Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 217/2019-15
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 4 736 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částky 5 336 Kč
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne 20.5.2019 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 4 736 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 6.2.2019 která byla mezi účastníky uzavřena. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, žalovaný měl dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut po zaslání ověřovací platby 1 Kč z jeho účtu a po poskytnutí kopie občanského průkazu. Žalovaný úvěr žalobkyni nesplatil, žalobkyně mu
2 9C 217/2019
proto odeslala dvě upomínky k úhradě, které byly dle smlouvy zpoplatněny částkou ve výši 450 Kč a 650 Kč, následně byla pohledávka předána k inkasnímu řízení, za což byl žalované naúčtován poplatek 1 500 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 600 Kč (2 x 300 Kč) jako smluvní pokuty za prodlení. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6.2.2019 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč s úrokem ve výši 39 % ročně. Žalovaný měl peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny v případě, že na začátku každého měsíce trvání úvěru nepředloží žalobkyni potvrzení o zaměstnání a tutéž smluvní pokutu, pokud po sjednání úvěru nepředloží potvrzení, že vůči ní nejsou vedena žádná soudní řízení. Dále byl žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit žalobkyni poplatek 450 Kč za první upomínku k zaplacení dlužné částky, poplatek 650 Kč za druhou upomínku a poplatek 1 500 Kč za náklady spojené s předáním pohledávky vymáhací agentuře. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z kopie občanského průkazu. Z potvrzení o obdržení tuzemské platby ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že dne 6.2.2019 byla na účet žalobkyně z účtu žalovaného připsána částka 1 Kč. Z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla odeslána částka 2 000 Kč na účet žalovaného. Z dopisů ze dne 20.3.2019, ze dne 10.4. 2019 a ze dne 29.4.2019 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k zaplacení dlužné částky a zároveň také předžalobní výzvu.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2048 ObčZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
3 9C 217/2019
7. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 580 ObčZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 6.2.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný měl peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 136 Kč do 30 dnů. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, a to ani poté, co jí žalobkyně zaslala dvě upomínky a předala věc k vymáhání. Soud shledal žalobu důvodnou v části požadující vrácení jistiny 2 000 Kč.
11. Soud nicméně nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, tj. částky ve výši 2 136 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru je totiž v tomto případě skrytým úrokem, způsobujícím enormně vysokou celkovou roční procentní sazbu nákladů (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 26 ICm 2856/2016 ). Žalobkyni by, v případě plného úspěchu ve věci, byla přiznána jako úrok taková částka, jakou by ani zdaleka nemohla získat, pokud by vymáhanou částku uložila u některé banky a nelze si ani představit investici, která by nabízela obdobný zisk, tedy 106,8 % během 30 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 39 % ročně, ovšem skutečná výše (kapitalizovaného) úroku představovaného poplatkem je téměř 1 300 % ročně. V roce 2019, tedy v době, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, se úrokové sazby poskytované bankami jednotlivcům a domácnostem u úvěrů či zápůjček do jednoho roku pohybovaly od 4,1 % do 19,06% ročně. Úroková sazba poskytnutá žalovanému tak v tomto případě více než osmašedesátkrát převyšuje nejvyšší běžně nabízenou sazbu úroku při poskytnutí úvěru. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , Nejvyšší soud České republiky uvedl:„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Bez ohledu na to, zda žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru jednal či nejednal v obtížné situaci (neboť se žalovaný k žalobě nijak nevyjádřil a neuvedl nic ohledně okolností, za nichž byla smlouva uzavřena), je úrok sjednaný mezi žalobkyní a žalovaným
zcela zjevně nepřiměřený, a to do té míry, že je v rozporu s dobrými mravy. Jak dále v rozsudku ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 32 Cdo 12/2012 , uvedl Nejvyšší soud České republiky,„ případná neplatnost ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost úvěrové smlouvy jako celku.“ Ujednání o úrocích je ujednáním oddělitelným, a pakliže je v rozporu s dobrými mravy jen toto ujednání, není neplatná celá smlouva o úvěru, ale pouze část úvěrové smlouvy obsahující ujednání o úvěru. Vzhledem k tomu, že výše sjednaného úroku dalece překračuje výši úroku běžně sjednávaného v době uzavírání smlouvy, a to do té míry, že ujednání o úroku je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je toto ujednání neplatné dle § 580 ObčZ a § 588 ObčZ.
