Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 367/2020-66
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Ivanou Josiekovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 85 094,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 17. 9. 2020 do zaplacení a částku 1 568,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 18. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 526 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 210,14 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 82 000 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 345,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 83 526 Kč od 15. 8. 2020 do 16. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 526 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 474,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 17. 9. 2020 do zaplacení a částku 1 568,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 18. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 526 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21 210,14 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 82 000 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 345,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 83 526 Kč od 15. 8. 2020 do 16. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 526 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 474,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou došlou soudu zdejšímu soudu dne 14. 8. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně založila žalovanému na základě Smlouvy o postžirovém účtu ze dne datum běžný účet č. bankovní účet (dále jen„ účet“). Žalobkyně s žalovaným následně dne 4. 6. 2007 uzavřela dodatek ke smlouvě o postžirovém účtu – povolené přečerpání (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy bylo žalovanému sjednáno povolené přečerpání běžného účtu, na jehož základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč, ve spojení s jeho navýšením ze dne 25. 1. 2016, kdy byl navýšen na částku 82 000 Kč (dále jen„ úvěrový limit nebo úvěr“). Součástí smlouvy se staly též Obchodní podmínky pro kontokorent (dále také„ PPÚ“). Peněžní prostředky byly žalovanému k dispozici na účtu s tím, že žalovaný byl oprávněn tyto čerpat nakládáním s těmito peněžními prostředky na tomto účtu. Podmínky ke změně limitu účtu byly sjednány v PPÚ. Žalovaný byl na základě smlouvy povinen žalobkyni hradit řádný úvěrový úrok ve výši 17,90 % p.a. (dále jen„ úrok“). Žalobkyně byla dle článku 4.1 PPÚ oprávněn tuto úrokovou sazbu měnit. Žalovaný byl povinen hradit žalobkyni pohledávky z úvěru způsobem uvedeným v článku 5 PPÚ, tedy tak, že úrok z peněžních prostředků čerpaných v rámci úvěru je splatný na konci každého kalendářního měsíce. Žalovaný byl povinen zajistit na účtu, k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků a naběhlých úroků z prodlení. V případě překročení úvěrového limitu / dílčího úvěrového limitu je částka, o kterou byl úvěrový limit / dílčí úvěrový limit překročen, splatná ihned. Ke dni konečné splatnosti úvěru byl žalovaný povinen uhradit aktuálně čerpanou částku úvěru včetně příslušenství. Žalovaný je v případě že je v prodlení s jakoukoliv pohledávkou vůči žalobkyni platit úrok z prodlení a to v zákonné výši. Žalobkyně je oprávněna účtovat dle čl. 4 PPÚ za své služby poplatky v souladu se sazebníkem poplatků žalobce (dále jen„ sazebník“). Žalovaný je v případě že je v prodlení s jakoukoliv pohledávkou vůči žalobkyni platit úrok z prodlení a to v zákonné výši ve smyslu článku 4.3 PPÚ. Žalobkyně byla oprávněna prohlásit úvěr a veškeré další dosud nesplatné pohledávky z úvěru nebo jejich část za okamžitě splatné a to v případě porušení smlouvy žalovaným, ve smyslu článku číslo PPÚ. