Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 67/2019-108

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Mlčochovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 720 000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 69 251 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 369 334 Kč od 23. 5. 2019 do 22. 1. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 69 251 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 350 666 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 23. 5. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 69 251 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 369 334 Kč od 23. 5. 2019 do 22. 1. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 69 251 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky 350 666 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 23. 5. 2019 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobo z 4. 10. 2019 po žalované domáhal zaplacení částky 720 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z žalované částky od 13. 4. 2019 do zaplacení představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jenž mu měla vzniknout v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.: . Uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 26. 9. 1994 podáním žaloby s tím, že žalobce byl v procesním postavení žalovaného. Akcentoval, že naříkané řízení trvalo 25 let a po započtení vzájemných nároků na náhradě nákladů řízení byl žalobce povinen uhradit částku 5 899 633,67 Kč, když částku ve výši 5 160 525,39 Kč představoval jen úrok z prodlení. Uvedl, že doba řízení byla nepřiměřeně dlouhá, případ nebyl výjimečně nijak složitý, žalobce svým jednáním průtahy nezpůsobil a délka řízení pak byla významná pro žalobce především z hlediska výše úroků, jimiž byl konečným rozhodnutím povinován. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 720 000 Kč spolu s příslušenstvím, kterou určil dle konstantní judikatury, tj. 20 000 Kč za rok, dále zvýšené o 50 % na 30 000 Kč za rok, a to pro extrémní délku předmětného řízení, liknavý postup soudu a konečně pro jeho význam, jenž s ohledem na shora citovanou výši úroků z prodlení, byl pro žalobce značný. Za první dva roky operuje s náhradou v poloviční výši, tedy celkem požaduje zadostiučinění ve výši 720 000 Kč. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 22. 11. 2018, ovšem žalovaná jeho nárok v zákonné šestiměsíční lhůtě neprojednala, proto požadoval úrok z prodlení z žalované částky od 13. 4. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 9. 1. 2020 uvedla, že žalobce u ní dne 22. 11. 2018 uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 720 000 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. jako soudem I. stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 9. 1. 2020 s tím, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 300 083 Kč. Žalovaná uvedla, že i přestože v řízení nebyla shledána zásadní období nečinnosti, je celkovou délku řízení hodnotit jako zcela nepřiměřenou. Při stanovení výše zadostiučinění vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, avšak vzhledem k délce řízení v trvání 24 let a 1 měsíc, byl shledán důvod pro navýšení této základní částky na 20 000 Kč za rok trvání řízení. Dále přistoupila ke snížení základní částky o 35 % z důvodu složitosti řízení a o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. Uvedla, že posuzované řízení se vyznačovalo vysokým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, ve věci byl vypracován znalecký posudek, a to opakovaně. Ve věci bylo opakovaně odročováno k žádostem účastníků. Opětovně bylo rozhodováno soudy, když soud I. stupně rozhodoval ve věci samé pětkrát a soud II. stupně též pětkrát. Akcentovala procesní složitost řízení. Význam řízení pro žalobce shledala jako běžný. Se zřetelem na excesivní délku řízení bylo zadostiučinění navýšeno o 15 % z důvodu postupu soudu. Závěrem konstatovala, že poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky Nejvyššího soudu ČR a má za to, že není dán důvod pro její navýšení, a proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Při jednání dne 24. 6. 2020 vzal žalobce žalobu zpět stran požadavku na zaplacení 300 083 Kč a jak vyplývá z jeho podání z 21. 7. 2020, nadále požadoval zaplatit zákonné úroky z prodlení z částky 720 000 Kč za dobu od 23. 5. 2019 do 22. 1. 2020 a z částky 419 917 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení. Při výše uvedeném jednání též upřesnil, že zákonné úroky z prodlení požaduje až od 23. 5. 2019.

4. Usnesením z 12. 8. 2020, č.j.: -97, soud řízení ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 300 083 Kč zastavil.

5. Z výpisu z účtu vedeného na jméno příjmení jméno u právnická osoba na č.l. 95 soud zjistil, že částka 300 083 Kč byla žalobci zaplacena dne 23. 1. 2020.

6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

7. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 22. 11. 2018 (zjištěno z žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ze dne 18. 11. 2018; potvrzení žalované ze dne 23. 11. 2018).

