Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 391/2020-30
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr Oldřichem Umlaufem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 45.484 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Ve zbytku, tj. co do částky 28.184 Kč, jakož i co do úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky, co do úroku ve výši 15 % p.a. z částky 18.661,83 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.717,91 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.247,86 Kč, se žaloba zamítá.
III. Řízení o žalobě se co do částky 1.357,74 Kč na kapitalizovaném úroku, co do částky 916,99 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Ve zbytku, tj. co do částky 28.184 Kč, jakož i co do úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky, co do úroku ve výši 15 % p.a. z částky 18.661,83 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.717,91 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.247,86 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Řízení o žalobě se co do částky 1.357,74 Kč na kapitalizovaném úroku, co do částky 916,99 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, zastavuje.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou z 10.12.2020 ve znění částečného zpětvzetí žaloby podáním z 11.1.2021 po žalované domáhala zaplacení částky 45.484 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 9.8.2018 mezi společností právnická osoba a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 6. 2020.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 9.8.2018 mezi společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč včetně úroku ve výši 1925 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 9800 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1859 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 5680 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru tak činily 17.184 Kč, RPSN 272,44 %. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pro případ nezaplacení jakékoli splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů bylo ujednáno zesplatnění celého dluhu.
5. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 2700 Kč dne10 číslo.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z dopisu z 24. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznamoval žalované postoupení předmětné pohledávky.
7. Z výzvy k plnění ze dne 23.11.2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, výzva byla odeslána téhož dne.
8. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1812 odst. 2 občanského zákoníku k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr a související poplatky nesplatila, zaplatila toliko částku 2.700 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku , podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele.
11. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 a též nález Ústavního soudu z 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1804/13 (www.usoud.cz)). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek (a zde nalézací soud dodává též např. současně podepisovaná uznání dluhu), která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
12. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. I když lze souhlasit s tím, že cena za poskytnuté služby by měla být posuzována výjimečně, smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 272,44 %, úvěr se stává splatným při prodlení dlužníka s úhradou jedné splátky, přičemž nelze souhlasit s tím, že jsou vedlejší platby požadované věřitelem převáděny z úroků (jako obvyklé a hlavní odměny věřitele za poskytnutí úvěru) do jiných„ vedlejších“ plateb, které podstatně cenu za úvěr navyšují. Takový postup má za účel znepřehlednit pro spotřebitele podmínky pro poskytnutí úvěru (proto též významný nepoměr mezi úrokem 15% p.a. a RPSN) v rozporu s § 1813 věta druhá občanského zákoníku . Výši RPSN lze tak hodnotit jako významnou složku hodnocení vyváženosti podmínek úvěru. Kromě výrazného cca 80% navýšení poskytované částky, o úroky a další poplatky za poskytnutí úvěru, za jeho vyhodnocení, za hotovostní inkaso, je ve smlouvě ujednáno zesplatnění úvěru v případě prodlení s platbou byť jediné splátky (s tím, že jistinou se pak stávají úroky i další vedlejší platby za poskytnutí úvěru) a smluvní pokuta 0,1 % denně z poskytnuté částky.
13. Soud má za to, že je zde důvod pro aplikaci § 580 odst. 1 , § 588 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku ), protože jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku ).
14. Soud si je vědom toho, že u smlouvy by s ohledem na odlišení jednotlivých složek úplaty za poskytnutí úvěru bylo možné uvažovat o samostatném posuzování zákonnosti jednotlivých složek platby za poskytnutí úvěru a že § 1813 občanského zákoníku limituje právo soudu posuzovat výši plateb, které byly sjednány ve smlouvě o půjčce (např. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 203/2013 ). Smlouvu o úvěru je však třeba posuzovat jako celek, aby se drobením úplaty za poskytnutí peněz, popř. formálně za jiné služby, mezi platby odůvodňované různými účely věřitel nemohl vyhnout posuzování vyváženosti smlouvy, neboť účelem smlouvy o úvěru je pro věřitele zisk, který má být představován úrokem. Pokud věřitel získá za poskytnuté peněžní prostředky převážnou část„ odměny“ z důvodů ujednání administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso a ujedná výrazné sankce na sebemenší prodlení, je zřejmé, že nejedná vůči spotřebiteli řádně a v tomto smyslu nejsou ujednání o právech a povinnostech stran smlouvy jasná a srozumitelná (pouhé vyčíslení jednotlivých poplatků bez zjevného smyslu tyto poplatky od sebe odlišovat nezaručuje jasnost a srozumitelnost smluvního ujednání o ceně). Neodpovídá účelu a smyslu smlouvy o úvěru, aby odměna za poskytnutí peněžních prostředků byla ukryta v poplatcích za administrativní činnosti a inkaso (úhrady za služby), které jinak obvykle tvoří zanedbatelnou část nákladů na úvěr. I když spotřebitel měl volbu mezi bezhotovostním a hotovostním splácením dluhu, není pravděpodobně z důvodu postupu právního předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěru tento hotovostní způsob splácení vůbec využíván.
15. Žalované se dostalo plnění ve výši 20.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § číslo odst. 1, odst. 2, § 2993 věta první občanského zákoníku . Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na splátkách celkem 2.700 Kč, přiznal soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni právo na zaplacení částky 17.300 Kč s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po datu splatnosti. Všechna ostatní plnění (nároky) požadovala žalobkyně dle neplatné smlouvy, a proto soud ve zbývajícím rozsahu dle výroku II., tj. co do částky 28.184Kč s příslušenstvím, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se žalobou z větší části neúspěšná a žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
17. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 96 o.s.ř. , kdy žalobkyně podáním z 11.1.2021 vzala žalobu z části zpět.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.