Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 83/2021-60

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Jun Liškovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 93 136,91 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 93 136,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 77 704 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 93 136,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 77 704 Kč od 25. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 2. 2021 na žalovaném domáhal zaplacení částky 93 136,91 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že s žalovaným dne 14. 3. 2018 uzavřel smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 78 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 93 752 Kč a administrativním poplatkem ve výši 24 000 Kč, ve 47 měsíčních splátkách ve výši 4 079 Kč a poslední 48. splátce ve výši 4 039 Kč počínaje dnem 20. 4. 2018. Žalovaný porušil svou povinnost splácet a žalobce proto neuhrazenou část jistiny zápůjčky ke dni 7. 12. 2020 v souladu se zněním obchodních podmínek zesplatnil. Do dne zesplatnění žalovaný uhradil na jistinu částku 22 506 Kč, dále na úroky částku 63 390 Kč a na poplatky částku 12 000 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 685 Kč a ve výši 6 060,91 Kč účtované dle obchodních podmínek a sazebníku a úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval.

2. Žalovaný se k prvnímu ústnímu jednání bez včasné omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Při druhém jednání soudu uvedl, že ví, o jaký smluvní vztah se jedná.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne 14. 3. 2018 žalovaný s žalobcem podepsali u s názvem smlouva číslo na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 78 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit spolu s úroky a poplatky ve 47 měsíčních splátkách ve výši 4 079 Kč a poslední 48. splátce ve výši 4 039 Kč Celkem měl žalovaný žalobci vrátit 195 752 Kč. Současně byly sjednány sankce pro případ porušení povinností žalovaným s odkazem na sazebník (ze smlouvy o zápůjčce, z obchodních podmínek, ze sazebníku, ze splátkového kalendáře a jeho výpisu). Zápůjčka byla žalovanému ze strany žalobce vyplacena na jeho účet dne 14. 3. 2018 (z výdajového pokladního dokladu). Žalovaný se dostal se splátkami do prodlení, nereagoval na upomínky žalobce a žalobce proto zápůjčku ke dni 7. 12. 2020 zesplatnil (z upomínek žalobce, podacích lístků). Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího lístku).

4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz formulářem příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, ve kterém žalovaný uvedl příjem ve výši 31 000 Kč měsíčně a výdaje částkou 3 000 Kč na bydlení a 8 500 Kč na spotřebitelské úvěry. Uvedl, že bydlí v nájmu spolu dalšími 2 výdělečně činnými členy domácnosti (z formuláře příjmů a výdajů). Z výpisu z účtu žalovaného za měsíce prosinec 2017 a leden, únor 2018 bylo zjištěno, že žalovanému je na účet zasílána mzda (v prosinci 2017 ve výši 26 390 Kč, v lednu 2018 ve výši 16 660 Kč a v únoru 2018 ve výši 28 206 Kč). Dne 19. 12. 2017 čerpal žalovaný zápůjčku od společnosti právnická osoba ve výši 6 000 Kč a dne 21. 2. 2018 ve výši dalších 6 000 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalovaného činil dle výpisu z účtu za měsíc prosinec částku 33,50 Kč, za měsíc leden 2018 66,28 Kč a za měsíc únor 1 154,46 Kč (z výpisů z účtu žalovaného). Ohledně své totožnosti žalovaný žalobci předložil svůj občanský průkaz, který žalobce ověřil na stránkách ministerstva vnitra jako platný. Z elektronického výpisu informací dále soud zjistil, že žalobce na žalovaného provedl lustraci v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 3. 2018 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. resp. žalobce neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumal a to ani poté, co byl soudem v tomto smyslu poučen podle , (dále jen „ “).