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen„ obvodní soud“) sp. zn. zjistil zdejší soud následující podstatné skutečnosti. Dne 13. 6. 1994 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 3 doručena žaloba žalobkyně jméno příjmení proti žalobci v procesním postavení žalovaného o zaplacení 34 012 Kč s příslušenstvím jakožto nedoplatku na vodném a stočném v souvislosti s pronájmem prostor sloužících k podnikání. Usnesením ze dne 21. 7. 1994 byla vyslovena místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena obvodnímu soudu, neboť žalovaný má bydliště v jeho obvodu. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 15. 8. 1994. Spis byl obvodnímu soudu postoupen dne 8. 9. 1994. Dne 13. 10. 1994 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 10 dnů, tento byl uhrazen dne 8. 12. 1994. Dne 27. 3. 1995 bylo nařízeno jednání na 28. 6. 1995. Z úředního záznamu ze dne 24. 8. 1995 vyplývá, že jednání nařízeno nebylo. Dne 23. 2. 1995 byl obvodnímu soudu doručen návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalovanému znemožněno nakládat s nemovitou věcí, neboť v průběhu doby došlo k nárůstu žalované částky. Usnesením z 26. 7. 1995 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad návrhu na vydání předběžného opatření, a to ve lhůtě 14 dnů. Dne 6. 9. 1995 bylo soudu doručeno doplnění žalobkyně, tato rovněž navrhla rozšíření žaloby. Přípisem z 1. 12. 1995 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila žalobu, v opačném případě soud žalobkyni poučil, že řízení zastaví. Dle úředního záznamu ze dne 5. 12. 1995 žalobkyně telefonicky požádala o prodloužení lhůty k doplnění žaloby o 2 měsíce. Přípisem z 5. 3. 1996 byla žalobkyně opětovně vyzvána k odstranění vad žaloby s tím, že o jejím návrhu na vydání předběžného opatření bude rozhodnuto samostatně. Usnesením z 9. 8. 1996, č.j. -12, bylo řízení zastaveno, neboť žaloba ani přes výzvu soudu nebyla projednatelná. Usnesením z téhož dne, č.j. -13, bylo zastaveno i řízení ve věci návrhu na vydání předběžného opatření, neboť bylo rovněž neprojednatelné. Dne 3. 10. 1996 bylo obvodnímu soudu doručeno odvolání žalobkyně proti usnesení o zastavení řízení s tím, že žalobkyně nebyla ze zdravotních důvodů způsobilá žalobu doplnit. Odvolání žalobkyně bylo žalovanému doručeno dne 29. 11. 1996. Dne 9. 12. 1996 bylo soudu doručeno oznámení o úmrtí žalobkyně, která zemřela dne datum. Dne 24. 1. 1997 byl k výslechu na den 24. 2. 1997 volán zástupce žalobkyně. Z protokolu o výslechu se podává, že zástupce zemřelé žalobkyně soudu sdělil, že doposud nebylo rozhodnuto o nástupnictví po zemřelé, uvedl však, že na podané žalobě a podaném odvolání bude trvat. Jednání bylo odročeno na neurčito. Spis byl lhůtován. Dne 20. 6. 1997 byl k výslechu na den 30. 6. 1997 opětovně volán zástupce zemřelé žalobkyně, který v daný den dle úředního záznamu do spisu založil sdělení notářky JUDr. Humpolcové, dle kterého jako jediný dědic po zemřelé dle závěti přichází v úvahu dcera jméno příjmení, která dědictví neodmítla. Dne 2. 4. 1997 byl soudu doručen návrhu na změnu žalobního návrhu, přičemž nově se žalobkyně domáhala bezdůvodného obohacení za dobu, po kterou žalovaný užíval nebytové prostory bez právního důvodu. Dne 22. 7. 1997 bylo nařízeno jednání na 1. 9. 1997. Při jednání byl shrnut dosavadní průběh řízení, jednání bylo za účelem předložení věci odvolacímu soudu odročeno na neurčito. Spis byl Městskému soudu v Praze (dále jen„ městský soud“) předložen dne 24. 9. 1997. Spis byl obvodnímu soudu dne 16. 10. 1997 vrácen bez věcného vyřízení s tím, že z odvolání není zřejmé, proti kterému z vydaných rozhodnutí směřuje. Z úředního záznamu ze dne 17. 11. 1997 soud zjistil, že téhož dne se k soudu dostavil zástupce žalobkyně, který upřesnil, že odvolání směřuje proti rozhodnutí ve věci samé. Spis byl opětovně městskému soudu předložen dne 19. 11. 1997. Usnesením městského soudu ze dne 22.12. 