Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 51/2021-62

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr Leonou Poplerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 5 700 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se co do částky 5 988 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 31. 5. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 968 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se co do částky 5 988 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 31. 5. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 968 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným podepsanému soudu dne 28. 1. 2021 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 2 700 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 23. 12. 2015 smlouva o úvěru prostřednictvím internetových stránek webová adresa. Na základě smlouvy o úvěru č. anonymizováno právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 700 Kč. Žalovaný se zavázala vrátit úvěr do 21. 1. 2016 společně s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 188 Kč, což však neučinil. Účastníci smlouvy ujednali ve smlouvě pro případ prodlení smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením ve výši 3 000 Kč dle čl. X.2. úvěrové smlouvy Ani přes opakované výzvy nedošlo do současné doby k úhradě dlužné částky.

2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018, což bylo dopisem ze dne 12. 7. 2018 žalovanému oznámeno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vzdala práva účasti na projednání věci, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle a předpokládal tedy, k tomuto postupu nemá námitek.

5. Žalobkyně podáním ze dne 27. 4. 2021 vzala žalobu částečně zpět a to poté, kdy k výzvě soudu nebyla schopna předložit důkazy prokazující posouzení úvěryschopnosti žalovaného a požadovala tedy zaplacení pouze částky 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Protože zpětvzetí bylo učiněno ještě před zahájením jednání, soud řízení zastavil dle , aniž by vyžadoval souhlas žalovaného (viz výrok I.).

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Soud měl v řízení za prokázané smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela 23. 12. 2015 smlouvu o úvěru, podle které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 2 700 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 188 Kč uhradit ve lhůtě do 21. 1. 2016.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že tato nemá k dispozici žádné důkazy prokazující zkoumání úvěryschopnosti žalovaného. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů, kdy vztah účastníků není vztahem z úvěrové smlouvy, ale je třeba jej podřadit režimu bezdůvodného obohacení dle , 2 o. z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní, resp. od její právní předchůdkyně obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Z žádného z důkazů v řízení provedených nevyplývá, že by tento dluh nevznikl či, byť z části, zanikl, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku 2 700 Kč společně s úroke z prodlení v zákonné výši, který je v souladu se shora citovaným ustanovením o. z. a nař. vl. č. (výrok I.).

11. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak

zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč,

odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby)

odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 100 Kč dle , vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s  ,

náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle vyhl. č. .

s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle , o dani z přidané hodnoty.

Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 968 Kč (výrok II.).

12. Lhůtu k plnění stanovil soud dle věty před středníkem , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.