12. Soud neshledal oprávněným ani nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za zaslané výzvy k zaplacení ve výši 1 100 Kč, poplatku za předání inkasní agentuře ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty 2 x 300 Kč. Poplatek v celkové výši 2 600 Kč měl v tomto případě sloužit jako smluvní pokuta představující náhradu nákladů za vymáhání, tj. náhradu účelně vynaložených nákladů na upomínání. Není možné, aby náklady spojené s odesláním dopisu představovaly částku 450 Kč nebo dokonce 650 Kč. Stejně tak jsou zcela nepřiměřené náklady spojené s předáním pohledávky vymáhající agentuře (z vůle žalobkyně, která by pohledávku mohla vymáhat sama a v tomto řízení to ostatně i činí). Účelem smluvní pokuty jako zajišťovacího institutu je zajištění závazku a motivace dlužníka k co nejrychlejšímu splnění dluhu, aby předešel aktivaci smluvní pokuty, nemá však sloužit k navýšení dluhu spotřebitele a zvýšení zisku věřitele, jako je tomu v tomto případě. Tento účel shledává soud ve zjevném rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 152 ICm 772/2017 ). Totéž platí i pro požadovanou smluvní pokutu 2 x 300 Kč, kterou žalobkyně požaduje proto, že jí žalovaný nezaslal potvrzení soudu o tom, že proti němu není vedeno soudní řízení a o tom, že je zaměstnán. Jedná se o ujednání, které je zcela nestandardní, zakládá významnou nerovnováhu v povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele a jeho účelem je zjevně opět navýšení dluhu spotřebitele. Soud proto nárok na zaplacení zcela zjevně nepřiměřeného kapitalizovaného úroku, poplatků a smluvních pokut zamítl.
13. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve sporu uspěla žalovaná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly.
14. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
5 9C 217/2019
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částky 5 336 Kč III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobou ze dne 20.5.2019 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 4 736 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 6.2.2019 která byla mezi účastníky uzavřena. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, žalovaný měl dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut po zaslání ověřovací platby 1 Kč z jeho účtu a po poskytnutí kopie občanského průkazu. Žalovaný úvěr žalobkyni nesplatil, žalobkyně mu 2 9C 217/2019 proto odeslala dvě upomínky k úhradě, které byly dle smlouvy zpoplatněny částkou ve výši 450 Kč a 650 Kč, následně byla pohledávka předána k inkasnímu řízení, za což byl žalované naúčtován poplatek 1 500 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 600 Kč (2 x 300 Kč) jako smluvní pokuty za prodlení. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6.2.2019 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč s úrokem ve výši 39 % ročně. Žalovaný měl peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny v případě, že na začátku každého měsíce trvání úvěru nepředloží žalobkyni potvrzení o zaměstnání a tutéž smluvní pokutu, pokud po sjednání úvěru nepředloží potvrzení, že vůči ní nejsou vedena žádná soudní řízení. Dále byl žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit žalobkyni poplatek 450 Kč za první upomínku k zaplacení dlužné částky, poplatek 650 Kč za druhou upomínku a poplatek 1 500 Kč za náklady spojené s předáním pohledávky vymáhací agentuře. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z kopie občanského průkazu. Z potvrzení o obdržení tuzemské platby ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že dne 6.2.2019 byla na účet žalobkyně z účtu žalovaného připsána částka 1 Kč. Z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla odeslána částka 2 000 Kč na účet žalovaného. Z dopisů ze dne 20.3.2019, ze dne 10.4. 2019 a ze dne 29.4.2019 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k zaplacení dlužné částky a zároveň také předžalobní výzvu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 ObčZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 3 9C 217/2019 7. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 ObčZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 6.2.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný měl peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 136 Kč do 30 dnů. