Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 71/2020-21
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, reg.č.: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 29. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně o z částky 10 000 Kč od 19. 7. 2016 do datum.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 29. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně o z částky 10 000 Kč od 19. 7. 2016 do [datum]. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum dožadovala zaplacení částky ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 7. 2016 do zaplacení po žalované z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ původní věřitel“).
Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občasný soudní řád, (dále jen „o. s. ř. “) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovanou a původním věřitelem byla uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalovaná na základě smlouvy o úvěru obdržela finanční obnos ve výši 10 000 Kč, který se zavázala vrátit do dne 18. 7. 2016. Žalovaná neplnila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, kdy postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 20. 9. 2018 Poslední upomínku k zaplacení tvrzeného nároku zaslala žalobkyně žalované dne 18. 6. 2019, ve které žalobkyně poskytla žalované lhůtu 7 dnů k uhrazení dluhu.
Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy, když podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 18. 6. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 30C71/2020-10 vyzval žalobkyni k doložení splnění zákonné povinnosti. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala pouze sdělením, že nedisponuje žádnými informacemi. Původní věřitel tak nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl původní věřitel žalované plnění ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu. Na straně žalované tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila. Žalovaná žalobkyni nevrátila na základě smlouvy o úvěru ničeho, a proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení, kdy úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 o.z. , ode dne 29. 6. 2019 vzhledem k upomínce žalobkyně, ve které vyzývá žalovanou k uhrazení dluhu, ze dne 18. 6. 2019, kdy se má zato, že tato výzva byla žalované dle § 573 o.z. , doručena dne 21. 6. 2019 a poslední den lhůty k plnění žalovanému uplynul dnem 28. 6. 2019 Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Ve zbytku soud žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl, neboť ji z výše uvedených důvodů neshledal důvodnou.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyně nebyla úspěšná v řízení pouze do poměrně nepatrné části, a proto má žalobkyně proti žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a ve lhůtě, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.