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně. Žalobkyně tak využila svého práva dle číslo PPÚ a prohlásila veškeré pohledávky z úvěru za splatné ke dni 27. 4. 2018. Žalované poplatky ve výši 1 526 Kč, které byly účtovány v souladu s čl. 3 PPU. Poplatky byly v souladu s obchodními podmínkami účtovány dle sazebníku poplatků. Konkrétní účtovaný poplatek 19 Kč měsíčně za vedení kontokorentního účtu, dále upomínka/výzva k uhrazení dlužné částky 300 Kč / 500 Kč a konečná správa úvěru ve výši 150 Kč. Žalované poplatky ve výši 1 526 Kč se konkrétně skládají z: poplatku ve výši 19 Kč účtovaný za měsíc prosinec roku 2017, poplatku ve výši 300 Kč za zaslanou upomínku ze dne 3. 1. 2018, poplatku ve výši 500 Kč za zaslanou výzvu k zaplacení dluhu ze dne 15. 1. 2018, poplatku ve výši 19 Kč účtovaný za měsíc leden roku 2018, poplatku ve výši 500 Kč za zaslanou opakovanou výzvu k zaplacení dluhu ze dne 5. 2. 2018, poplatku ve výši 19 Kč účtovaný za měsíc leden únor 2018, poplatku ve výši 500 Kč za zaslanou poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 8. 3. 2018, poplatku za správu úvěru ve výši 150 Kč účtovanou dne 10. 4. 2018. Následně dne 19. 9. 2018 provedl žalovaný úhradu 500 Kč započtenou na poplatky, proto celková částka odpovídající žalovaným poplatkům je ve výši 1 526 Kč. Ke dni 14. 8. 2020 (datum podání žaloby) činí pohledávka žalobkyně částku 119 081,30 Kč tj. jistina úvěru po splatnosti ve výši 82 000 Kč, poplatky po splatnosti ve výši 1 526 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 17,9 % p.a. z jistiny pohledávky ve výši 82 000 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne 27. 4. 2018 (zesplatnění) v kapitalizované výši 21 210,14 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. z jistiny a poplatků ve výši 83 526 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění tj. ode dne 27. 4. 2018 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 14 345,16 Kč, a to v souladu se smlouvou. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 3. 7. 2019. Do dnešního dne však neuhradil ničeho. Žalobkyně tak v souladu s výše uvedeným požaduje po žalovaném částku ve výši 83 526 Kč spolu s příslušenstvím, tj. spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 210,14 Kč, řádným úvěrovým úrokem ve výši 17,9 % p.a. z jistiny pohledávky ve výši 82 000 Kč ode dne 15. 8. 2020 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 345,16 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. z jistiny a neuhrazených poplatků ve výši 83 526 Kč ode 15. 8. 2020 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení ve výši 83 526 Kč ode 15. 8. 2020 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení. Žalobkyně otevřela žalovanému na základě jeho žádosti o založení postžirového účtu číslo ze dne 23. 7. 1999, kterou žalobkyně akceptovala oznámením žalobkyně o otevření účtu ze dne 27. 7. 1999 postžirový účet č. bankovní účet. Žalovaný následně provedl nepovolený debetní zůstatek na účtu. Žalobkyně dne 18. 4. 2019 z těchto důvodů odstoupila od smlouvy o účtu č. bankovní účet, dále žalovaného upozornila na výši nepovoleného debetního zůstatku, který ke dni 18. 4. 2019 činil 1 488,27 Kč. Žalovaný žalobkyni dále nijak nekontaktoval a dlužnou částku neuhradil, proto žalobkyně dne 17. 5. 2019 oznámila žalovanému zrušení účtu č. bankovní účet s dlužnou částkou ve výši 1 568,29 Kč, na což k dnešnímu dni žalovaný nikterak nereagoval a žalobkyni nezbývá než se z výše uvedených důvodů obrátit na výše uvedený soud s výše uvedenou žalobou na zaplacení. Ke dni 18. 7. 2019 činí pohledávka žalobkyně částku 1 575,93 Kč, tj. nepovoleného debetního zůstatku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 3. 7. 2019. Do dnešního dne však neuhradil ničeho.
