Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 182/2020-55

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr Janou Fejtovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 4 480,40 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 847 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 847 Kč od 27. 2. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 633,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 633,40 Kč od 27. 2. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 847 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 847 Kč od 27. 2. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 3 633,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 633,40 Kč od 27. 2. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 480,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 2. 2019 do zaplacení. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba část názvu právní forma, uzavřela s žalovanou dne 26. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku 16 500,11 Kč, přičemž se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru, poplatkem za čerpání úvěru anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla dle smlouvy sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, přičemž minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru až do výše celkové dlužné částky. Žalovaná se dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku, na výzvu věřitele nereagovala. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 12. 2019, zahraniční společnost právnická osoba se sídlem adresa, adresa adresa adresa, adresa adresa číslo, země, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaná při jednání uvedla, že s žalobou nesouhlasí, neboť má za to, že uhradila vše, přičemž předložila soudu doklady o zaplacení celkem částky 22 836 Kč.

3. Dle , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali ( ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud ve věci provedl dokazování a po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti má prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 26. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně tím způsobem, že požádá o čerpání prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách věřitele a pokud věřitel žádost o čerpání neodmítne, převede peníze na bankovní účet, který klient, tedy žalovaná, sdělil při podání žádosti o úvěr prostřednictvím aplikace dostupné na webových stránkách. K tvrzenému prověření úvěruschopnosti žalované, žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy, a i přes výzvu soudu dle , 3 , s omezila na tvrzení, že ověřila úvěruschopnost žalované podle interních kritérií, spočívajících v lustraci žalované v centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur, v insolvenčním rejstříku, požadavkem na sdělení příjmů a výdajů od žalované, zjištěním o počtu závazků žalované u jiných věřitelů, konstatováním, že bonita je zjišťována jinak u nových žadatelů a jinak u opakovaných žadatelů o zápůjčku, dále že je posuzována dřívější platební morálka vůči poskytovateli zápůjčky. Žádný důkaz o tom, že takto právní předchůdkyně coby úvěrující postupovala, natož důkazy o tom, že nezávisle posuzovala příjmy a výdaje žalované, žalobkyně nepředložila a neoznačila, a proto ve vztahu k tvrzení, že posuzovala úvěruschopnost žalované žalobkyně nesplnila svoji důkazní povinnost ( ) a neunesla tak břemeno důkazní ( písmeno b) ). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalované č. bankovní účet variabilní symbol částku 2 500 Kč dne 26. 9. 2016, částku 7 000 Kč dne 20. 12. 2017 a částku 7 000 Kč dne 6. 12. 2018, celkem 16 500 Kč Smlouvou bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr a dále úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a s poplatkem za čerpání úvěru. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla dle smlouvy sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, přičemž minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru až do výše celkové dlužné částky. Celkový počet splátek závisel na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. Žalovaná v době platnosti smlouvy dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 12 019,60 Kč, tato částka byla započtena na dlužné poplatky a následně na dlužnou jistinu. Dlužná částka tak činí 4 480,40 Kč, splatnost pohledávky nastala 26. 2. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení minimální měsíční splátky ve výpisech z účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 12. 2019, byla pohledávka za žalovanou společností právnická osoba se sídlem adresa, číslo adresa adresa, adresa adresa číslo, země, postoupena na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 15. 6. 2020. Z předložených poštovních poukázek má soud prokázáno, že žalovaná poukázala na účet příjmení příjmení dne 26. 2. 2018 částku 108 Kč, dne 19. 4. 2018 částku 1 079 Kč, dne 4. 6. 2018 částku 8 617 Kč a dne 28. 6. 2018 částku 268 Kč; dále poukázala na účet inkasní společnosti právnická osoba dne 4. 4. 2019 částku 1 000 Kč a dne 11. 6. 2019 částku 4 481 Kč. Ze zprávy právnická osoba ze dne 15. 12. 2020 se pak podává, že uvedené částky 1 000 Kč a 4 481 Kč byly odeslány na účet právní předchůdkyně žalobkyně coby mandanta.

