Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 91/2021-18
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 17 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 700 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 400 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 356,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 990,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 315 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 700 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 7 400 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 356,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 990,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 315 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce (právnická osoba) uzavřel dne datum se žalovanou smlouvu o půjčce na částku 10 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit poplatek ve výši 7 400 Kč, jenž se skládá z úroku (1 400 Kč), administrativního poplatku (2 000 Kč) a poplatku za hotovostní inkaso splátek (4 000 Kč). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit celkem částku ve výši 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaná zaplatila celkem částku 300 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka částku 10 000 Kč na jistině a 7 100 Kč na poplatku. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. Žalobkyně o úhradě dlužných částek žalovanou upomínala. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím vyplnění formuláře, tzv. zákaznické karty a žalovanou doložených listin v zákaznické kartě uvedených.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce z datum, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek z datum vč. podacího lístku z datum, zákaznickou kartou žalované z datum a předžalobní výzvou k úhradě z datum vč. podacího lístku z datum.
4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne datum právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti částku 10 000 Kč, a tak učinil, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem ve výši 7 400 Kč, jak uvedeno v dost. 1 tohoto rozsudku. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 17 400 Kč, dlužná částka měla být splacena v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila pouze částku 300 Kč, platba byla započtena na poplatek. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalovanou o úhradu dlužných částek upomínala.
5. Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) zjišťovala od žalované její úvěruschopnost s výsledkem, že žalovaná pobírala invalidní důchod (invalidita III. stupně) ve výši 6 552 Kč, příspěvek na péči (syn autista) v částce 3 000 Kč a 400 Kč příspěvek na mobilitu (tj. celkem 9 952 Kč). Bydlela v nájmu, měla jedno nezaopatřené dítě. Měsíční výdaje činily částku 600 Kč nájem/inkaso, 6 500 Kč výdaje domácnosti, výdaje na telefon 200 Kč (tj. celkem 7 300 Kč). Použitelný příjem tak činil částku 2 652 Kč.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
12. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (a to i přes skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované právě vyplněním zákaznické karty), když je zjevné, že žalovaná neměla pravidelný příjem ze zaměstnání, pobírala invalidní důchod, pečovala o syna s autismem. Objektivně nebylo prokázáno, že by žalované vystačil její příjem na úhradu primárních potřeb, např. náklady na jídlo, ošacení, obutí, či např. léky a hygienické potřeby zvláště za situace, kdy měla zároveň nezletilé dítě. Žalovaná nemá za těchto okolností finanční prostředky k tvorbě úspor nebo úhradě mimořádných vydání. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
13. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
14. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil podmínky § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdce žalobkyně však poskytl žalované peněžní prostředky, které mu žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně, resp. po postoupení pohledávek na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 9 700 Kč (10 000 Kč – 300 Kč zaplacené žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum, neboť ve výzvě podle § 1958 o. z. z datum (poštovní přepravě předané dne datum) byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do 10 dnů ode dne doručení výzvy, domněnka doručení ve smyslu § 573 o. z. nastala dne datum, ode dne následujícího po 10. dni v souladu s uvedenou výzvou tak je v prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobkyně nebyla ve sporu plně úspěšná. Soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části, neboť předmětem řízení bylo (bez příslušenství) zaplacení částky 17 100 Kč, žalobkyně byla úspěšná pouze v částce 9 700 Kč. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobkyně ve výši 57 %) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany ve výši 43 %). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 14 %, pak má žalobkyně právo, aby jí žalovaná nahradila poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak po zaokrouhlení na celé koruny činí 315 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.
16. O lhůtě k plnění povinností žalované bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.