2. Podáním ze dne 16. 2. 2021 žalobkyně doplnila svá tvrzení: Žalobkyně s péčí řádného hospodáře prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet a ten byl v době uzavření smlouvy úvěruschopným. Povolené přečerpání (dále jen„ PPÚ“) s limitem 10 tis. Kč bylo žalovanému, jakožto klientovi žalobkyně (dále také jako„ klient“), poskytnuto dne 4. 6. 2007 formou dodatku k běžnému účtu. V té době se ještě u tohoto typu produktu úvěruschopnost neposuzovala. Pracovník banky nahlédnul na běžný účet klienta, zda mu chodí na běžný účet pravidelný příjem. Další kritéria pro poskytnutí byla následující: je občanem České republiky - je starší 18 let, má trvalé bydliště v České republice, nemá v systému záznam o exekuci, není v delikvenci na některém úvěrovém účtu, nemá debety na žádném běžném účtu, nemá záznam na černé listin ě. Klient si nechal zvýšit limit PPÚ z 10 tis. Kč na 82 tis. Kč v roce 2016. Klient využil nabídku předschváleného limitu na navýšení limitu povoleného přečerpání na limit 82 000 Kč, navýšení bylo tedy provedeno bez nutnosti doložení příjmu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy, kterou sjednal spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované strany na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených klienta o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobce zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem klientů, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Potvrzení o výši příjmů lze vnímat jako náhradní podklad pro doložení příjmů v případech, kdy nelze doložit příjmy z bankovních účtů. Z výše uvedených důvodu se žalobkyně spoléhá, na skutečně materiální důkazy, což jsou právě informace z bankovních účtů za dostatečně dlouhou dobu, které jsou objektivně spolehlivější než potvrzení od zaměstnavatele, a plní tak nejvyšší možnou mírou kritéria spolehlivosti informací nutných pro posouzení úvěruschopnosti, za zachování kritéria přiměřenosti, které ohraničuje informace a podklady, které může ještě po klientech nebo potencionálních klientech požadovat. Žalobkyně je nadto pravidelně kontrolována ČNB, která je dostatečně personálně a odborně vybavena zhodnotit přiměřenost a postupy, které se týkají právě posuzování úvěruschopnosti, což samo o sobě zajišťuje vysoký standard v této oblasti. Navýšení limitu bylo schváleno jako předschválený limit: Při posuzování bonity a úvěruschopnosti klienta byla během schvalování úvěru posuzována zejména: finanční situace: předschválený limit klienta byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na b.ú. (a spořícím.ú.) klienta, v rámci kterého byl stanoven: příjem na základě transakcí na BÚ, který vstupoval do výpočtu platební kapacity – 41 210 Kč, výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity – 24 441,16 Kč, platební kapacita vypočtená systémem – 16 768,84 Kč - platební kapacita pro splátku ve výši 4 100 Kč (5% z limitu) je tedy dostatečná. Zadluženost klienta: zjišťována z transakcí klienta + CBCB – bez negativních informací. Rizikovost klienta: na základě aplikačního skóre byla stanovena rizikovost klienta (pravděpodobnost defaultu): příjmení (jméno anonymizováno / příjmení / příjmení / jméno příjmení) - DSTI (afterbooking) na základě placené úvěrové zprávy z CBCB byl 35%. Risk KO kritéria: kontrola anonymizována čtyři slova. Kontrola DB neplatných dokladů, insolvencí, apod. Dále bylo ověřeno, že klientův b.ú. (s.ú.) nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům (např. z důvodu nedostatečných vlastních finančních zdrojů, možnosti rychlého předlužení apod.). Všechna výše uvedená KO kritéria byla splněna. Dále žalobkyně předložila k žalobě důkaz – historie účtu BÚ, kde jsou zachyceny veškeré transakce žalovaného, tedy zejména ty předcházející době zvýšení limitu PPÚ, čímž žalobkyně dokládá tvrzené skutečnosti ohledně příjmů a výdajů žalovaného vstupující do finanční situace při posuzování úvěruschopnosti. Pro případ, že by výše uvedený soud shledal nedostatečným prověření úvěruschopnosti žalovaného, pak žalovaný požaduje přiznání bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení ode dne, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě, tedy ode dne 3. 7. 2019 do zaplacení. Pro případ přiznání bezdůvodného obohacení žalobkyně dokládá veškeré klientské výpisy z účtu, které zachycují čerpání a splácení úvěru žalovaným. Z těchto výpisů je patrné, že žalovaný načerpal a nesplatil částku 82 000 Kč. Celkově od počátku smluvního vztahu pak žalovaný načerpal částku 3 297 256,70 Kč a celkem splatil částku 3 215 256,70 Kč. Rozdíl 82 000 Kč je pak bezdůvodným obohacením žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil, soud jednal v jejich nepřítomnosti, když žalobkyně se z jednání omluvila.