5. V uvedené věci soud věc po právní stránce podřadil pod ustanovení , (dále jen o. z.) a z.č. , o spotřebitelském úvěru. Na základě provedeného dokazování a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 26. 9. 2016 s využitím prostředků komunikace na dálku smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru podle a násl. o.z. a dle z.č. , o spotřebitelském úvěru. Podle uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její žádost peněžní prostředky tím způsobem, že převedla dne 26. 9. 2016 částku 2 500 Kč, dne 20. 12. 2017 částku 7 000 Kč a dne 6. 12. 2018 částku 7 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet pod variabilní symbol a tyto částky se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši úrokové sazby 8,5 % měsíčně a s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru splácet ve splátkách splatných vždy 30. den v měsíci počínaje 20. 12. 2017, a to v souladu s podmínkami, které tvořily nedílnou součást smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobkyně ve vztahu k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované tvrdila, že tuto úvěruschopnost prověřila, důkazy k těmto tvrzením však žalobkyně nepředložila a ani nenavrhla, ač byla usnesením ze dne 27. 7. 2020 č.j. číslo jednací k tomu vyzvána a byla též poučena následcích, pokud důkazy neoznačí dle a 3 , a vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně nedostavila, nemohla být při jednání případně opětovně poučena dle , když navíc v předvolání k jednání již byla poučena, aby takové důkazy předložila právě nejpozději při jednání, jinak neunese ve vztahu k těmto tvrzením důkazní břemeno. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ve vztahu k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 26. 9. 2016 posoudila úvěruschopnost žalované, neunesla břemeno důkazní. Při právním hodnocení věci soud dále dospěl k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 26. 9. 2016, je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení a násl. o. z. a , o spotřebitelském úvěru, jak již bylo uvedeno. Bylo proto povinností právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s cit. ust. z. č. , zkoumat schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet, přičemž postup získávání údajů pouze od samotné spotřebitelky, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v cit. ust. z. č. Je totiž více než zřejmé, že právní předchůdkyně nezkoumala řádně poměry žalované s odbornou péčí, neboť z žádného důkazu není prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně prověřovala poměry žalované, ve veřejných databázích, jak tvrdila, příjmy a výdaje žalované, natož její porovnání s odbornou péčí, kterou jako podnikatelka byla povinna vynaložit, jak má na mysli citované ust. Z uvedených důvodů je proto předmětná smlouva o úvěru ze dne 14. 5. 2015 absolutně neplatná ve všech jejich částech dle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Po posouzení smlouvy o úvěru ze dne 26. 9. 2016 jako neplatné, posuzoval soud uplatněné částky žalobkyně jako nároky z bezdůvodného obohacení ve smyslu cit. ust. o. z. a vyšel ze závěru, že žalovaná převzala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 2 500 Kč dne 26. 9. 2016, částku 7 000 Kč dne 20. 12. 2017 a částku 7 000 Kč dne 6. 12. 2018, tedy celkem částku 16 500 Kč. Žalobkyně, na základě smlouvy o postoupení pohledávky dle a následujících o. z. vstoupila do práv a povinností původního věřitele, a proto je oprávněna důvodně požadovat vydání případného bezdůvodného obohacení, které žalované od právní předchůdkyně žalobkyně převzala. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vydat dle o. z. Žalovaná prokázala, že celkem vrátila z poskytnuté částky 15 653 Kč (z poštovních poukázek a zprávy právnická osoba), a tudíž nevrátila částku 847 Kč (16 500 Kč – 15 653 Kč). Žaloba je důvodnou dle o.z. co do částky 847 Kč, a proto uložil dle o.z. žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku, a to spolu s úrokem z prodlení, jehož základ je dán o. z. a výše 9,75 % ročně vyplývá z ust. , přičemž tento úrok plyne od 27. 2. 2019, neboť splatnost dlužné částky nastala 26. 2. 2019. Třídenní lhůta k plnění je stanovena dle , neboť se jedná o peněžité plnění. Pokud se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 3 633,40 Kč (tj. rozdíl mezi částkou 4 480,40 Kč a přiznanou částkou 847 Kč) a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 633,40 Kč od 27. 2. 2019 do zaplacení, byla v této části žaloba v odstavci II. výroku tohoto rozsudku zamítnuta jako nedůvodná, neboť uvedená smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou, a tedy veškeré nároky, které žalobkyně dovozovala z takové smlouvy, jsou nedůvodné co do základu a výše.

6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 847 Kč, neúspěšná byla co do částky 3 633,40 Kč. Byla tedy úspěšná méně než z 50 % uplatněného nároku, a tedy jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, přičemž žalované podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).