Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
131 C 62/2020-22
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Janou Zonkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 6 859 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba došlá soudu dne 27. 10. 2020, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení:
-) částky ve výši 5 091 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 089 Kč od 23. 1. 2020 do 12. 3. 2020 ve výši 150,93 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 090 Kč od 13. 3. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 53,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 091 Kč od 1. 4. 2020 do 16. 4. 2020 ve výši 40,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 091 Kč od 17. 4. 2020 do 27. 5. 2020 ve výši 92,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 091 Kč od 28. 5. 2020 do 16. 6. 2020 ve výši 39,39 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 091 Kč od 17. 6. 2020 do 23. 7. 2020 ve výši 62,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 091 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení,
-) částky ve výši 1 768,22 Kč,
-) úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 8 317,28 Kč od 23. 1. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 1 289,61 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 7 993,60 Kč od 1. 4. 2020 do 16. 4. 2020 ve výši 287,36 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 6 993,60 Kč od 17. 4. 2020 do 27. 5. 2020 ve výši 644,11 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 5 993,60 Kč od 28. 5. 2020 do 16. 6. 2020 ve výši 269,40 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 4 993,60 Kč od 17. 6. 2020 do 23. 7. 2020 ve výši 415,14 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 3 993,60 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 1. 2020 dosáhne částky 21 578 Kč,
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba došlá soudu dne 27. 10. 2020, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení: -) částky ve výši 5 091 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 089 Kč od 23. 1. 2020 do 12. 3. 2020 ve výši 150,93 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 090 Kč od 13. 3. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 53,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 091 Kč od 1. 4. 2020 do 16. 4. 2020 ve výši 40,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 091 Kč od 17. 4. 2020 do 27. 5. 2020 ve výši 92,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 091 Kč od 28. 5. 2020 do 16. 6. 2020 ve výši 39,39 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 091 Kč od 17. 6. 2020 do 23. 7. 2020 ve výši 62,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 091 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, -) částky ve výši 1 768,22 Kč, -) úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 8 317,28 Kč od 23. 1. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 1 289,61 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 7 993,60 Kč od 1. 4. 2020 do 16. 4. 2020 ve výši 287,36 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 6 993,60 Kč od 17. 4. 2020 do 27. 5. 2020 ve výši 644,11 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 5 993,60 Kč od 28. 5. 2020 do 16. 6. 2020 ve výši 269,40 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 4 993,60 Kč od 17. 6. 2020 do 23. 7. 2020 ve výši 415,14 Kč, úroku ve výši 84,82 % ročně z částky 3 993,60 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 1. 2020 dosáhne částky 21 578 Kč, <b>se zamítá.</b> II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou došlou soudu dne 27. 10. 2020 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 5 091 Kč s příslušenstvím a částku 1 768,22 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 27. 2. 2019. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 10 000 Kč (dále též jen„ úvěr“). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 126,95 % p. a. splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 999 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalované bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 6, 7. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 17. 9. 2019 do 16. 11. 2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobce žalované oznámil písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: vždy ve výši 999 Kč dne 20. 3. 2019, dne 30. 4. 2019, dne 1. 7. 2019, dne 27. 8. 2019, dne 29. 8. 2019, ve výši 249 Kč dne 3. 10. 2019. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 698 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 299 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 249 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 3 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne 17. 11. 2019. K datu 21. 1. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 9 991,60 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 23. 1. 2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění žalovaná zaplatila vždy 999 Kč dne 12. 3. 2020 a dne 31. 3. 2020, vždy 1 000 Kč dne 16. 4. 2020, dne 27. 5. 2020, dne 16. 6. 2020, dne 23. 7. 2020). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 3 993,60 Kč, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 698 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 1 768,22 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne 23. 1. 2020 do zaplacení. Žalobce nicméně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 84,82 % p. a. Žalovaná tyto částky žalobci neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobce v této věci zaslal.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne 16. 2. 2021 se žalovaná nedostavila, ačkoliv byl řádně a včas předvolána, svou nepřítomnost u ústního jednání omluvila s ohledem na termín porodu, souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. S ohledem na tuto skutečnost soud ve věci jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “) v její nepřítomnosti; jednání se tak konalo pouze za přítomnosti žalobce, resp. jeho zástupce, který na žalobě setrval, kdy soud rozhodl po provedeném dokazování a obsahu spisu, jak uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí shora.
Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:
4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce má od 11. 5. 2018 povolení ČNB k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
5. Z listin y označené jako„ Hodnocení klienta“ ze dne 27. 2. 2019 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované představuje rodičovská ve výši 16 352. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, na dítě 2 000 Kč, dále částka 2 400 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje činí 7 810 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 7 542 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované, dosaženém vzdělání a formě bydlení (pronájem). Z rozhodnutí ÚP ČR ze dne 26. 9. 2018 soud zjistil, že žalované náleží od 1. 9. 2018 rodičovský příspěvek ve výši 16 353 Kč měsíčně. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že hodnota CBS byla u žalované vypočtena na 419, což odpovídá klientovi s menším rizikem, lepší segment klientů). Z výpisu záznamů z registru SOLUS k 26. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná má v tomto registru čtyři záznamy o úvěrových produktech, jeden je evidován jako neuhrazený, u něhož je žalovaná v prodlení.
