Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 217/2019-15

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 4 736 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částky 5 336 Kč

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 20.5.2019 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 4 736 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 6.2.2019 která byla mezi účastníky uzavřena. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, žalovaný měl dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut po zaslání ověřovací platby 1 Kč z jeho účtu a po poskytnutí kopie občanského průkazu. Žalovaný úvěr žalobkyni nesplatil, žalobkyně mu

2 9C 217/2019

proto odeslala dvě upomínky k úhradě, které byly dle smlouvy zpoplatněny částkou ve výši 450 Kč a 650 Kč, následně byla pohledávka předána k inkasnímu řízení, za což byl žalované naúčtován poplatek 1 500 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 600 Kč (2 x 300 Kč) jako smluvní pokuty za prodlení. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení , (dále jen " ), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6.2.2019 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč s úrokem ve výši 39 % ročně. Žalovaný měl peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny v případě, že na začátku každého měsíce trvání úvěru nepředloží žalobkyni potvrzení o zaměstnání a tutéž smluvní pokutu, pokud po sjednání úvěru nepředloží potvrzení, že vůči ní nejsou vedena žádná soudní řízení. Dále byl žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit žalobkyni poplatek 450 Kč za první upomínku k zaplacení dlužné částky, poplatek 650 Kč za druhou upomínku a poplatek 1 500 Kč za náklady spojené s předáním pohledávky vymáhací agentuře. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z kopie občanského průkazu. Z potvrzení o obdržení tuzemské platby ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že dne 6.2.2019 byla na účet žalobkyně z účtu žalovaného připsána částka 1 Kč. Z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla odeslána částka 2 000 Kč na účet žalovaného. Z dopisů ze dne 20.3.2019, ze dne 10.4. 2019 a ze dne 29.4.2019 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k zaplacení dlužné částky a zároveň také předžalobní výzvu.

5. Podle , (dále jen„ ObčZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2048 ObčZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

3 9C 217/2019

7. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 ObčZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 6.2.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný měl peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 136 Kč do 30 dnů. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, a to ani poté, co jí žalobkyně zaslala dvě upomínky a předala věc k vymáhání. Soud shledal žalobu důvodnou v části požadující vrácení jistiny 2 000 Kč.

11. Soud nicméně nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, tj. částky ve výši 2 136 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru je totiž v tomto případě skrytým úrokem, způsobujícím enormně vysokou celkovou roční procentní sazbu nákladů (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. ). Žalobkyni by, v případě plného úspěchu ve věci, byla přiznána jako úrok taková částka, jakou by ani zdaleka nemohla získat, pokud by vymáhanou částku uložila u některé banky a nelze si ani představit investici, která by nabízela obdobný zisk, tedy 106,8 % během 30 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 39 % ročně, ovšem skutečná výše (kapitalizovaného) úroku představovaného poplatkem je téměř 1 300 % ročně. V roce 2019, tedy v době, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, se úrokové sazby poskytované bankami jednotlivcům a domácnostem u úvěrů či zápůjček do jednoho roku pohybovaly od 4,1 % do 19,06% ročně. Úroková sazba poskytnutá žalovanému tak v tomto případě více než osmašedesátkrát převyšuje nejvyšší běžně nabízenou sazbu úroku při poskytnutí úvěru. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud České republiky uvedl:„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Bez ohledu na to, zda žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru jednal či nejednal v obtížné situaci (neboť se žalovaný k žalobě nijak nevyjádřil a neuvedl nic ohledně okolností, za nichž byla smlouva uzavřena), je úrok sjednaný mezi žalobkyní a žalovaným

4

zcela zjevně nepřiměřený, a to do té míry, že je v rozporu s dobrými mravy. Jak dále v rozsudku ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , uvedl Nejvyšší soud České republiky,„ případná neplatnost ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost úvěrové smlouvy jako celku.“ Ujednání o úrocích je ujednáním oddělitelným, a pakliže je v rozporu s dobrými mravy jen toto ujednání, není neplatná celá smlouva o úvěru, ale pouze část úvěrové smlouvy obsahující ujednání o úvěru. Vzhledem k tomu, že výše sjednaného úroku dalece překračuje výši úroku běžně sjednávaného v době uzavírání smlouvy, a to do té míry, že ujednání o úroku je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je toto ujednání neplatné dle § 580 ObčZ a § 588 ObčZ.

