Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
12 C 46/2021-84
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% z této částky od 20. datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku částka, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od datum do datum ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 20,6% z částky částka od datum do zaplacení a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% z této částky od 20. [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 20,6% z částky [částka] od [datum] do zaplacení a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku za období od datum do datum ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 20,6% z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum společnost právnická osoba IČO (věřitel) poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši částka za úrok ve výši 20,6% ročně. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, došlo proto ke zesplatnění úvěru ke dni datum. příjmení částka, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala k zaplacení, sestává z částky částka na jistině a z částky částka na smluvních poplatcích. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů a dokladů poskytnutých žalovaným a ověřila úvěrovou historii žalované v příslušných databázích.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum číslo ve spojení se produktovými podmínkami má soud prokázáno, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému, který je ve smlouvě označen rodným číslem, finanční prostředky do výše úvěrového rámce v částce částka. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky ve výši 20,6% ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši 2% z úvěrového rámce k 16. dni v měsíci, počínaje datum.
4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy písemně prohlásil, že má pravidelný čistý měsíční příjem částka ze zaměstnání u stát. instituce, je ženatý, má 2 nezaopatřené děti. Dále uvedl, že čistý měsíční příjem domácnosti činí částka, a to z 1 zdroje, nemá žádné životní náklady, srážky ze mzdy ani splátky. Dále žalovaný prohlásil, že má vlastní bydlení.
5. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne datum soud zjistil, že stát. instituce potvrdil, že žalovaný je jejím zaměstnancem od datum a není s ním vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce zaměstnavatel žalovaného potvrdil ve výši částka.
6. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím účtu vedeného věřitelem k smlouvě o úvěru číslo čerpal v období od datum do datum finanční prostředky v celkové výši částka a uhradil splátky v celkové výši částka.
7. Z výzvy k úhradě ze dne datum a podacího archu má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum z důvodu porušování smluvních povinností ze smlouvy o úvěru číslo zaslána výzva k zaplacení ve lhůtě do datum.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzení o úplatě a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba IČO a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným vyplývajících ze smlouvy číslo.
9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl věřitelem vyrozuměn o postoupení pohledávek.
10. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího archu má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum, zaslána zástupcem žalobkyně výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že věřitel se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky formou úvěrového rámce ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto věřiteli vrátit s úroky ve výši 20,6% ročně ve splátkách po částka měsíčně. Věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným a ověřených způsobem popsaným v bodu 5 tohoto odůvodnění. Žalovaný postupně prostřednictvím účtu vedeného věřitelem k smlouvě o úvěru číslo čerpal částku částka. Žalovaný věřiteli v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku částka. Dne datum věřitel z důvodu porušování smluvních povinností vyzval žalovaného k zaplacení všech pohledávek ze smlouvy o úvěru do datum. Věřitel se dohodl dne datum se žalobkyní o postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo žalovanému to oznámil dne datum. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy předžalobní výzvou, odeslanou dne datum.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
14. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá ust. § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí číslo a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 číslo, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
21. V projednávaném případě soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka, tedy aniž by spolehlivě zjistil, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Věřitel při prověřování úvěruschopnosti postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, co o příjmech a výdajích žalovaného zjistil z jeho prohlášení a z potvrzení o příjmu za poslední 3 měsíce. Skutečné výdaje, které žalovaný uvedl ve výši částka, ani majetkové poměry žalovaného, věřitel nijak neověřoval. Věřitel nepochybně měl možnost ověřit si prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalovaného, zda žalovaný hradí jakékoliv pravidelně se opakující platby. Stejně tak měl věřitel možnost přesvědčit se prostřednictvím výpisu z katastru nemovitostí, zda je žalovaný vlastníkem nemovitosti vhodné k bydlení, čímž by zároveň ověřil i to, zda v souvislosti s bydlením nemá žalovaný další výdaje, například na splátky hypotéčního úvěru. Věřitel v případě údaje o 2 nezaopatřených dětech musel mýt důvodné pochybnosti o pravdivosti prohlášení žalovaného o jeho nulových výdajích. Pakliže se věřitel spokojil s tvrzením, že příjem domácnosti žalovaného činí částka a žalovaný nemá žádné výdaje, zcela rezignoval na odbornou péči při zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr. Skutečnost, že věřitel před uzavřením smlouvy provedl lustraci žalovaného v registrech příjmení a NRKI žalobkyně neprokázala. Postup věřitele tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pokud by věřitel postupoval odborně a s řádnou péčí, nemohl by žalovanému úvěr poskytnout, aniž by ověřil jeho skutečné výdaje a příjmy jeho rodiny, a to přinejmenším shora uvedeným způsobem. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Výdaje žalovaného byly ověřeny zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl věřitel učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
22. Jestliže věřitel přes neplatnost smlouvy poskytl žalovanému částku částka, plnil dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo mu ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již částka, zbývá k úhradě částka částka Tyto žalovaným již uskutečněné splátky lze na dluh z bezdůvodného obohacení započíst, aniž by bylo zapotřebí projevu směřujícího k započtení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3008/2007 ze dne 30. 4. 2009). Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši částka se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl dopisem, který se do jeho dispozice dostal dne datum vyzván k zaplacení. Jelikož žalovaný věřiteli dluh ve lhůtě dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. nesplnil, dostal se ve smyslu ust. § 1968 o. z. do prodlení, a to ode dne datum. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení byla žalobkyni věřitelem platně postoupena a žalovanému to bylo oznámeno. Soud proto co do částky částka vyhověl s tím, že žalobkyni přísluší podle § 1970 o. z. i úroky z prodlení. Jelikož výše úroků z prodlení nebyla mezi účastníky sjednána, soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, která činí pro rozhodné období 9,75% p. a., (výrok I.). Ve zbytku požadované jistiny, úroku z prodlení v zákonné výši a smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou na základě shora uvedených důvodů zamítl (výrok II).
23. Právo na náhradu nákladů řízení by měl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. žalovaný, když žalobkyně byla úspěšná co do částky částka a neúspěšná ohledně částky částka. Ve vztahu k celkové žalované částce ve výši částka byl žalovaný tedy v řízení úspěšnější o 40,55%. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.