Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

70 C 212/2020-39

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 34 420 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 25 850 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 8 570 Kč s úrokem ve výši 21,05 % p. a. z částky 27 288 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 27 288 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 438 Kč od datum do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 808 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 25 850 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 8 570 Kč s úrokem ve výši 21,05 % p. a. z částky 27 288 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 27 288 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 438 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 808 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 34 420 Kč s úrokem ve výši 21,05 % p. a. z částky 27 288 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 27 288 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o anonymizováno úvěru číslo na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že v souladu se smlouvou žalobkyně převedla dne datum částku 28 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě a částku 2 000 Kč na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi. Žalovaný byl povinen úvěr splácet formou 40 měsíčních splátek ve výši 1 050 Kč vždy k 20. dni v měsíci, když první splátka měla být uhrazena do datum Celkem měl žalovaný uhradit 42 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nehradil, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaný je v prodlení se zaplacením částky 30 388 Kč na jistině úvěru. Žalovanému byla zaslána upomínka dne datum a dopis o zesplatnění/upomínka dne datum. Dle smlouvy a sazebníku má žalobkyně nárok na zaplacení upomínacích nákladů ve výši 100 Kč za každou upomínku, požaduje tedy celkem za 2 upomínky 200 Kč. Žalobkyně dále žalobou požaduje smluvní pokutu ve výši 2 495 Kč, když ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení s každou jednotlivou měsíční splátkou úvěru je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s 5 splátkami, je tak povinen zaplatit 5x 499 Kč. Smluvní pokuta je splatná okamžikem prodlení žalovaného se splátkou úvěru, tedy den následující po 20. dni v měsíci. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 1 337 Kč, když dle smlouvy má nárok na 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a neuhrazených splátek, žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu z částky 30 388 Kč od datum do datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl zcela pasivní.

3. Soud ve věci jednal dne datum v souladu s  (dále jen „ “) bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z y označené jako smlouva o anonymizováno úvěru soud zjistil, že tato byla podepsána žalobkyní jako poskytovatelem úvěru zastoupenou zprostředkovatelem a žalovaným jako dlužníkem dne datum. Vyplývá z ní, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč jakožto neúčelový úvěr. Úvěr měl být poskytnut převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Bylo sjednáno, že žalobkyně převede 2 000 Kč přímo na účet zprostředkovatele úvěru a zbylou část úvěru na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Úvěr je úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 21,05 % ročně, má být splácen ve 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč vždy do 20. dne v měsíci. První splátka byla splatná dne datum a poslední splátka dne datum. Celková částka, kterou je potřeba zaplatit, činí 42 000 Kč. Bylo sjednáno, že pokud dlužník bude v prodlení s placením nejméně jedné splátky, a byl vyzván písemně k zaplacení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů a neuhradil ji a bylo mu zasláno oznámení o zesplatnění úvěru, nastává splatnost celého úvěru okamžikem, kdy žalobkyně odeslala oznámení o zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že dlužník je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a neuhrazených splátek v případě, že se úvěr stane splatným v důsledku prodlení dlužníka a dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč, maximálně však celkem 3 000 Kč za kalendářní rok, v němž byl dlužník v prodlení, avšak jen za dobu, než se úvěr stane v důsledku prodlení dlužníka zcela splatným. Dále bylo sjednáno, že dlužník je povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka, zejména se jedná o poplatky spojené se zasíláním upomínek a přiměřené náklady na vymáhání. Ze sazebníku poplatků, který je součástí smlouvy, vyplývá, že žalobkyně je oprávněna účtovat za každou písemně odeslanou upomínku částku 100 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně (potvrzení o provedení transakce) ze dne datum vyplývá, že tohoto dne žalobkyně poukázala na účet č. bankovní účet částku 28 000 Kč a téhož dne částku 2 000 Kč na účet č. bankovní účet.

6. Z y označené jako bonita smlouvy vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 2 150 Kč.

7. Z dopisu ze dne datum a ze dne datum s podacím lístkem vyplývá, že žalobkyně žalovaného 2x upomenula o zaplacení, posledním dopisem pak také úvěr zesplatnila pro prodlení žalovaného s placením úvěru a vyzvala ho k zaplacení celého dluhu do 10 dnů od odeslání dopisu. Dopis byl odeslán dne datum.