4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno. Žalovaný dne 23. 7. 1999 požádal o založení postžirového účtu. Současně souhlasil s podmínkami pro postžirové účty. Nedílnou součástí se pak stal podpisový vzor pro fyzické osoby (viz Žádost o založení postžirového účtu ze dne 23. 7. 1999, podpisový vzor). Žalovaný byl informován o otevření účtu dopisem žalobkyně, s tím, že číslo postžirového účtu je číslo (viz Oznámení o otevření účtu ze dne 27. 7. 1999). Dne 4. 6. 2007 byl mezi účastníky řízení uzavřen dodatek ke smlouvě o postžirovém účtu, povolené přečerpání, kdy banka povolila k žádosti žalovaného úvěrový limit ve výši 10 000 Kč (viz Dodatek ke smlouvě o postžirovém účtu ze dne 4. 6. 2007). Následně byla ze strany žalovaného provedena změna kontaktní adresy (viz Žádost o změnu ze dne 14. 5. 2013). Dne 17. 5. 2017 došlo ke zrušení běžného účtu, přičemž zůstatek činil - 1 568,29 Kč (viz Výpis z běžného účtu číslo informace o stavu běžného účtu, oznámení o zrušení účtu ze dne 17. 5. 2019). Žalobkyně odstoupila od smlouvy o účtu dne 18. 4. 2019, když na osobním účtu žalovaného byl nepřetržitý debetní zůstatek, který ke dni 18. 4. 2019 činil 1 488,27 Kč, přičemž dlužný zůstatek na kontokorentu činil 109 831,13 Kč, s tím, že doručením odstoupení od smlouvy smluvní vztah zaniká (viz Odstoupení od smlouvy ze dne 18. 4. 2019). V důsledku špatné platební morálky žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to dopisem ze dne 29. 4. 2018, kdy prohlásila k datu 27. 4. 2018 všechny pohledávky z poskytovaného úvěru z úvěrového účtu číslo za splatné. K uvedenému datu výše dlužné částky činí 90 051,25 Kč. Zesplatňující dopis převzal žalovaný dne 14. 5. 2018 (viz Oznámení o zesplatnění ze dne 29. 4. 2018, dodejka ze dne 14. 5. 2018). Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán, a to výzvami ze dne 8. 3. 2018, 5. 2. 2018, 15. 1. 2018, 3. 1. 2018, přičemž výzva ze dne 8. 3. 2018 byla uložena na poště dne 12. 3. 2018 (viz výzva ze dne 8. 3. 2018 včetně dodejky s datem odeslání 9. 3. 2018, výzva ze dne 5. 2. 2018, výzva ze dne 15. 1. 2018, výzva ze dne 3. 1. 2018). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu kvalifikovanou výzvou ze dne 3. 7. 2019, která byla odeslána na korespondenční adresu žalovaného dne 3. 7. 2019 (viz kvalifikovaná výzva ze dne 3. 7. 2019, poštovní podací arch ze dne 3. 7. 2019). Dne 25. 1. 2016 požádal žalovaný o změnu smlouvy o kontokorentu, evidované pod číslo s tím, že žádá o úvěrový limit ve výši 82 000 Kč. V rámci žádosti je pak žalovaný označen jménem, příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a zasílací adresou. Žalovaný má společenské postavení jako podnikatel, přičemž totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Žádost je datována, podepsána žadatelem a zaměstnancem banky, přičemž neobsahuje bližší informace o majetkových poměrech žalovaného (viz žádost o změnu ze dne 25. 1. 2016). Dne 25. 1. 