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, a to ani poté, co jí žalobkyně zaslala dvě upomínky a předala věc k vymáhání. Soud shledal žalobu důvodnou v části požadující vrácení jistiny 2 000 Kč. 11. Soud nicméně nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, tj. částky ve výši 2 136 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru je totiž v tomto případě skrytým úrokem, způsobujícím enormně vysokou celkovou roční procentní sazbu nákladů (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 26 ICm 2856/2016 ). Žalobkyni by, v případě plného úspěchu ve věci, byla přiznána jako úrok taková částka, jakou by ani zdaleka nemohla získat, pokud by vymáhanou částku uložila u některé banky a nelze si ani představit investici, která by nabízela obdobný zisk, tedy 106,8 % během 30 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 39 % ročně, ovšem skutečná výše (kapitalizovaného) úroku představovaného poplatkem je téměř 1 300 % ročně. V roce 2019, tedy v době, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, se úrokové sazby poskytované bankami jednotlivcům a domácnostem u úvěrů či zápůjček do jednoho roku pohybovaly od 4,1 % do 19,06% ročně. Úroková sazba poskytnutá žalovanému tak v tomto případě více než osmašedesátkrát převyšuje nejvyšší běžně nabízenou sazbu úroku při poskytnutí úvěru. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , Nejvyšší soud České republiky uvedl:„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Bez ohledu na to, zda žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru jednal či nejednal v obtížné situaci (neboť se žalovaný k žalobě nijak nevyjádřil a neuvedl nic ohledně okolností, za nichž byla smlouva uzavřena), je úrok sjednaný mezi žalobkyní a žalovaným 4 9C 217/2019 zcela zjevně nepřiměřený, a to do té míry, že je v rozporu s dobrými mravy. Jak dále v rozsudku ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 32 Cdo 12/2012 , uvedl Nejvyšší soud České republiky,„ případná neplatnost ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost úvěrové smlouvy jako celku.“ Ujednání o úrocích je ujednáním oddělitelným, a pakliže je v rozporu s dobrými mravy jen toto ujednání, není neplatná celá smlouva o úvěru, ale pouze část úvěrové smlouvy obsahující ujednání o úvěru. Vzhledem k tomu, že výše sjednaného úroku dalece překračuje výši úroku běžně sjednávaného v době uzavírání smlouvy, a to do té míry, že ujednání o úroku je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je toto ujednání neplatné dle § 580 ObčZ a § 588 ObčZ. 12. Soud neshledal oprávněným ani nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za zaslané výzvy k zaplacení ve výši 1 100 Kč, poplatku za předání inkasní agentuře ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty 2 x 300 Kč. Poplatek v celkové výši 2 600 Kč měl v tomto případě sloužit jako smluvní pokuta představující náhradu nákladů za vymáhání, tj. náhradu účelně vynaložených nákladů na upomínání. Není možné, aby náklady spojené s odesláním dopisu představovaly částku 450 Kč nebo dokonce 650 Kč. Stejně tak jsou zcela nepřiměřené náklady spojené s předáním pohledávky vymáhající agentuře (z vůle žalobkyně, která by pohledávku mohla vymáhat sama a v tomto řízení to ostatně i činí). Účelem smluvní pokuty jako zajišťovacího institutu je zajištění závazku a motivace dlužníka k co nejrychlejšímu splnění dluhu, aby předešel aktivaci smluvní pokuty, nemá však sloužit k navýšení dluhu spotřebitele a zvýšení zisku věřitele, jako je tomu v tomto případě. Tento účel shledává soud ve zjevném rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 152 ICm 772/2017 ). Totéž platí i pro požadovanou smluvní pokutu 2 x 300 Kč, kterou žalobkyně požaduje proto, že jí žalovaný nezaslal potvrzení soudu o tom, že proti němu není vedeno soudní řízení a o tom, že je zaměstnán. Jedná se o ujednání, které je zcela nestandardní, zakládá významnou nerovnováhu v povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele a jeho účelem je zjevně opět navýšení dluhu spotřebitele. Soud proto nárok na zaplacení zcela zjevně nepřiměřeného kapitalizovaného úroku, poplatků a smluvních pokut zamítl. 13. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve sporu uspěla žalovaná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. 14. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. 5 9C 217/2019
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.