1997, č.j. -30, bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu vyřízení. V záhlaví rozhodnutí již byla jako žalobkyně uvedena právní nástupkyně jméno příjmení. Z odůvodnění se podává, že žalobkyně měla pro nedoplnění žaloby omluvitelný důvod, v odvolacím řízení pak zástupce žalobkyně žalobu v potřebném rozsahu doplnil. Dne 21. 1. 1998 bylo nařízeno jednání na 2. 3. 1998. Při jednání bylo vyhlášeno usnesení, jímž byla připuštěna změna žaloby dle podání žalobkyně ze dne 2. 4. 1997, žalobkyně se tedy nově domáhala zaplacení 2 618 979,40 Kč. Při jednání dále byla vyslechnuta žalobkyně a jednání bylo odročeno za účelem výslechu žalovaného na 30. 3. 1998. Následuje vyjádření žalovaného k žalobě z 24. 3. 1998. Při jednání dne 30. 3. 1998 byl vyslechnut žalovaný, jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 3. 6. 1998. Dne 31. 3. 1998 soud učinil dotazy na příslušné úřady za účelem opatření důkazů, vyžádal si spisy od věcí vedených u Obvodního soudu pro Prahu 3 souvisejících se zdejším řízením. Dne 2. 6. 1998 bylo soudu doručeno doplnění žaloby. Při jednání dne 3. 6. 1998 byl konstatován dosavadní průběh řízení s tím, že doposud nebyly soudu doručeny všechny vyžádané důkazy, jednání tedy bylo odročeno na 31. 8. 1998. Při tomto jednání bylo opětovně zjištěno, že nebyly připojeny vyžádané spisy, jednání bylo odročeno na 7. 12. 1998. Při tomto jednání byl opětovně vyslechnut žalovaný, jednání bylo odročeno na 1. 2. 1999. Z úředního záznamu z 27. 1. 1998 bylo zjištěno, že jednání bylo z důvodu nepřítomnosti soudkyně odročeno. Při jednání dne 3. 3. 1999 byly zamítnuty další důkazní návrhy účastníků a byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 3. 3. 1999, č.j.: -56, byla žaloba žalobkyně v plném rozsahu zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení žalovaného nedošlo, neboť žalovaný v řízení prokázal, že žalobkyni v dobré víře hradil odpovídající měsíční nájemné. Co se týče nároku na vodné a stočné, soud nevyhověl ani tomuto nároku žalobkyně, neboť tato v řízení neprokázala, že by žalovanému správně doručila jakékoliv vyúčtování, nedošlo tedy ke splatnosti takového dluhu. Dne 30. 6. 1999 bylo soudu doručeno blanketní odvolání žalobkyně. Dne 21. 6. 1999 bylo vydáno opravné usnesení, jímž byl opraven nákladový výrok rozsudku. Usnesením z 12. 8. 1999 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů své odvolání doplnila. Dne 9. 9. 1999 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Doplnění bylo soudu doručeno dne 2. 9. 1999. Odvolání společně s odůvodněním bylo žalovanému doručeno dne 16. 9. 1999. Spis byl městskému soudu předložen dne 4. 10. 1999. Dne 16. 12. 1999 bylo nařízeno jednání na 28. 1. 2000. Dne 24. 1. 2000 bylo městskému soudu doručeno vyjádření žalovaného k podanému odvolání. Při jednání dne 28. 1. 2000 byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem městského soudu z 28.1. 2000, č.j. 51Co 491, 492/99-95, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Z odůvodnění vyplývá, že odvolací soud vytknul soudu prvního stupně jeho procesněprávní postup, když soud vycházel při zjišťování skutkového stavu z listinných důkazů, které však dle protokolů ve spise nebyly provedeny. Uložil proto obvodnímu soudu, aby provedl důkaz listinami dle procesních předpisů, dokazování doplnil o navržené důkazy a opětovně ve věci rozhodl. Přípisem z 6. 3. 2000 obvodní soud žalobkyni vyzval, aby navrhla další důkazy. Dne 3. 3. 2000 byl soudu doručen návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření, jímž by se žalovanému zakazovalo zcizit nemovitou věc v jeho vlastnictví. Usnesením z 5.4. 2000, č.j.: -106, byl návrh zamítnut, neboť žalobkyně neosvědčila, že by byl opodstatněný. Dne 4. 5. 2000 bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně, odvolání bylo k vyjádření zasláno žalovanému dne 10. 5. 2000, věc byla městskému soudu předložena dne 24. 7. 2000. Usnesením městského soudu z 4. 8. 2000, č.j.: -112, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Účastníkům bylo rozhodnutí rozesláno dne 18. 8. 2000. Dne 15. 9. 2000 bylo nařízeno jednání na 11. 10. 2000. Při tomto jednání bylo jednání odročeno na 21. 11. 2000 za účelem opětovného předvolání účastníků, neboť oba se z jednání omluvili. Při jednání dne 22. 