Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 199/2020-53
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Kohoutkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem v anonymizována tři slova, PSČ anonymizováno, země
adresa pro doručení ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 16 956 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.760 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.508,99 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.760 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše ve splátkách po 700 Kč měsíčně tak, že první splátku v této výši zaplatí žalovaný žalobci do 20. dne v kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci a další splátky v téže výši vždy k 20. dni v následujícím kalendářním měsíci v téže výši až do úplného zaplacení splátek, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 9.196 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 672,49 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.488,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.938,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok
19,98 % ročně z částky 9.698,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.760 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.508,99 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.760 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše ve splátkách po 700 Kč měsíčně tak, že první splátku v této výši zaplatí žalovaný žalobci do 20. dne v kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci a další splátky v téže výši vždy k 20. dni v následujícím kalendářním měsíci v téže výši až do úplného zaplacení splátek, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 9.196 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 672,49 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.488,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.938,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok 19,98 % ročně z částky 9.698,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 11. 2020 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 16.956 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 2. 8. 2014, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO se sídlem adresa. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč; v souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 9.196 Kč sestávající z: součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.405 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.090 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.701 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 26. 9. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 3.240 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobce, jakožto na nového věřitele. Po žalovaném je požadováno: dlužná jistina 9.698,54 Kč, dlužný poplatek 7.257,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.488,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.181,48 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny 9.698,54 Kč od 15. 1. 2016 do data postoupení 20. 1. 2020), dále úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné částky ve výši 9.698,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.698,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný ve svém písemném podání doručeném soudu dne 29. 4. 2021 sdělil, že svůj dluh uznává, ale ne v takové výši, dále uvádí, že je to již skoro 7 let (co smlouvu uzavřel), zpochybňuje, že by splatil pouze částku uvedenou v žalobě, uvádí, že peníze dával nějaké starší paní; žalovaný žádá o úhradu dluhu ve splátkách po 500 až 700 Kč.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 2. 8. 2014 byla sjednána mezi právnická osoba, IČO a žalovaným smlouva o zápůjčce, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 11.000 Kč, v souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek v částce 9.196 Kč spočívající v úroku 1.405 Kč, poplatku za administrativní činnost 2.090 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 5.701 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 20.196 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 splátkách po 337 Kč s tím, že poslední splátka činí 313 Kč. Žalovaný celkem uhradil na zápůjčce 3.240 Kč, což vyplývá z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a žalobcem ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalovanému téhož dne oznámeno dopisem.
4. Žalobce byl vyzván usnesením zdejšího soudu č. j. 13 C 199/2020 -38 ze dne 19. 2. 2021, nechť tvrdí a prokazuje, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr; žalobce byl poučen, že pokud soudu nebude řádně doloženo posouzení úvěruschopnosti, bude spotřebitelský úvěr vyhodnocen jako neplatný dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.
5. Žalobce ve svém písemném podání doručeném soudu dne 16. 3. 2021 sdělil, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžadovaným od žalovaného. Dále uvedl, že právní předchůdce žalobce, ani žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Soudu tak nebyly předloženy žádné listin y prokazující příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.
10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovaným) došlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru.
11. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Pokud se jedná o vyhodnocení spotřebitelského úvěru ve vztahu k zákonu č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, soud uvádí následující.
12. Mezi stranami, a to právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně sjednána smlouva o zápůjčce, resp. smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť povinností právního předchůdce žalobce bylo řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce, jakožto právní nástupce žalovaného soudu nepředložil žádné doklady, kterými by bylo možno zpětně ověřit, zda příjmy a výdaje žalovaného byly takové, že by mu bylo možno poskytnout spotřebitelský úvěr. Za tohoto stavu věci je tak žalobci přiznáno z titulu bezdůvodného obohacení: částka 7.760 Kč za situace, kdy žalovanému bylo poskytnuto 11.000 Kč a dle vyjádření žalobce bylo uhrazeno 3.240 Kč. Dále byly přiznány částečně kapitalizované zákonné úroky z prodlení, a to za dobu od 15. 1. 2016 do 20. 1. 2020, a to z přiznané částky 7.760 Kč, tj. 2.508,99 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucí z přiznané částky 7.760 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Vzhledem k žádosti žalovaného bylo rozhodnuto o plnění dluhu ve splátkách po 700 Kč, splátky byly stanoveny následujícím způsobem. Jakmile bude tento rozsudek v právní moci v příslušném kalendářním měsíci, bude žalovaný od dalšího kalendářního měsíce povinen hradit splátky ve výši 700 Kč vždy k 20. dni v tomto kalendářním měsíci, a to z přiznaných částek, které jsou uvedeny ve výrokové části I. tohoto rozsudku. Pokud žalovaný nezaplatí, byť jedinou splátku, stává se splatným celý dluh a žalobce je oprávněn po žalovaném požadovat úhradu tohoto dluhu. Je tak na žalovaném, aby se spojil se žalobcem, resp. s jeho právním zástupcem a zjistil příslušné kontaktní údaje (např. číslo účtu), na který má dluh ve splátkách hradit.
13. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy o zápůjčce žalobci nepřísluší další požadované platby, které jsou uvedeny ve výrokové části II. tohoto rozsudku, a to: 9.196 Kč (od požadované částky 16.956 Kč bylo odečteno přiznaných 7.760 Kč), dále na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 672,49 Kč (od požadovaných 3.181,48 Kč bylo odečteno přiznaných 2.508,99 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 8.488,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucí z částky 1.938,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení; v neposlední řadě je zamítán úrok 19,98 % ročně z částky 9.698,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Tyto platby by bylo možno přiznat pouze v případě, pokud by smlouva byla sjednána platně.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobce. Za situace, kdy žalovaný nepožadoval náklady řízení, a to i za situace, kdy nebyl právně zastoupen, bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.