Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 49/2021-45
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem titul Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 165 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 475 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 475 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení částky 14 640 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, a zákonného úroku z částky 1 525 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 819,74 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši 8 354,71 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně za částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
VII. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 475 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 475 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení částky 14 640 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, a zákonného úroku z částky 1 525 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 819,74 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení kapitalizovaného úroku ve výši 8 354,71 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně za částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VII. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 27. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 165 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 819,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 354,71 Kč, zákonného úroku z prolení z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úroku 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úhrady nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Ve své žalobě žalobkyně tvrdila, že mezi společností právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne 7. 5. 2015 uzavřena smlouva o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V důsledku fúze došlo dne 30. 9. 2016 ke sloučení společnosti se společností právnická osoba, IČO, tj. právním předchůdcem žalobce.
2. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, (kdy poslední splátka připadala na 16. 6. 2016) spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně a odměnou za administrativní činnosti ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal uhradit 290 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 1 525 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 14. 5. 2015.
3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena s účinností ke dni 6. 12. 2019 na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby žalobcem k nápravě vyzýván.
4. Dne 26. 3. 2021 žalobkyně k výzvě soudu (č.l. 39-41), zopakovala skutečnosti uvedené v žalobě a dále žalobu doplnila o tvrzení, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověřením a nahlédnutím do veřejného insolvenčního rejstříku. Žalovaný při své žádosti uvedl, že je zaměstnancem právnická osoba na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem 14 000 Kč a dalšími příjmy ve výši 7 500 Kč. Bylo vyhodnoceno, že žalovaný je schopna úvěr splácet. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, které byly předloženy při žádosti o půjčku.
5. Usnesením ze dne 16. 3. 2021, č.j. 16 C 49/2021 -37 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště uvedené v záhlaví rozhodnutí. Z ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ).
6. Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. Současně byla žalovanému zaslána i výzva, aby se ve stanovené 10 denní lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí.
7. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud rozhodl dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , aniž nařizoval jednání a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise, kterými byly výpis z obchodního rejstříku žalobce a právního předchůdce žalobce, smlouva o půjčce, smluvní podmínky, karta zákazníka, smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek, výzva k plnění s podacím lístkem.
8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
9. právnická osoba a žalovaný dne 6. 5. 2015 uzavřeli na dobu určitou smlouvu o půjčce (č.l. 21-23 včetně karty zákazníka), ve které se původní věřitelka zavázala v hotovosti poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, což učinila a žalovaný se zavázal zaplatit poplatky ve výši 7 400 Kč a životní pojištění ve výši 290 Kč. Poplatky byly složeny z poplatku ve výši 7 400 Kč za poskytnutí úvěru, 2000 Kč za administrativní činnost, 1 400 úrok a 4 000 Kč za inkaso splátek v hotovosti. Celkovou dlužnou částku ve výši 17 690 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 měsíčních splátkách po 305 Kč.
10. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce (která je předmětem tohoto řízení) na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (č.l. 24-28 spisu, včetně seznamu pohledávek), o čemuž byl žalovaný vyrozuměn oznámením (č.l. 29-30). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k nápravě výzvou k plnění ze dne 3. 9. 2020 (č.l. 31-33).
11. Z karty zákazníka vyplývá, že se jedná o stávajícího zákazníka, který má v současné době, resp. době žádosti o úvěr půjčku/úvěr/spotřebitelský úvěr jinde, má aktivní půjčku u příjmení jméno. Bydlí v rodinném domě, jeho mzda činí 14 000 Kč a další příjmy 7 500 Kč, jeho inkaso tvoří 8 500 Kč, výdaje na domácnost 4 000 Kč, výdaje na půjčku/alimenty/splátky pak činí 3 000 Kč, výdaje na telefon 200 Kč výdaje celkem pak 15 700 Kč. Jako použitelný příjem dle žalobce zůstává 5 800 Kč. Dle karty klienta byly předány dokumenty k ověření, a to občanský průkaz, výplatní páska, pracovní a nájemní smlouva. Jak uvedl sám žalobce, on ani jeho právní předchůdce však tyto doklady k dispozici nemají. Jiné výdaje nejsou nijak doloženy a není ani doložena lustrace žalovaného v rejstřících dlužníků, žalobkyně pouze uvedla, tyto lustrace učiněny byly, resp. provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, avšak není o tom záznam.
12. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
13. Žalovaný dne 6. 5. 2015 požádal o půjčku ve výši 10 000 Kč. Původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když si vyžádala některé doklady od žalovaného tvrzené v kartě zákazníka, avšak tyto nebyla schopna doložit a vycházela z tvrzení žalovaného. Původní věřitelka nepostupovala důsledně, když si neověřila další výdaje žalovaného, nebo pokud takto činila, nemá o tom záznam. Spolehla se tedy pouze na prohlášení žalovaného stran pravidelných příjmů a výdajů. Dle názoru soudu je těžko uvěřitelné, že by žalovaný byl schopen pravidelně stanovené splátky, což dosvědčuje i to, že dle tvrzení žalovaného uhradil toliko 1 525 Kč. Žalobkyně ani nedoložila, že by si vyžádala výpis z rejstříků dlužníků. Za tohoto stavu žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to při podpisu smlouvy o úvěru, ke kterému došlo v témže dni, jako k vyplnění žádosti o úvěr. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit původní věřitelce kromě jistiny úvěru ještě částku 7 400 Kč (celkem tedy 17 690 Kč) v 58 měsíčních splátkách po 305 Kč. Pohledávka za žalovaného byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni.
14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
20. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. pokud tak činila, nemůže to nijak doložit.
21. Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
22. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 OZ , a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, stran uhrazených částek. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatil. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 8 475 Kč tedy jistinu ve výši 10 000 Kč poníženou o tvrzenou úhradu ve výši 1 525 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.
23. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších poplatků, neboť tyto nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.
24. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 OZ . Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění č.l. 31 byla žalovanému odeslána doporučeně dne 4. 9. 2020 (č.l. 33) nejpozději třetím dnem se výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl vyzván, aby dluh uhradil do 18. 9. 2020. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě dluh neuhradil, ocitl se dnem 19. 9. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 8,25 % ročně.
25. Soudu se také jeví celková výše nákladů na spotřebitelský úvěr 7 400 Kč jako zcela zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy, neboť úroková sazba v takovém případě několikanásobně převyšuje úrokovou sazbu požadovanou bankami.
26. Žalovanému, byť ve sporu převážně úspěšnému, náklady řízení nevznikly, a proto soud postupoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.
27. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.
28. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle ustanovení § 2 odstavec 2 zákona o soudních poplatcích Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč.
29. Je, tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu číslo – číslo, variabilní symbol.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.