11. 2000 byla opětovně vyslechnuta žalobkyně, bylo provedeno listinné dokazování, jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na neurčito. Dne 6. 2. 2001 byly opětovně učiněny dotazy na vyžádání důkazů, bylo nařízeno jednání na 21. 2. 2001. Dne 22. 12. 2000 bylo soudu doručeno částečné zpětvzetí žaloby, další pak bylo soudu doručeno dne 27. 12. 2000. Při jednání dne 21. 2. 2001 bylo provedeno listinné dokazování, byl vyslechnut navržený svědek, žalovanému byla poskytnuta lhůta k vyjádření, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby, jednání bylo odročeno na 28. 3. 2001. Dne 13. 3. 2001 byl soudu doručen nesouhlas žalovaného s částečným zpětvzetím. Při jednání dne 28. 3. 2001 bylo vyhlášeno usnesení, že částečné zpětvzetí žalobkyně z 22. 12. 2000 není účinné, jednání bylo za účelem vyhotovení tohoto rozhodnutí odročeno na neurčito. Usnesení č.j.: -141 bylo účastníkům zasláno dne 9.4. 2001. Dne 9. 5. 2001 bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně, odvolání bylo rozesláno dne 18. 7. 2001, věc byla městskému soudu předložena dne 21. 8. 2001. Usnesením městského soudu z 30. 11. 2001, č.j.: -149, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno tak, že se řízení ohledně částky 1 102 902,40 Kč zastavuje, neboť žalovaný neměl k nesouhlasu s částečným zpětvzetím žaloby vážné důvody, když žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu, ve kterém žalovaný namítl jeho promlčení. Rozhodnutí bylo účastníkům rozesláno dne 31. 12. 2001. Dne 21. 1. 2002 bylo nařízeno jednání na 13. 3. 2002. V podání ze dne 13. 3. 2002 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno na 6. 5. 2002. Při tomto jednání účastníci uvedli, že nemají další návrhy na dokazování, bylo jim uloženo, aby ve lhůtě 3 týdnů soudu zaslali závěrečné řeči. Jednání bylo za účelem zhodnocení důkazů odročeno na 5. 6. 2002. Dne 3. 6. 2002 byl soudu doručen závěrečný návrh žalobkyně, žalovaný závěrečný návrh přednesl při jednání dne 5. 6. 2002, jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 12. 6. 2002. Rozsudkem obvodního soudu z 12. 6. 2002, č.j. -174, byla žaloba o zaplacení 1 516 077 Kč s příslušenstvím zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění se podává, že soud opětovně neshledal, že by na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení v žalované výši, žalobkyně rovněž opětovně neprokázala, že by žalovanému řádně doručila vyúčtování za vodné a stočné. Rozhodnutí bylo účastníkům rozesláno dne 13. 8. 2002. Dne 9. 9. 2002 bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně, dne 23. 9. 2002 bylo odvolání vypraveno žalovanému. Usnesením z 25. 10. 2002 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání, v podání z 8. 11. 2002 žalobkyně soudu sdělila, že již jedenkrát ve věci soudní poplatek za odvolání hradila. Usnesením z 13. 11. 2002 byla výzva k zaplacení soudního poplatku zrušena. Opatřením místopředsedkyně soudu z 6. 3. 2003 bylo stanoveno, že věc dokončí jiný soudce. Věc byla odvolacímu soudu předložena dne 17. 2. 2003. Dne 21. 2. 2003 bylo nařízeno jednání na 25. 3. 2003. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem městského soudu ze dne 25.3. 2003, č.j. -202, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud se dle odůvodnění rozsudku ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně toho, že žalovanému nevzniklo bezdůvodné obohacení. Doposud však nebylo v řízení zjištěno, zda žalovaný užíval nebytové prostory ve větším rozsahu, jak tvrdí žalobkyně, neboť v tomto směru nebylo provedeno dokazování. Vzhledem k tomu, že rovněž z navrhovaného petitu není dostatečně zřejmé, zaplacení, kterých částek se žalobkyně domáhá z titulu bezdůvodného obohacení, kterých za užívání větší podlahové plochy nebytových prostor a kterých jakožto dlužného stočného a vodného, odvolací soud rozsudek zrušil. Soud rovněž obvodnímu soudu uložil provést důkazy navržené žalobkyní. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 6. 5. 2003. Z úředního záznamu ze dne 27. 5. 