8. Z výpisu z rejstříku exekucí, kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. , když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaný byl v době uzavírání smlouvy o úvěru schopen tento úvěr splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum (vedena pod sp. zn. spisová značka), druhá exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum (vedena pod sp. zn. spisová značka), třetí exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum (vedena pod sp. zn. spisová značka) a další exekuce následovala.

9. Z výpisu rejstříku exekucí týkající se sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že tato exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum a byla ukončena dne datum.

10. Z výpisu rejstříku exekucí týkající se sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že tato exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum a byla ukončena dne datum.

11. Z výpisu rejstříku exekucí týkající se sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že tato exekuce byla na žalovaného zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum a byla ukončena dne datum.

12. Z výpisu z insolvenčního rejstříku žalovaného k datu datum soud zjistil, že žalovaný nebyl k tomuto dni v insolvenci.

13. Z prohlášení žalovaného o příjmech, výdajích a závazcích a z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a zjistila, že žalovaný je zaměstnán s měsíčním příjmem částka, má celkem výdaje cca částka měsíčně na bydlení a na další výdaje včetně dalších půjček/úvěrů.

14. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná odlišná skutková zjištění. Další žalobkyní navržený důkaz (výpovědí svědka jméno jméno) soud neprovedl pro nadbytečnost, když odeslání upomínek má soud za prokázané jinými provedenými důkazy.

15. Na základě výše uvedeného lze učinit skutkový závěr, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru zastoupená zprostředkovatelem a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě toho žalobkyně poskytla žalovanému částku 28 000 Kč na jeho účet dne datum. Žalovaný žalobkyni vrátil celkem částku 2 150 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala dne datum výzvu k zaplacení celého dluhu do 10 dnů od odeslání dopisu. Na žalovaného bylo před poskytnutím úvěru vedeno několik (i běžících) exekučních řízení. Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl a žalobkyně ověřila, že žalovaný pracuje, má mzdu cca 22 000 Kč měsíčně a výdaje na domácnost a bydlení a další závazky v celkové výši 15 000 Kč.

16. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru dle a násl. , (dále jen„ OZ“) a příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především a 2 a a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání).

17. Podle ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).

23. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).

24. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.

25. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle , o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

26. Nejvyšší soud ČR, v odůvodnění téhož rozsudku, také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

27. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením ve znění před novelou provedenou má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.

28. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době (a dosud) platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. .

29. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené.

30. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).

31. Konkrétně ve vztahu k této věci soud považuje za vhodné podotknout, že žalobkyně měla být o to (odborně) pečlivější, když z rejstříku exekucí vyplývá, že na žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy bylo vedeno několik exekucí a žalovaný měl několik dalších úvěrů/půjček. Ostatně z výplatních pásek žalovaného vyplývá, že mu byla vyplácena mzda na účet v mnohem nižší částce, než jaká částka je ve výplatní pásce uvedena jako čistá mzda žalovaného.

32. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené ZSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky, když zcela zřejmě nezkoumala dostatečně schopnost žalovaného finanční prostředky splácet, nebo z případného zkoumání nevyvodila správný závěr o neschopnosti žalovaného úvěr splácet.

33. Přestože věta druhá ZSÚ stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle . Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v ustanovení a násl. . Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady„ bdělým náležejí práva“ a„ neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.

34. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (ZSÚ). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. ). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

35. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle ZSÚ nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.

36. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele).

37. V případě neplatnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).

38. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný - na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru - od žalobkyně přijal celkem 28 000 Kč a zaplatil celkem 2 150 Kč. Podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ je tudíž žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku 25 850 Kč (28 000 Kč minus 2 150 Kč).

39. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný tak byl povinen dle ust. splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle ve výši dle Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě celé dlužné částky výzvou ze dne datum, která byla odeslána téhož dne, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené ve výzvě.

40. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení, nevznikl žalobkyni nárok na zbylé žalované částky a soudu nezbylo než žalobu co těchto částek výrokem II. zamítnout.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 808 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 377 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 420 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. (převzetí věci, sepis žaloby) a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 150 Kč ve výši 1 501,50 Kč.

42. Podle soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.

43. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.