Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 167/2019-55
Okresní soud v Prostějově rozhodl soudkyní titul Pavlou Doupovcovou ve věci
manželky: ;
celé jméno manželky, narozená dne datum
bytem V obec a číslo, PSČ obec - část obce,
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem ulice a číslo, PSČ obec
a;
manžela:
; celé jméno manžela, narozený dne datum
Trvale bytem V obec a číslo, PSČ obec – část obce
adresa pro doručování: obec a číslo, okres obec
zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem Poděbradovo náměstí číslo, obec
o rozvod manželství
takto:
I. Manželství manželů celé jméno manželky, rozené příjmení, narozené datum, a celé jméno manžela, narozeného datum, uzavřené dne datum v obec, zapsané v knize manželství matričního úřadu Městského úřadu v Prostějově ve svazku 2, roč. 2002, strana/list 140, poř. číslo se rozvádí.
II. Manžel je povinen zaplatit manželce na náhradu nákladů řízení částku 5.600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám právní zástupkyně manželky, tj. k rukám advokátky titul. jméno příjmení, sídlem ulice a číslo, PSČ obec.
Odůvodnění:
<b>I. Manželství manželů [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené [datum], a [celé jméno manžela], narozeného [datum], uzavřené dne [datum] v [obec], zapsané v knize manželství matričního úřadu Městského úřadu v Prostějově ve svazku 2, roč. 2002, strana/list 140, poř. [číslo] se rozvádí.</b> <b>II. Manžel je povinen zaplatit manželce na náhradu nákladů řízení částku 5.600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku, k rukám právní zástupkyně manželky, tj. k rukám advokátky [titul]. [jméno] [příjmení], sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec].</b>
1. Dne 10. 7. 2019 došel podepsanému soudu návrh manželky na rozvod manželství účastníků řízení, kterým manželka usilovala o rozvod manželství. Manžel se k návrhu manželky připojil podáním došlým soudu dne 27. 5. 2020 (ust. § 384 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních; dále jen „z. ř. s.“).
2. Oddacím listem bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne datum před Městským úřadem Prostějov, a je zapsáno v knize manželství matričního úřadu Městského úřadu v Prostějově ve svazku 2, roč. 2002, strana/list 140, poř. číslo.
3. Poměry manželů, jako rodičů, k jejich dosud nezletilé dceři jméno celé jméno manželky, narozené dne
datum, byly pro dobu po rozvodu manželství účastníků pravomocně upraveny rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 7. 2020, č.j. 0 Nc 7900/2019 – 108, částečně potvrzeným a částečně změněným rozsudkem Krajského soudu v obec ze dne 8. 12. 2020, č.j. 17 Co 187/2020 – 143, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 1. 2021, č.j. 17 Co 187/2020 – 148. V průběhu řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru o naplnění zákonných předpokladů zápovědi rozvodu manželství ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. a) OZ , tj. že by rozvod manželství účastníků byl v rozporu se zájmem nezletilé jméno celé jméno manželky. Druhá dcera účastníků, jméno celé jméno manželky, narozená dne datum, se v průběhu řízení o rozvod manželství účastníků stala zletilou a ke dni vyhlášení rozsudku v řízení o rozvod manželství jejich rodičů byla plně svéprávnou, odpadla tedy povinnost zabývat se tím, zda rozvod manželství účastníků nekoliduje se zájmy jejich druhé dcery.