6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo ze dne 27. 2. 2019 soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování, která byla shodná s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo a email. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 18 splátkách po 999 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 126,94 % ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalované ze dne 27. 2. 2019 a podpisem žalobce ze dne 27. 2. 2019.
7. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 1. 3. 2019, včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalované akceptaci úvěrové smlouvy, když toto oznámení bylo žalované doručováno na adresu trvalého pobytu dle smlouvy (zjištěno z dodejky anonymizováno).
8. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, soud zjistil, že žalobce dne 28. 2. 2019 zaslal žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 10 000 Kč.
9. Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře ze dne 30. 9. 2019, potvrzení ÚP ze dne 30. 9. 2019, sdělení žalobce ze dne 1. 10. 2019 ve spojení s Upraveným splátkovým kalendářem (po provedeném odkladu splátek) ke smlouvě číslo ze dne 1. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná požádala o odklad splátek žalobce z důvodu ukončení mateřské a zaevidování se na ÚP jako uchazeč o zaměstnání od 2. 7. 2019. Žalobce následně dne 1. 10. 2019 vyhotovil upravený splátkový kalendář, dle kterého byla upravena splatnost splátky č. 6 a 7, v době od 18. 8. 2019 do 17. 10. 2019 tak neběží sjednaný úrok z úvěru.
10. Z listiny„ karty klienta k č. smlouvy číslo“ bylo zjištěno, že jsou zde zaevidována platby v různě vysokých částkách a v různých datech v období od 20. 3. 2019 do 23. 7. 2020 celkem ve výši 11 242 Kč.
11. Z výzvy k zaplacení ze dne 19. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovanou k zaplacení dlužné splátky č. 4 a č. 5. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovanou k zaplacení dlužné splátky č. 8, 9. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovanou k zaplacení dlužné splátky č. 8, 9, 10. Z oznámení ze dne 21. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce mínil oznámit žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzvat ji k uhrazení částky 11 089 Kč.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 10. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek, a to do 15 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalované zaslána 8. 10. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 8. 10. 2020).
13. Z Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, Prohlášení klientů ze dne 27. 2. 2019, Předsmluvního formuláře ze dne 27. 2. 20219 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník , v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). Konečně absolutní neplatnost spotřebitelských smluv dle § 87 odst. 1 věta první spotřebitelského zákona dovodil Soudní dvůr v rozsudku ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK, C -679/18, ECLI:EU:C: 2020.
22. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
23. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
24. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobce nezkoumal výdajovou stránku žalované, když se omezil toliko na uvedení ničím nepodložených částek, aniž by zkoumal, zda tyto částky skutečně reflektují poměry žalované. Žalobce dále uvedl, že mj. vycházel z informací o hodnocení klienta v registru NRKI a SOLUS, přičemž z registru SOLUS však plyne, že žalovaná má jeden neuhrazený závazek, u něhož je v prodlení. Žalobce si rovněž nijak neověřoval údaje poskytnuté žalovanou (např. o způsobu bydlení). O povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované byl žalobce v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. poučen u ústního jednání ve věci, avšak tyto ani po poučení nedoplnil. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru číslo ze dne 27. 2. 2019, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ ).
25. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalované dne 28. 2. 2019 převodem na žalovanou určený bankovní účet celkem částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná zaplatila celkem žalobci částku ve výši 11 242 Kč. Dále vzal soud za prokázáno, že výzvou ze dne 7. 10. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy, když tato výzva byla žalované odeslána poštou dne 8. 10. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě. Skutečnost, že by byl žalovaný vyzván žalobcem k úhradě dlužné částky dříve, v řízení prokázána nebyla, neboť soudu byly doloženy pouze texty listin: výzva k zaplacení ze dne 19. 8. 2019, výzva k zaplacení ze dne 18. 12. 2019, výzva k zaplacení ze dne 17. 1. 2020 a oznámení ze dne 21. 1. 2020, avšak nebyly označeny žádné důkazy k prokázání, že by tyto listin y byly odeslány do dispoziční sféry žalované. V tomto směru byl žalobce poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. u ústního jednání ve věci, avšak žalobce ani po poučení ze strany soudu důkazní návrhy nedoplnil, resp. žádné listin y (podací arch, doručenku, apod.) nedoložil.
26. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě není možno vyhovět ani částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 10 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 11 242 Kč. Soud tedy konstatuje, že žalobce by měl v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované, avšak v souzené věci tu není na základě matematického srovnání žalobcem poskytnuté a žalovanou zaplacené částky žádná částka, o kterou by se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobce. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku. Není-li dán nárok na jistinu, pak není dán ani nárok na požadované příslušenství v podobě kapitalizovaného či běžícího úroku z prodlení. Při závěru o neplatnosti smlouvy pak žalobci nelze přiznat ani jiné nároky odvozované od smlouvy – poplatky, smluvní pokuty či kapitalizovaný a běžící smluvní úrok.
27. Výrok ad. II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobce byl ve věci zcela procesně neúspěšný a žalované dle obsahu spisu nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné účelně vynaložené náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).