředkování úvěru nebyla ve smlouvě viditelná.

3. K ústnímu jednání dne datum se dostavila toliko žalovaná. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti, soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3

, v účinném znění (dále jen„ “) v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u obou jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z y označené jako smlouva o úvěru č. anonymizováno ze dne datum, že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalované částku 9 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši dohromady 13 939,77 Kč v jedné splátce dne 15. 6. 2018. V případě splnění dalších podmínek uvedených v ě by žalovaná žalobkyni vracela částku 10 969,77 Kč. V ě je žalovaná označena jménem, příjmením, datem narození a rodným číslem. je opatřena podpisem právní předchůdkyně a na místě s označením žalované je uvedeno„ anonymizováno kód: anonymizováno“

6. Z y označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příslušné strany 2 seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. je podepsána žalobkyní a právní předchůdkyní.

7. Z y označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum ve spojení s podacím lístkem, že právní předchůdkyně oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni žalované na adresu žalované uvedenou ve smlouvě dopisem zaslaným dne datum.

8. Z y označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum ve spojení s podacím lístkem, že stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalované domáhala zaplacení 23 295,21 Kč do tří dnů od doručení výzvy.

9. Z nesporných tvrzení účastníků, že právní předchůdkyně poskytla žalované částku 9 000 Kč na základě podepsané úvěrové smlouvy ze dne 6. 6. 2018 a žalovaná tuto částku žalobkyni ani právní předchůdkyni nevrátila.

10. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.

11. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru

o skutkovém stavu:

12. Žalovaná se dne 19. 4. 2018 dohodla s právní předchůdkyní tak, že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalované částku 9 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela, a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s dalšími platbami právní předchůdkyni vrátit, přičemž neuhradila ničeho. Dne 2. 4. 2020 se žalobkyně dohodla s právní předchůdkyní tak, že bude žalobkyni postoupena pohledávka ze vzájemného vztahu žalované

a právní předchůdkyně.

13. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit

a zaplatit úroky.

14. Dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

21. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou. Pakliže bylo žalované postoupení pohledávky oznámeno ještě před podpisem samotné smlouvy, nemá toto na samotný nárok žalobkyně vliv, neboť to, kdy a jestli vůbec je dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno, má význam toliko pro případnou možnost dlužníka zprostit se své povinnosti tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (srov. § 1882 odst. 1 o. z.).

22. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení a jednak zákona

o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR

z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

23. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování

o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají

ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě.

24. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

25. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně se toliko v žalobě omezila na konstatování, že její předchůdkyně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, aniž by k takovému svému tvrzení označila jakékoliv důkazy. Soud tak neměl za prokázáno, že by právní předchůdkyně skutečně řádně posuzovala úvěruschopnost žalované, pročež byl připraven žalobkyni poučit dle , avšak tato se nedostavila

k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv informace a důkazy o tom, že by právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno

a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne 19. 4. 2018 pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

26. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 9 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaná neuhradila právní předchůdkyni ničeho, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 9 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 29. 10. 2019, která jí byla odeslána stejného dne na adresu uvedenou ve smlouvě (stejného dne byla zaslána i předžalobní upomínka) a soud tak má podle , , za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání. Od uvedené doby je tak žalovaná v prodlení s vrácením dlužné částky, nicméně úroky z prodlení byly žalobou požadovány až od 28. 8. 2020, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu (srov. ) vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s  , když s ohledem na vyjádření žalované stran její tíživé finanční situace soud stanovil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku včetně náhrady nákladů řízení po 3 000 Kč měsíčně; při této výši bude dlužná jistina splacena již během tří měsíců.

Ve zbývajícím rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 4 851 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 8. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.); pokud přitom jde o žalobou požadovanou výši úroku z prodlení (tj. 8,5 %), tato neodpovídala

27. Určení náhrady nákladů řízení, jež je součástí výroku I., je odůvodněno

a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku, když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 14 434,60 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 9 368,10 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 5 066,50 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 64,90 % a neúspěch 35,10 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 29,80 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) dle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní

tarif) – dále jen vyhlášky, která byla stanovena podle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč

(3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH podle § 137

odst. 3 z přiznané odměny a náhrad odpovídá částce 252 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 252 Kč pak náleží žalobkyni 29,80 %, což představuje částka 671 Kč.

28. Pro úplnost soud dodává, že pokud žalovaná upozorňovala na nesoulad částek obsažených v předžalobní upomínce oproti částkám požadovaným žalobou a částkám, jež byly soudem uvedeny v elektronickém platebním rozkaze, nemá toto na posouzení nároku žalobkyně vliv, když v této souvislosti podstatné (optikou ) bylo toliko to, jestli žalovaná skutečně byla či nebyla předžalobní upomínkou týkající se konkrétní pohledávky vyzývána k zaplacení dlužné částky, neboť přesným výpočtem dlužné pohledávky včetně úrokového příslušenství,

a tím spíše výpočtem náhrady nákladů řízení učiněným zástupcem žalobkyně, není soud vázán.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.