4. Z výpovědi manželky soud zjistil, že manželství účastníci uzavřeli po přibližně čtyřleté známosti, manželka odmítla, že by se za trvání manželství s manželem citově odcizili, připustila, že manželé prošli v průběhu let určitými problémy. Manžel začal podnikat, z podnikání v oboru pohostinství si odnesl dluhy, což se následně odrazilo ve finančním hospodaření manželů, kdy manželka je toho názoru, že nesla zabezpečení rodiny ze svých prostředků. Manželé očekávali, že s novou podnikatelskou aktivitou manžela se situace zlepší, manželé budou moc dopřát dětem to, co dříve nemohli. Na Silvestra roku 2018 manžel nepřišel domů a 1. 1. 2019 manželce potvrdil, že si našel jinou ženu. Manželka po následném návratu manžela domů chtěla manželství zachránit, domnívala se, že manžel vztah s jinou ženou ukončil, což nebyla pravda, manžel definitivně od rodiny odešel 20. 1. 2019. Manželka před definitivním odstěhováním manžela usilovala o zachování manželství i přes nezastírané problémy, kterými účastníci v průběhu trvání manželství procházeli. Z výpovědi manželky je zřejmé, že manželka problémy nevztahuje k manželství účastníků (ve smyslu jejich vztahu), ale k účastníkům samotným, neuváděla, že by se problémy, kterými rodina procházela, negativně podepisovaly na manželském soužití účastníků v tom smyslu a směru, že by mělo docházet k rozpadu manželství. Manželka vnímá jako zlomový odchod manžela od rodiny v lednu roku 2019 za jinou partnerkou, bez projevu snahy manželství udržet, s přísliby o tom, že manžel podá návrh na rozvod manželství. Manžel prodlévá s placením výživného pro děti účastníků.
5. Z výpovědi manžela soud zjistil, že manžel hodnotí průběh manželství obdobně jako manželka – od bezproblémových začátků, přes etapu, kdy manžel začal v roce 2007 podnikat v pohostinství a prošel stadiem, kdy nadužíval alkohol, hrál automaty a vznikly mu dluhy, dále etapu, kdy začal za prací dojíždět do zahraničí a podařilo se mu dluhy z výdělku zaplatit. Manžel za trvání manželství zrekonstruoval dům a budoval v něm rodinné zázemí přístavbou pro děti. Zpětně pokládá manžel posledních 10 let manželství za narušené, vyznačující se hádkami s manželkou, výčitkami a dotazy manželky na to, co manžel dělal a kam šel. V kontrastu s tím pak manžel uvedl, že v posledních třech letech manželka nezjišťovala, zda manžel je či není doma, nezajímalo ji to. Manželova nespokojenost vyústila v navázání mimomanželského vztahu.
6. Podle ust. § 755 odst. 1 a 3 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník („o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
7. Podle ust. § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
8. Podle § 687 odst. 1 a odst. 2 o. z. mají manželé rovné povinnosti a rovná práva. Manželé jsou si navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.
9. Po provedeném dokazování, kterým soud zcela vyčerpal důkazní návrhy účastníků, soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků podle shora citovaných ustanovení občanského zákoníku . Účastníci spolu již více než rok nežijí jako manželé, jejich soužití bylo ukončeno s odstěhováním manžela od rodiny v lednu roku 2019. Ač v řízení nebylo zjištěno (manžel netvrdil), z jakého důvodu manžel, který dle nesporných tvrzení účastníků od manželky odešel již v lednu roku 2019 a neprojevil následně vůli manželské soužití obnovit, nepodal sám návrh na rozvod manželství, bylo učiněno (pro věc zásadní) zjištění, že manželé nevykonávají manželská práva a povinnosti vyplývající z ust. § 687 a násl. o. z. Manželské soužití účastníků je již natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat jeho obnovení. Ze shora vyložených důvodů soud návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl.