12. Soud neshledal oprávněným ani nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za zaslané výzvy k zaplacení ve výši 1 100 Kč, poplatku za předání inkasní agentuře ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty 2 x 300 Kč. Poplatek v celkové výši 2 600 Kč měl v tomto případě sloužit jako smluvní pokuta představující náhradu nákladů za vymáhání, tj. náhradu účelně vynaložených nákladů na upomínání. Není možné, aby náklady spojené s odesláním dopisu představovaly částku 450 Kč nebo dokonce 650 Kč. Stejně tak jsou zcela nepřiměřené náklady spojené s předáním pohledávky vymáhající agentuře (z vůle žalobkyně, která by pohledávku mohla vymáhat sama a v tomto řízení to ostatně i činí). Účelem smluvní pokuty jako zajišťovacího institutu je zajištění závazku a motivace dlužníka k co nejrychlejšímu splnění dluhu, aby předešel aktivaci smluvní pokuty, nemá však sloužit k navýšení dluhu spotřebitele a zvýšení zisku věřitele, jako je tomu v tomto případě. Tento účel shledává soud ve zjevném rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. ). Totéž platí i pro požadovanou smluvní pokutu 2 x 300 Kč, kterou žalobkyně požaduje proto, že jí žalovaný nezaslal potvrzení soudu o tom, že proti němu není vedeno soudní řízení a o tom, že je zaměstnán. Jedná se o ujednání, které je zcela nestandardní, zakládá významnou nerovnováhu v povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele a jeho účelem je zjevně opět navýšení dluhu spotřebitele. Soud proto nárok na zaplacení zcela zjevně nepřiměřeného kapitalizovaného úroku, poplatků a smluvních pokut zamítl.

13. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve sporu uspěla žalovaná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly.

14. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

5 9C 217/2019

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částky 5 336 Kč III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobou ze dne 20.5.2019 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 4 736 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 6.2.2019 která byla mezi účastníky uzavřena. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, žalovaný měl dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut po zaslání ověřovací platby 1 Kč z jeho účtu a po poskytnutí kopie občanského průkazu. Žalovaný úvěr žalobkyni nesplatil, žalobkyně mu 2 9C 217/2019 proto odeslala dvě upomínky k úhradě, které byly dle smlouvy zpoplatněny částkou ve výši 450 Kč a 650 Kč, následně byla pohledávka předána k inkasnímu řízení, za což byl žalované naúčtován poplatek 1 500 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 600 Kč (2 x 300 Kč) jako smluvní pokuty za prodlení. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení , (dále jen " ), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6.2.2019 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč s úrokem ve výši 39 % ročně. Žalovaný měl peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 15 % z jistiny v případě, že na začátku každého měsíce trvání úvěru nepředloží žalobkyni potvrzení o zaměstnání a tutéž smluvní pokutu, pokud po sjednání úvěru nepředloží potvrzení, že vůči ní nejsou vedena žádná soudní řízení. Dále byl žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit žalobkyni poplatek 450 Kč za první upomínku k zaplacení dlužné částky, poplatek 650 Kč za druhou upomínku a poplatek 1 500 Kč za náklady spojené s předáním pohledávky vymáhací agentuře. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z kopie občanského průkazu. Z potvrzení o obdržení tuzemské platby ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že dne 6.2.2019 byla na účet žalobkyně z účtu žalovaného připsána částka 1 Kč. Z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 20. 5. 2019 soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla odeslána částka 2 000 Kč na účet žalovaného. Z dopisů ze dne 20.3.2019, ze dne 10.4. 2019 a ze dne 29.4.2019 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k zaplacení dlužné částky a zároveň také předžalobní výzvu. 5. Podle , (dále jen„ ObčZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ObčZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 3 9C 217/2019 7. Podle ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle ObčZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 6.2.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaný měl peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 136 Kč do 30 dnů. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, a to ani poté, co jí žalobkyně zaslala dvě upomínky a předala věc k vymáhání. Soud shledal žalobu důvodnou v části požadující vrácení jistiny 2 000 Kč. 11. Soud nicméně nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, tj. částky ve výši 2 136 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru je totiž v tomto případě skrytým úrokem, způsobujícím enormně vysokou celkovou roční procentní sazbu nákladů (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. ). Žalobkyni by, v případě plného úspěchu ve věci, byla přiznána jako úrok taková částka, jakou by ani zdaleka nemohla získat, pokud by vymáhanou částku uložila u některé banky a nelze si ani představit investici, která by nabízela obdobný zisk, tedy 106,8 % během 30 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 39 % ročně, ovšem skutečná výše (kapitalizovaného) úroku představovaného poplatkem je téměř 1 300 % ročně. V roce 2019, tedy v době, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, se úrokové sazby poskytované bankami jednotlivcům a domácnostem u úvěrů či zápůjček do jednoho roku pohybovaly od 4,1 % do 19,06% ročně. Úroková sazba poskytnutá žalovanému tak v tomto případě více než osmašedesátkrát převyšuje nejvyšší běžně nabízenou sazbu úroku při poskytnutí úvěru. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud České republiky uvedl:„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Bez ohledu na to, zda žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru jednal či nejednal v obtížné situaci (neboť se žalovaný k žalobě nijak nevyjádřil a neuvedl nic ohledně okolností, za nichž byla smlouva uzavřena), je úrok sjednaný mezi žalobkyní a žalovaným 4 zcela zjevně nepřiměřený, a to do té míry, že je v rozporu s dobrými mravy. Jak dále v rozsudku ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , uvedl Nejvyšší soud České republiky,„ případná neplatnost ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost úvěrové smlouvy jako celku.“ Ujednání o úrocích je ujednáním oddělitelným, a pakliže je v rozporu s dobrými mravy jen toto ujednání, není neplatná celá smlouva o úvěru, ale pouze část úvěrové smlouvy obsahující ujednání o úvěru. Vzhledem k tomu, že výše sjednaného úroku dalece překračuje výši úroku běžně sjednávaného v době uzavírání smlouvy, a to do té míry, že ujednání o úroku je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, je toto ujednání neplatné dle ObčZ a ObčZ. 12. Soud neshledal oprávněným ani nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za zaslané výzvy k zaplacení ve výši 1 100 Kč, poplatku za předání inkasní agentuře ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty 2 x 300 Kč. Poplatek v celkové výši 2 600 Kč měl v tomto případě sloužit jako smluvní pokuta představující náhradu nákladů za vymáhání, tj. náhradu účelně vynaložených nákladů na upomínání. Není možné, aby náklady spojené s odesláním dopisu představovaly částku 450 Kč nebo dokonce 650 Kč. Stejně tak jsou zcela nepřiměřené náklady spojené s předáním pohledávky vymáhající agentuře (z vůle žalobkyně, která by pohledávku mohla vymáhat sama a v tomto řízení to ostatně i činí). Účelem smluvní pokuty jako zajišťovacího institutu je zajištění závazku a motivace dlužníka k co nejrychlejšímu splnění dluhu, aby předešel aktivaci smluvní pokuty, nemá však sloužit k navýšení dluhu spotřebitele a zvýšení zisku věřitele, jako je tomu v tomto případě. Tento účel shledává soud ve zjevném rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. ). Totéž platí i pro požadovanou smluvní pokutu 2 x 300 Kč, kterou žalobkyně požaduje proto, že jí žalovaný nezaslal potvrzení soudu o tom, že proti němu není vedeno soudní řízení a o tom, že je zaměstnán. Jedná se o ujednání, které je zcela nestandardní, zakládá významnou nerovnováhu v povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele a jeho účelem je zjevně opět navýšení dluhu spotřebitele. Soud proto nárok na zaplacení zcela zjevně nepřiměřeného kapitalizovaného úroku, poplatků a smluvních pokut zamítl. 13. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve sporu uspěla žalovaná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. 14. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem 5 9C 217/2019

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.