17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (anonymizována dvě slova rok s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

18. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

20. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně vyhodonocena, a to zejména z důvodu nedostatečného zkoumání jeho schopnosti úvěr řádně splácet. Z předložených dokladů lze o schopnostech žalovaného poskytnutou zápůjčku řádně splácet zcela jasně pochybovat. V předmětné věci nebyly žalovaným deklarované výdaje a příjmy doloženy a objektivizovány výpisy z bankovního účtu žalovaného u právnická osoba, za měsíce prosinec 2017, leden a únor 2018. Počáteční zůstatek na účtu k 1. 12. 2017 činil 4 450,93 Kč, konečný k 31. 12. 2017 pak 33,50 Kč; počáteční zůstatek na účtu k 1. 1. 2018 činil 33,50 Kč, končený zůstatek k 31. 1. 2018 činil 68,28 Kč, tento zůstatek byl i počátečním k 1. 2. 2018, k 28. 2. 2018 činil tento zůstatek 1 154,46 Kč. Z obsahu vyýpisů vyplývá, že v období těchto tří měsíců čerpal žalovaný mikropůjčku 6 000 Kč (dne 21. 2. 2018 – právnická osoba), a 6 000 Kč (dne 19. 12. 2017 – právnická osoba). Jen těsně plusových zůstatků na účtech tak žalovaný v průběu těchto tří měsíců dosáhl pouze za cenu dvou zápůjček po 6 000 Kč. Ve smlouvě se žalobcem žalovaný dohodl splátky úvěru po 4 039 Kč měsíčně, rozsah zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem však v žádném případě neumožňuje závěr, že bylo v možnostech a schopnostech žalovaného takové splátky řádně každý měsíc hradit. Doložená výše mzdy (vyplývá opět z bankovních výpisů) nedosahující dle předložených výpisů ve formuláři uvedené částky 31 000 Kč.

21. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 ZoSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. V daném případě bylo při posouzení žalovaného jako žadatele o úvěr uvedeno, že jeho výdaje na bydlení představují částku 3 000 Kč a že splátky jiných úvěrů jsou 8 500 Kč. Tím bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalovanému zbývá dostatečné množství volných prostředků na splácení úvěru. Soud je však přesvědčen, že splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalovaného ze strany žalobce, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které anonymizováno k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V projednávané věci soud považuje celkové měsíční výdaje žalovaného ve výši 3 000 Kč za přinejmenším pochybné. I pokud by se skutečně žalovaný na úhradě nájmu podílel spolu s dalšími dvěma osobami, lze stěží uvěřit a vycházet z toho, že náklady na bydlení a život představují částku 3 000 Kč. Skutečnost, že se žalovaný potýkal s finančními problémy již před podpisem smlouvy o zápůjčce, plyne i z již uvedených minimálních zůstatků na účtu žalovaného a ze skutečnosti, že již v prosinci roku 2017 a únoru roku 2018 čerpal finanční zápůjčky od společnosti právnická osoba Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobce sice posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl, nicméně toto nebylo dostatečně odborné a žalobce chybně dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet, ačkoli z předložených dokladů lze naopak usuzovat, že finanční situace žalovaného není dobrá a řádnou úhradu měsíčních splátek přes 4 000 Kč nelze očekávat.

22. Dále soud k tvrzení žalobce, že jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí a z velké části je proto odkázán na pravdivost a úplnost informací poskytnutých žalovaným, soud uvádí, že je naopak přesvědčen, že instituce, která poskytuje úvěry, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ hrozbou“ nezískání úvěru. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není obtížné potřebné doklady zajistit, jak uvádí žalobce, je však samozřejmě nezbytné je odborně vyhodnotit. Soud se rovněž neztotožňuje s hodnocením úvěrů/zápůjček, které žalovaný před podpisem smlouvy čerpal u jiné společnosti, jako další příjem žalovaného, takové hodnocení je zcela absurdní. V těchto zápůjčkách je naopak třeba vidět zejména pravidelný měsíční výdaj na jejich splácení a nutnost na jejich umoření vynaložit obvykle větší sumu peněz, než která byla na počátku získána.

23. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 3. 2018 částku 78 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení, které by měl žalovaný žalobci vydat. Ze žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 97 896 Kč. Na základě uvedeného proto soud rozhodl, že žaloba se zamítá, neboť bezdůvodné obohacení již bylo uhrazeno.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady neuplatňoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).