2016 byla mezi účastníky dle § 2395 o.z. uzavřena smlouva o kontokorentu, jenž bude veden pod číslo. Žalovaný je v předmětné smlouvě identifikován jménem, rodným číslem, trvalým pobytem, s tím, že součástí smlouvy jsou podmínky pro kontokorent ze dne 1. 4. 2015, se kterými se žalovaný seznámil. Výše úvěrového limitu činí 82 000 Kč, s tím, že banka dne 25. 1. 2016 otevře úvěrový účet, na kterém bude evidováno čerpání a splácení kontokorentu. Roční úroková sazba činí 17,90 % ročně, RPSN pak 20,32 % ročně. Mezi stranami byl sjednán poplatek za vedení základního typu účtu ve výši 34 Kč měsíčně, poplatek za 1. a další upomínku činí 300 Kč, poplatek za výzvu 500 Kč. Splatnost vyčerpané částky kontokorentu je stanovena na období 6 měsíců, nejpozději do 6 měsíců po posledním splacení je klient povinen splatit vyčerpanou částku úvěru. Celková částka, kterou je povinen zaplatit činí 85 870 Kč. Kontokorent byl sjednán na dobu neurčitou, přičemž smlouva je podepsána žalovaným a pracovníkem banky (viz smlouva o kontokorentu číslo ze dne 25. 1. 2016 včetně podmínek pro povolené přečerpání postžirového účtu). V rámci schvalovacího procesu byla shromážděna data o žádosti číslo, z nichž soud zjistil, že žadatelem je žalovaný, který je podnikatelem. Žalovaný souhlasil se zpracováním osobních údajů, se zpřístupněním jeho osobních údajů k získávání informací z registrů BRKI a NRKI, registru příjmení (viz žádost o změnu ze dne 25. 1. 2016). Nebyla dána nutnost doložení příjmu. Schválena byla částka limitu 82 000 Kč, jedná se o předschválený limit, navýšení úvěru. Žádost byla podána dne 25. 1. 2016, předschválený limit činil 82 000 Kč. Před poskytnutím úvěrového limitu ve výši 82 000 Kč došlo k vyhodnocení žádosti a byl schválen tento úvěrový limit, když nebyla dána nutnost doložení příjmů, žalovaný je podnikatelem, jeho platební kapacita činí 32 277 Kč, bylo zjištěno, že doklady žalovaného jsou platné do 5. 3. 2023, byla zjišťována úvěrová angažovanost v ČSOB ze systému Profile, kdy měsíční výše splátek úvěru činí 3 380 Kč, nesplácí hypotéku, podnikatelský úvěr a není spoludlužníkem, nesplacená jistina spotřebitelských úvěrů 95 047,49 Kč, celkové limity povolených přečerpání a kreditních karet 110 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že pro osobu žalovaného je veden účet číslo – osobní účet, kde zůstatek činí 7 525,51 Kč, dále účet číslo s datem poskytnutí 4. 6. 2007, úvěrovým limitem 10 000 Kč, zůstatek 1 454 Kč, termín splatnosti 31. 1. 2016, účet číslo s úvěrovým limitem 100 000 Kč, zůstatkem ve výši 98 027,62 Kč, s datem poskytnutí úvěru 1. 7. 2014, termínem splatnosti 15. 2. 2016 a příští splátkou ve výši 9 802,96 Kč, dále účet číslo s úvěrovým limitem 100 000 Kč, zůstatkem úvěru 95 047,49 Kč a s datem poskytnutí úvěru 26. 11. 2015, termínem splatnosti 15. 2. 2016 a další splátkou ve výši 3 380 Kč (viz informace byly poskytnuty z webových stránek společnosti žalobkyně s datem tisku 6. 11. 