10. Příčiny rozvratu manželství účastníků pak soud shledává převážně na straně manžela, který, aniž by k tomu manželka zavdala nějakou relevantní příčinu, navázal mimomanželský vztah a odešel od rodiny. Soud si je vědom, že pojmenovat (resp. rozlišit) příčinu a následek tam, kde se objeví manželská nevěra, za situace, kdy jeden manžel v ní spatřuje příčinu rozvratu manželství a druhý manžel svými vyjádřeními naznačuje, že jde o následek jiné příčiny, je často velmi obtížné, ale v posuzovaném případě bylo možné přijmout závěr o tom, že příčinou rozvratu manželství byl odchod manžela od rodiny poté, co manžel navázal mimomanželský vztah. Manželka i za situace, kdy jí byl manžel nevěrný, byla připravena manželství udržet, ale rozpad manželství nastal ve chvíli, kdy manžel definitivně manželku opustil. Manžel nepojmenoval důvody, pro které byl v manželství„ nespokojený“, resp. tyto pojmenoval tak, že si protiřečil - manžel uvedl, že manželka posledních deset let vyčítala a pátrala po tom, co dělá a kde je, ale současně uvedl, že v posledních třech letech se o něj manželka nezajímala. Tím manžel své nekonkrétní tvrzení o„ nespokojeném“ manželství znevěrohodnil. Oproti tomu zjištění podávající se z toho, co uvedla manželka, se zdají být logickými, nejsou vnitřně rozporná a nekolidují ani s verzí manžela. Mezi manžely nebylo sporné, že za dobu jejich soužití manželé procházeli společně problémy, které jim život přinesl a které podle všeho převážně pramenily z neúspěšného podnikání manžela, ale oproti tomu v řízení nebylo zjištěno, že by manželství účastníků v průběhu jeho trvání, až do navázání mimomanželského vztahu manžela, utrpělo takové rány, které by byť i jen naznačovaly jeho rozpad. Naopak pohledem současným se zdá, že manželé jednotlivé problémy, jak přicházely, překonávali (manželé konkretizovali, jak řešili a ustáli nedobrou finanční situaci rodiny, ustáli několikaletý režim práce manžela v zahraničí). Nelze zazlívat manželovi, že v řízení pojmenoval to, že nebyl v manželství spokojený, nicméně pokud svůj subjektivní pocit nespokojenosti řešil navázáním mimomanželského poměru s jinou ženou a na to navázal odchodem od manželky a dětí, jedná se o jednoznačné porušení povinnosti manžela zachovávat věrnost manželce. Lze rovněž pochopit, že v průběhu manželství nepochybně dochází k různým problémům, které však nelze řešit porušením § 687 odst. 1 a odst. 2 o. z. V řízení nebylo zjištěno, že by se manžel nejdříve pokusil o zlepšení vzájemných vztahů (pokud tedy vnímal svoji nespokojenost, resp. pokud ji přisuzoval kvalitě vztahu s manželkou). V řízení nebylo ani zjištěno, že by manžel po neúspěšné snaze o vyřešení své nespokojenosti jinak, než navázáním mimomanželského vztahu, nejprve ukončil soužití s manželkou a až následně navázal vztah s jinou ženou. Za daného stavu proto nezbylo než přijmout závěr o tom, že podíl manžela na rozvratu manželství je výrazně vyšší než podíl manželky. Soud nemohl přehlédnout, že manžel od rodiny odešel již v lednu roku 2019, ale situaci poté již neřešil, tedy manželce nezbylo, než podat návrh na rozvod a nést náklady s tím spojené, ač podíl manželky na rozvratu manželství je dle názoru soudu výrazně menší než podíl manžela. Pokud jde o to, že manžel dle tvrzení manželky řádné neplní vyživovací povinnost k jejich dcerám, pak k této otázce nebylo potřebné vést v řízení dokazování a podrobněji se tímto tvrzením manželky zabývat. Případné porušování povinnost manžela plnit svoji zákonnou vyživovací povinnost k dcerám účastníků nemá vazbu na rozhodnutí soudu o rozvodu manželství účastníků, resp. nemůže zvrátit zjištění soudu o hlubokém, trvalém a nenapravitelném rozvratu manželství a není ani projevem zájmu nezletilého dítěte na zachování manželství ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. a) o. z., když zájem nezletilé dcery účastníků na řádném plnění vyživovací povinnosti rodiče není možné chránit či posílit zachováním manželství účastníků.
