Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
60 C 22/2021-23
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 014 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 1 085 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b><i>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 1 085 Kč.</b></i> <b><i>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.</b></i>
Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 1 014 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu číslo. Žalovaný se zavázal hradit roční pojistné ve výši 8 387 Kč v délce kvartální. Pojištění zaniklo dne 27. 2. 2020 z důvodu vyřazení vozidla. Žalovaný dluží žalobkyni za trvání pojistné smlouvy na pojistném od 30. 1. 2020 do 27. 2. 2020 částku ve výši 1 014 Kč. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje úrok z prodlení za období od 28. 2. 2020 do 9. 11. 2020 ve výši 71 Kč.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud ve věci rozhodl dle § 115a) o.s.ř, aniž nařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.
V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žádná dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Nigérií, kterou by strany sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení dlužného pojistného a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neexistuje, proto posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 89/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.
Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku toliko závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o.s.ř. ).
V řízení bylo prokázáno, že žalovaný s žalobkyní uzavřel pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění automobilu ACP III – 2014 COMBI. Zavázal se hradit roční pojistné ve výši 8 387 Kč ve čtvrtletních splátkách po 2 097 Kč, vždy k 1. dni pojistného období. Pojistná smlouva zanikla z důvodu vyřazení vozidla ke dni 27. 2. 2020. Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu pojistného za dobu trvání pojistné smlouvy a kapitalizované úroky z prodlení za dobu od 28. 2. 2020 do podání žaloby
Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva dle ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný pojistné z této smlouvy za žalované období řádně hradil. Žalobkyně má tedy v souladu s ust. § 2782 odst. 1 obč. zák. právo na pojistné za dobu trvání pojištění.
Žalobkyni vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 obč. zák., a to ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.
Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v souladu se shora popsanými listinnými důkazy vyhověl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , když žalobkyně měla ve sporu plný úspěch, vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení. Náklady byly přiznány za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. 177/1996 Sb. , dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb. tří režijních paušálů po 100 Kč v celkové výši 300 Kč a 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. , a to k rukám advokáta žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.