Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 282/2019-38
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
právně zastoupené titul. jméno jméno,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa,
o zaplacení 13 900 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 15. 12. 2018 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 1 900 Kč, dále úroku ve výši 19 % ročně z částky 12 000 Kč od 24.3.2015 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z částky 13 900 Kč za dobu od 9.7.2015 do 14. 12. 2018 a dále zákonného úroku z prodlení z částky 1 900 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, zamítá.
2 9C 282/2019
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 699 Kč splatnou k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 15. 12. 2018 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 1 900 Kč, dále úroku ve výši 19 % ročně z částky 12 000 Kč od 24.3.2015 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z částky 13 900 Kč za dobu od 9.7.2015 do 14. 12. 2018 a dále zákonného úroku z prodlení z částky 1 900 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, zamítá. 2 9C 282/2019 III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5 699 Kč splatnou k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.7.2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 13 900 Kč spolu s příslušenstvím shora specifikovaným. V odůvodnění uvedla, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru číslo s žalobkyní (žalobkyně jako věřitel je původně obchodní společností vlastněná koncernem anonymizována dvě slova, z důvodu ukončení činnosti na území České republiky došlo ke změně původní obchodní firmy právnická osoba na novou obchodní firmu právnická osoba), na základě smlouvy poskytla dne 23.3.2015 žalobkyně žalované finanční prostředky v celkové výši jistiny 12 000 Kč s ročním úrokem z jistiny ve výši 19 %, které měly být spláceny v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 6ti měsíců. Součástí splátek byl rovněž i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 900 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek dle smlouvy o úvěru, když neuhradila ani jednu splátku. Žalobkyně proto v souladu s článkem 7.2 a článkem 7.3 smlouvy o úvěru zesplatnila celkový dluh ke dni 8.7.2015. Odstoupením od smlouvy o úvěru smlouva zanikla a celý nesplacený úvěr a související platby se staly splatnými. Ke dni zesplatnění (tj. k 28.7.2015) činila pohledávka 13 900 Kč, kdy tato sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 900 Kč. Žalobkyně kromě nesplacené pohledávky požaduje dle článku 7.3 smlouvy úhradu úroků z jistiny úvěru ve výši 19 % ročně, a to ode dne následujícího po poskytnutí úvěru, jakož i zákonný úrok z prodlení z úvěru, a to ode dne následujícího po zesplatnění. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo vyplývá, že dne 20.3.2015 byla mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako klientem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy na základě shora uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se zavázala splácet po 2 000 Kč měsíčně, doba trvání úvěru činila 6 měsíců, mezi stranami byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 900 Kč, výše úroků činila 19 % ročně, celková částka splatná žalovanou měla činit 15 469,42 Kč. Dále strany sjednaly úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Součástí úvěrové smlouvy bylo i čestné prohlášení žalované (čl. IV), kdy žalovaná
podpisem úvěrové smlouvy mimo jiné potvrdila, že nemá žádné peněžité závazky déle než 30 dnů po splatnosti, nezastavila platby žádných svých závazků, nemá žádné peněžité závazky, které by nebyla schopna splácet, není v úpadku, ani jí úpadek nehrozí, na žalovanou nebyl podán insolvenční návrh, žalovaná není předlužena, proti žalovaném není vedeno žádné exekuční řízení ani výkon rozhodnutí, žalovaná má zajištěn pravidelný příjem, ze kterého je schopna úvěr řádně a včas splatit. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky úvěru a sazebník poplatků. Dle čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek je žalobkyně mimo jiné oprávněna od smlouvy odstoupit, pokud je žalovaná v prodlení s úhradou jakékoli úvěrové splátky po dobu delší 60 dnů. Dle článku 7.3 shora uvedených obchodních podmínek nabývá odstoupení účinnosti okamžikem jeho doručení žalované. Součástí úvěrové smlouvy byla rovněž fotokopie občanského průkazu žalované. Odstoupením smlouva zaniká a celý nesplacený úvěr a jakékoli související platby se stávají splatnými a žalovaná je povinna j okamžitě uhradit žalobkyni v plné výši. Z oznámení ze dne 23.3.2015 vyplývá, že žalobkyně žalované oznámila, že v souladu s úvěrovou smlouvou převedla částku 12 000 Kč na účet žalované. Přílohou tohoto oznámení je rovněž splátkový kalendář. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a zepslatnění úvěru ze dne 8.7.2015 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala splacení celého zůstatku úvěru, a to nejpozději do 22.7.2015. Posledním důkazem pak byla předžalobní výzva adresovaná žalované včetně podacího lístku, ze dne 13. 12. 2018.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována včetně způsobu jejího uzavření, a to ohledně předmětu úvěru ve výši 12 000 Kč. Na jejím základě obdržela žalovaná na svůj bankovní účet od žalobkyně 12 000 Kč. Žalobkyni se zavázala vrátit předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, spolu s úrokem v celkové výši 15 469,42 Kč. Žalovaná v souvislosti se smlouvou neuhradila ničeho. Pro tento případ bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit a úvěr zesplatnit jako celek, na což žalobkyně žalovanou v upomínce upozornila, pokud dluh nevyrovná nejpozději do 22.7.2015, což žalovaná neučinila.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda
nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy (tj. 18. 9. 2015), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 12 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
14. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně v žalobě netvrdila a tudíž ani neprokázala, že by se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 9 odst. 1 zákona o SP . Žalobkyně sice v rámci úvěrové smlouvy požadovala po žalované, aby svým podpisem čestně prohlásila, že mimo jiné nemá žádné peněžité závazky déle než 30 dnů po splatnosti,
5 9C 282/2019
nezastavila platby žádných svých závazků, má zajištěný pravidelný příjem, z něhož je schopna úvěr řádně a včas splatit, nicméně shora uvedená obecná tvrzení žalovaného blíže nezkoumala, a v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)
15. Ustanovení § 9 zákona o SP je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 12 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož tak žalovaná k doložené předžalobní upomínce žalobkyně (odeslané dne 13. 12. 2018) bezodkladně neučinila, následující den, tj. 14. 12. 2018, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 15. 12. 2018 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). Shora uvedeným závěrům pak odpovídá výrok I. tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl (výrok II.).
16. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci pouze částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalované, když žalobkyně zároveň doložila splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř. o.s.ř. , tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve
6 9C 282/2019
výši 800 Kč a nákladů na právní zastoupení podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 900 Kč sestávající z částky 1 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva k plnění) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 7 915 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 12 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány. Z celkového předmětu řízení ve výši 13 900 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 86%, úspěch žalované 14 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 72 % svých nákladů, z částky 7 915 Kč tedy ve výši 5 699 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.