11. Pokud jde o náhradu nákladů tohoto řízení o rozvod manželství, tak podle § 23 věta první zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, sice platí, že v řízení ve statusových věcech manželských zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, avšak podle věty druhé lze náhradu nákladů přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud shora vyložil, že ač manželské soužití ukončil manžel odchodem od rodiny, otálel se zahájením řízení o rozvod manželství tak, že návrh podala manželka, a to po více než půlroce od definitivního odstěhování manžela. Z uvedeného důvodu, s přihlédnutím ke zjištěné příčině rozvratu manželství, soud dopěl výjimečně k závěru, že okolnosti tohoto případu odůvodňují, aby soud přiznal manželce vůči manželovi právo na náhradu nákladů řízení. Jevilo by se nespravedlivým, aby veškerou finanční zátěž spojenou s rozvodem nesla manželka, na kterou byla tato zátěž přenesena manželem, který byl iniciátorem manželské odluky. Manželka náklady řízení minimalizovala – návrh na rozvod sepsala a podala bez vykázání právního zastoupení, zastoupit se nechala až ve fázi, do níž řízení dospělo s nařízením jednání, přičemž této fázi předcházelo sice připojení se manžela k návrhu na rozvod, ale sporování tvrzené příčiny rozvratu manželství. Soud neupírá manželovi právo v řízení zaujmout stanovisko dle svého uvážení a volit procesní strategii tak, jak uzná účastník za vhodné, ale soud na druhou stranu nemůže znevýhodnit účastníka, který svými úkony v řízení demonstroval snahu o rychlé a nenákladné vyřízení věci a průběh řízení u něj vyvolal potřebu vyhledat odbornou právní pomoc, s níž je spojen vznik nákladů. Tzv. rovnost zbraní účastníků, obou zastoupených advokátem, byla zachována, potřebu být v řízení zastoupen advokátem nejprve projevil manžel, nikoliv manželka. To vše vedlo soud k tomu, že manžela zavázal k povinnosti nahradit manželce účelně vynaložené náklady tohoto rozvodového řízení. Tyto náklady pak tvoří jednak manželkou zaplacený soudní poplatek za návrh na zahájení řízení o rozvod manželství ve výši 2.000 Kč. Dále je pak tvoří náklady manželky za právní zastoupení advokátem, jejichž výši soud určil podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“). V posuzované věci představuje tarifní hodnotu pro výpočet mimosmluvní odměny advokáta podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu částka 10.000 Kč. Dle § 7 odst. 4 advokátního tarifu pak činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty přes 5.000 Kč do 10.000 Kč částku 1.500 Kč. V daném případě pak advokátovi manžela náleží odměna za celkem 2 úkony právní služby: 1) příprava a převzetí právního zastoupení, 2) účast u jednání soudu dne 15. 4. 2021. Soud proto přiznal manželce náhradu odměny advokáta za 2 úkony právní služby á 1.500 Kč, tj. 3.000 Kč Náklady právního zastoupení manželky pak dále tvoří i režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za každý ze shora uvedených dvou úkonů právní služby advokáta, tj. 2 x 300 Kč = 600 Kč. Soud proto manžela zavázal k povinnosti nahradit manželce náklady tohoto řízení o rozvod manželství v celkové výši 5.600 Kč O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , o místě plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (viz. výrok II. tohoto usnesení).
Poučení:
Proti rozhodnutí ve výroku I. není přípustné odvolání, když tímto rozhodnutím soud vyhověl návrhu manželky na rozvod manželství, který je považován vzhledem k připojení se manžela za návrh společný (ust. § 384 odst. 2, § 395 z. ř. s.).
Proti rozhodnutí ve výroku II. je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Oba účastníci jsou povinni do patnácti pracovních dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat příslušný úřad o vydání nového občanského průkazu (jen pokud je v jejich dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu).
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.