Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 201/2020-44

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od datum do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka, kapitalizovaného úroku za období od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky [částka], kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 9,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku za období od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum poskytla žalovanému převodem na účet finanční prostředky ve výši částka za úrok ve výši 9,9% ročně. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, došlo proto ke zesplatnění úvěru ke dni datum. K tomuto dni žalovaný uhradil na jistinu částku číslo kč, na úrocích částku částka, na úroku z prodlení částku částka a poplatek za prodlení v částce částka, tedy celkem částku částka. příjmení částka, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala k zaplacení, ke dni datum sestávala z částky částka na jistině, částky částka na smluvním úroku a částky částka na poplatcích v souvislosti s prodlením žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů a dokladů poskytnutých žalovaným, nahlédla do výpisu z účtu žalovaného a ověřila úvěrovou historii žalovaného v příslušných databázích.

2. Žalovaný uváděl, že není schopen pohledávku žalobkyně uhradit, neboť je bez příjmu a ve vztahu k žalobkyni má i další splatné závazky.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, prohlášení klienta ze dne datum, harmonogramu splátek a obchodních podmínek má soud prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému, který je ve smlouvě označen rodným číslem, finanční prostředky v částce částka, a to převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky s úroky v 84 měsíčních splátkách po částka.

4. Z formuláře pro standardní informace ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně dne datum seznámila žalovaného se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.

5. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy písemně prohlásil, že má pravidelný čistý měsíční příjem částka ze zaměstnání, je rozvedený a nemá nezaopatřené děti. Dále prohlásil, že nebyl podán návrh na insolvenci a nebylo rozhodnuto o jeho úpadku. Dále žalovaný prohlásil, že bydlí v nájemním bytě.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně žalovanému částku částka poskytla.

7. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet vedeného u žalobkyně soud zjistil, že žalovaný v období od července 2014 do prosince 2014 hradil splátky několika různých úvěrů ve výši cca částka měsíčně a v období od července 2014 do prosince 2014 mu byla na účet poukazována výplata mzdy ve výši cca částka měsíčně, v listopadu a prosinci 2014 mu byl poukázán invalidní důchod ve výši částka. Z výpisu nebylo dále zřejmé, zda žalovaný v souvislosti s nájemním bydlením hradí pravidelné platby a případně v jaké výši. Ke dni anonymizována dvě slova. činil zůstatek na účtu cca částka.

8. Z dopisu ze dne datum a dodejky soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou sepsala pro žalovaného výzvu k zaplacení částky částka s oznámením, že v případě neuhrazení dojde k zesplatnění úvěru. Žalovaný výzvu převzal dne datum.

9. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího archu ze dne datum má soud prokázáno, že zástupce žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou odeslal dne datum prostřednictvím držitele poštovní licence žalovanému výzvu k úhradě pohledávky v částce částka ve lhůtě 10 dnů s upozorněním na možnost jejího vymáhání.

10. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru uhradil částku částka, neboť žalovaný další úhrady netvrdil.

11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v částce částka a žalovaný se zavázal tyto žalobkyni vrátit s úroky v 84 splátkách po částka měsíčně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným a ověřených způsobem popsaným v bodu 7 tohoto odůvodnění. Žalobkyně částku částka žalovanému skutečně poskytla. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku částka. Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy vyzvala výzvou, která se do dispozice žalovaného dostala dne datum.

12. Dle , (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá ust. § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí číslo a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 číslo, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, anonymizováno, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

18. V projednávaném případě soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, tedy aniž by spolehlivě zjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co o jeho příjmech a výdajích zjistila z výpisu z jeho běžného účtu. Žalobkyně se vůbec alespoň dotazem na žalovaného nezajímala o výši jeho pravidelných měsíčních výdajů, přestože žalovaný prohlásil, že bydlí v pronajatém bytě, a žalobkyni tak muselo být zřejmé, že v této souvislosti žalovaný musí mýt pravidelné výdaje, které se nebudou pohybovat v zanedbatelné výši. Z výpisu z účtu, který žalobkyně pro žalovaného sama vedla, přitom žalobkyně musela vědět, že žalovaný je do značné míry zadlužen, když splátky jeho úvěrů přesahují částku částka měsíčně, a že nedisponuje dostatečnou finanční rezervou, když ke dne žádost o úvěr má na účtu zůstatek v částce cca částka O výši výdajů žalovaného v souvislosti s bydlením měla žalobkyně možnost vyžádat si nájemní smlouvu, což neučinila. Žalobkyně se dále v případě údaje o nezaopatřených dětech spokojila s uvedením počtu 0, aniž by tento údaj ověřila například požadavkem na předložení výpisu z evidence obyvatel. Ani výši výdajů, které má žalovaný v souvislosti s jeho osobou si žalobkyně nezjišťovala a nijak neověřila. Skutečnost, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalovaného v registru příjmení z informace poskytnuté NRKI žalobkyně ani po poučení nijak neprokázala. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, nemohla by žalovanému úvěr poskytnout, aniž by ověřila jeho skutečné výdaje, a to přinejmenším shora uvedeným způsobem. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Výdaje žalovaného byly ověřeny zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohla žalobkyně učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran. Smluvní pokuta je jedním ze specifických prostředků zajištění smluvního závazku, který má ve vztahu k hlavnímu závazkovému právnímu vztahu akcesorickou (vedlejší) povahu a nemůže existovat samostatně. Nevznikl-li tedy mezi účastníky platně vztah ze smlouvy o úvěru, nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na smluvní pokutu v souvislosti s porušením závazků z této smlouvy.

19. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku částka, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již částka, zbývá k úhradě částka částka Tyto žalovaným již uskutečněné splátky lze na dluh z bezdůvodného obohacení započíst, aniž by bylo zapotřebí projevu směřujícího k započtení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 30. 4. 2009). Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši částka se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl dopisem, který se do jeho dispozice dostal dne datum, vyzván k zaplacení ve lhůtě 10 dnů. Jelikož žalovaný žalobkyni dluh ve lhůtě dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. nesplnil, dostala se ve smyslu ust. § 1968 o. z. do prodlení, a to ode dne datum. Žalobkyni přísluší podle o. z. i úroky z prodlení. Jelikož výše úroků z prodlení nebyla mezi účastníky sjednána, soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení ve výši dle , v platném znění, která činí pro rozhodné období 8,25% p. a., (výrok I.). Ve zbytku požadované jistiny, úroku z prodlení v zákonné výši, smluvních pokut a smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou na základě shora uvedených důvodů zamítl (výrok II).

20. Právo na náhradu nákladů řízení by podle ust měl žalovaný, neboť byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, když žalobě bylo vyhověno co do částky částka a pro částku částka byla žaloba zamítnuta. Žalovaný by tak měl právo na 15,03% všech účelně vynaložených nákladů řízení. S ohledem na minimální výši nákladů řízení, které vznikly žalovanému jako nezastoupenému účastníkovi, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.