2019). Žalobkyně získala informace o klientovi, tedy žalovaném z Credit Bureau, z nichž soud zjistil, že u osoby žalovaného jsou vedeny 3 existující splátkové kontrakty a hypotéky, z čehož jeden je ukončen, a to jedna kreditní úvěrová karta a edny nesplátkové kontrakty a debety na běžném účtu. U těchto tří kontraktů jsou měsíční s plátky ve výši 10 433 Kč, nesplacená jistina 200 366 Kč, celková částka po splatnosti 1 309 Kč, přičemž se jedná o spotřebitelský úvěr číslo s datem poskytnutí 26. 11. 2015, s datem splatnosti 15. 11. 2018, nesplacenou jistinou ve výši 121 680 Kč, výší měsíční splátky 3 380 Kč, s počtem splátek 36. Dále je zde evidován osobní úvěr, s nesplacenou jistinou ve výši 58 835 Kč, s datem poskytnutí 15. 11. 2015, s datem splatnosti 21. 1. 2017, s označením kódu banky L02, s počtem splátek 60, s výší měsíční splátky 4 905 Kč. Dále úvěrový produkt osobní úvěr, s označením banky L02, s nesplacenou jistinou ve výši 19 851 Kč, s celkem 3 dlužné splátky, s datem poskytnutí 18. 9. 2015, s datem splatnosti 11. 8. 2016. Dále osobní úvěr, s označením kódu banky B03, s výší měsíční splátky 1 000 Kč, s počtem splátek 60, s datem poskytnutí 21. 8. 2008, s datem splatnosti 9. 8. 2013. Dále jsou zjišťovány kreditní, úvěrové a stavební spoření, kdy je evidován kontrakt pod číslo s úvěrovým limitem 10 000 Kč, s datem poskytnutí 1. 7. 2014. Dále jsou to nesplátkové kontrakty a debety na běžném účtu, s číslem kontraktu číslo, s datem poskytnutí 4. 6. 2007, s úvěrovým limitem 10 000 Kč, přičemž data jsou zjištěna z internetových stránek, s datem opatření 6. 11. 2019 (viz informace z Credit Bureau ze dne 6. 11. 2019). Žalobkyně v řízení předložila výpisy osobního účtu číslo za období od 2. 7. 2015 do 24. 1. 2016, klientské výpisy z účtu číslo od ledna 2016 do konce roku 2018, přičemž k datu 25. 1. 2016 došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 82 000 Kč. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný načerpal částku 3 297 256,70 Kč a celkem splatil částku 3 215 256,70 Kč, jeho běžný účet pak převážně vykazoval mínusový konečný zůstatek.
5. Dle ust. § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.
6. V předmětné věci má soud za to, že žaloba podaná žalobkyní je částečně důvodná, a to co do částky 1 568,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 5. 2019 do zaplacení a co do částky 82 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17. 9. 2020 do zaplacení. Žalobkyně v řízení prokázala, že byla dne 27. 7. 1999 uzavřena řádná smlouva o postžirovém účtu a následně dne 4. 6. 2007 bylo žalovanému umožněno přečerpat finanční prostředky z tohoto účtu do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy o postžirovém účtu, své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas a v důsledku čehož dne 17. 5. 2017 došlo ke zrušení běžného účtu, přičemž zůstatek činil - 1 568,29 Kč (viz výpis z běžného účtu číslo). Žalovaný tuto dlužnou částku neuhradil, proto jej soud v souladu s ust. § 708 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 zavázal tuto částku uhradit. Spolu s dlužnou částkou byl žalovaný zavázán uhradit i zákonný úrok z prodlení ode dne 18. 5. 2019 do zaplacení, a to dle § 1970 o.z., když k prodlení došlo po 1. 1. 2014.
