Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 394/2020-17
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Pražákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 1 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 538 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 438 Kč od 7. 2. 2019 do zaplacení a částku 482 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 382 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 538 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 438 Kč od 7. 2. 2019 do zaplacení a částku 482 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 382 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč a jedná se tak o bagatelní spor, soud se dle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu úhrady za poskytnuté dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese adresa žalované (dále jen„ odběrné místo“) za období od 5. 12. 2018 do 31. 12. 2018 na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 3. 7. 2017. Dodávka elektřiny byla žalované vyúčtována fakturou číslo s datem splatnosti dne 6. 2. 2019. Dále se domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení poskytnutých dodávek zemního plynu do stejného odběrného místa za období od 5. 12. 2018 do 31. 12. 2018 na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu uzavřené dne 3. 7. 2017. Dodávka plynu byla žalované vyúčtována fakturou číslo s datem splatnosti dne 1. 2. 2019.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
4. Soud zjistil, že žalovaná je slovenskou státní občankou, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož služba (dodávka energií) měla být poskytována na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.
5. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Na tuto výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno, žalobkyně souhlasila již v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.
6. Žalobkyně a žalovaná dne 3. 7. 2017 uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalobkyně žalované elektřinu do odběrného místa. Téhož dne uzavřely též smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu. Součástí smluv byly obchodní podmínkami dodávky platné ode dne 1. 11. 2014. Za období od 5. 12. 2018 do 31. 12. 2018 byla elektřina ve výši 438 Kč žalované vyúčtována fakturou číslo s datem splatnosti dne 6. 2. 2019. Dodávka zemního plynu byla žalované za totéž období vyúčtována fakturou číslo na částku 382 Kč s datem splatnosti dne 1. 2. 2019. Žalovaná však svůj dluh vůči žalobkyni nezaplatila řádně a včas, proto žalobkyně smluvní vztah ke dni 31. 12. 2018 ukončila. V čl. IV odst. 9 písm. d) obchodních podmínek si stany sjednaly, že v případě prodlení s plněním peněžitého dluhu dle smlouvy je zákazník povinen zaplatit poplatek za každou jednotlivou upomínku k zaplacení. Žalobkyně tak žalované vyúčtovala v souladu s obchodními podmínkami celkem 100 Kč za upomínku ve vztahu k nedoplatku na dodávce elektřiny a 100 Kč za upomínku na dodávce zemního plynu. Dlužná částka tak celkem činí 1 020 Kč.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb. , energetického zákona a smlouva o sdružených dodávkách zemního plynu dle § 72 téhož zákona. V řízení bylo prokázáno, že smluvní vztah mezi účastníky v období od 5. 12. 2018 do 31. 12. 2018 trval. Žalovaná nesplnila svou povinnost z této smlouvy, když žalobkyni neuhradila cenu za dodávku elektřiny a zemního plynu za žalované období. Žalobkyně jako dodavatel elektřiny a zemního plynu má proto právo dle § 50 odst. 2 energetického zákona na neuhrazenou cenu za dodávku elektřiny ve výši 438 Kč, dle § 72 odst. 2 téhož zákona na neuhrazenou cenu za dodávku zemního plynu ve výši 382 Kč a dále na částku 100 Kč za upomínku za dodávku elektřiny a 100 Kč za dodávku zemního plynu.
8. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužných částek je tato povinna platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 020 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.