7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) jako smlouva o úvěru, na základě které smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 9 odst. 1 zák č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba podána žalobkyní je v části tykající se úvěrové částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že dne 26. 7. 1999 došlo k založení postžirového účtu žalovaného. Dne 4. 6. 2007 byl mezi účastníky uzavřen dodatek ke smlouvě o postžirovém účtu – povolené přečerpání s úvěrovým limitem 10 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr splácet řádně a včas dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Následně došlo dne 25. 1. 2016 mezi účastníky k uzavření nové smlouvy o kontokorentu, která byla vedena pod číslo a žalovaný byl oprávněn čerpat úvěrový limit formou kontokorentu až do výše 82 000 Kč. Předmětná smlouva je ve smyslu ustanovení § 1810 o.z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. V předmětné věci soud vyhodnotil úvěrovou smlouvu uzavřenou dne 25. 1. 2016 jako smlouvu absolutně neplatnou dle § 588 o.z. , když žalobkyně se při uzavírání předmětné smlouvy řádným způsobem nezabývala úvěruschopností žalovaného (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. As 30 číslo) a smlouva je tudíž neplatná neboť odporuje zákonu. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak jeho příjmy, tak i výdaje žalovaného a celkovou výši jeho dluhů. Jednalo se o předschválený limit, který byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na b.ú. žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně odkazovala na platební historii smlouvy, nepředložila však jakékoliv listin y, které by výši příjmů žalovaného prokazovaly, stejně jako nedoložila listin y, které by prokazovaly výši jeho výdajů, a to zejména s ohledem na běžné výdaje žalovaného spojené zejména s náklady spojenými s bydlením, nepředložila jakoukoliv listin u, ze které byly tyto pravidelné výdaje zjistitelné a rozpoznatelné. Stejně tak žalobkyně nedoložila jakoukoliv listin u, z které by bylo patrné, jaké jsou konkrétní celkové příjmy žalovaného v době uzavření smlouvy o kontokorentu, kterým byl sjednán úvěrový limit ve výši 82 000 Kč, přičemž sama žalobkyně uvedla, že se jedná o předschválený limit, kdy není zapotřebí ověřovat příjmy žalovaného. Tvrzení, která žalobkyně uvedla ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jsou nedostatečná, protože zcela chybí tvrzení o pravidelných výdajích a příjmech žalovaného. Pouze zjištění příjmů a zároveň výdajů může vést k hodnocení celkové majetkové situace spotřebitele. Z předmětné smlouvy a z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní, pak nelze zjistit jakékoliv skutečnosti, na základě kterých by bylo patrno, jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k příjmům a výdajům a jak tyto konkrétně dostatečně ověřila. Žalobkyně se k jednání nařízenému soudem nedostavila a svou neúčastí se tudíž zbavila možnosti být soudem poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů ke svému tvrzní, že řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k neunesení důkazního břemene žalobkyně ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nelze nárok žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy o úvěru přiznat. Nárok žalobkyně pak posoudil z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z.. Žalobkyně v řízení prokázala a žalovaný nikterak nerozporoval, že za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný načerpal částku 3 297 256,70 Kč a celkem splatil částku 3 215 256,70 Kč, přičemž neuhradil částku 82 000 Kč. S ohledem na uvedené, pak soud zavázal žalovaného k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 82 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17. 9. 2020, a to v návaznosti na doručení žaloby soudem. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o.z. . Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
11.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně v řízení v rozsahu 56 % žalované částky úspěšná a neúspěšná v rozsahu 44 % žalované částky, takže byla celkově úspěšná v rozsahu 12 %. Náhrada nákladů řízení představuje soudní poplatek ve výši 3 404 Kč, odměnu advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 13 380 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč ke 3 úkonům právní služby podle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (za každý úkon po 300 Kč). Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud 21% DPH z odměny a náhrad v souladu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 20 620,80 Kč. Přiznané náklady řízení pak činí 12%, to je částku 2 474,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.