2003 vyplývá, že ve věci doposud nemohlo být nařízeno jednání z důvodu vyčerpané kapacity jednacích dnů do 30. 6. 2003 a doposud neznámého rozvrhu dovolených. Dne 11. 7. 2003 bylo nařízeno jednání na 22. 9. 2003. Dne 20. 8. 2003 bylo jednání odročeno na neurčito z důvodu změny obsazení v senátu. Přípisem ze dne 25. 2. 2004 byli účastníci vyzváni, aby označili návrhy na provedení důkazů, žalobkyně byla rovněž vyzvána, aby upřesnila, jakých částek a na jakém základě se domáhá, a to dle odůvodnění rozhodnutí městského soudu. Dne 10. 3. 2004 bylo soudu doručeno sdělení žalovaného, že tento nemá další důkazní návrhy. Dne 23. 3. 2004 bylo soudu doručeno doplnění žaloby, toto bylo rozesláno žalovanému k vyjádření. Vyjádření bylo soudu doručeno dne 23. 9. 2004, žalovaný rovněž požádal o urychlené nařízení jednání s ohledem na délku sporu. Dne 10. 12. 2004 bylo nařízeno jednání na 7. 2. 2005. Při jednání bylo provedeno listinné dokazování, žalobkyně byla vyzvána, aby ve lhůtě 3 týdnů opětovně upřesnila navrhovaný petit. Jednání bylo odročeno na 16. 3. 2005. Dne 14. 3. 2005 byla soudu doručena oprava žalobního petitu. Při jednání dne 16. 3. 2005 bylo provedeno další listinné dokazování, jednání bylo odročeno na 4. 5. 2005. Dne 25. 4. 2005 byla soudu doručena žádost žalobkyně o odročení nařízeného jednání z důvodu ukončení právního zastoupení, jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 11. 7. 2005 bylo nařízeno jednání na 26. 9. 2005. Následuje oznámení o převzetí právního zastoupení žalobkyně s žádostí o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno a opětovně nařízeno na 14. 11. 2005. Při tomto jednání účastníci přednesli obranu a jednání bylo odročeno na 5. 12. 2005. Při tomto jednání žalovaný požádal o lhůtu k prověření, zda uhradil částky tvrzené žalobkyní, jednání bylo odročeno na 22. 2. 2006. Žalovaný se vyjádřil v podání z 14. 12. 2005, současně navrhl provedení dalších důkazů. Při jednání dne 22. 2. 2006 byl vyslechnut žalovaný, účastníci požádali o lhůtu k případným dalším návrhům na dokazování, jednání tak bylo odročeno na 12. 4. 2006. Při tomto jednání byly zamítnuty další návrhy účastníků včetně návrhu na vypracování znaleckého posudku ohledně obvyklé výše nájemného a na spotřebu vody. Jednání bylo odročeno na 26. 4. 2006. Dne 25. 4. 2006 byl soudu doručen závěrečný návrh žalobkyně, dne 26. 4. 2006 návrh žalovaného. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 3. 5. 2006, č.j.: -318, bylo výrokem I. žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 12 259,20 Kč s příslušenstvím, výrokem II. byla žaloba o zaplacení 8 599,80 Kč s příslušenstvím zamítnuta, výrokem III. byla zamítnuta žaloba o zaplacení 108 254 Kč s příslušenstvím, výrokem IV. o zaplacení 20 759 Kč s příslušenstvím, výrokem V. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 478 504,15 Kč s příslušenstvím, výrokem VI. byla zamítnuta žaloba o zaplacení 788 699,80 Kč s příslušenstvím, výrokem VII. o zaplacení 104 105 Kč s příslušenstvím a výrokem VIII. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud vyhověl částečně nároku žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení, neboť v řízení vyšlo najevo, že žalovaný užíval nebytové prostory ve větším rozsahu. Tomuto nároku však soud vyhověl pouze v částce 478 504,75 Kč, a to s ohledem na obvyklou cenu pronájmu, ve zbývajícím pak nárok žalobkyně zamítl. Dále obvodní soud odkázal na odůvodnění městského soudu uvedené v rozsudku z 25. 3. 2003 s tím, že ohledně vodného a stočného nebyl sto žalobě vyhovět, neboť žalobkyně tyto platby žalovanému nikdy nevyúčtovala. Dne 27. 6. 2006 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného, dne 4. 7. 2006 odvolání žalobkyně. Dne 3. 7. 2006 bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalovaného. Usnesením ze dne 9. 10. 2006 byla žalobkyně vyzvána k doplnění blanketního odvolání. Odůvodnění bylo soudu doručeno dne 2. 11. 2006. Usnesením z 8. 11. 2006 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, tento byl uhrazen dne 16. 11. 2006. Věc byla odvolacímu soudu předložena dne 7. 12. 2006. Dne 15. 12. 2006 bylo nařízeno jednání na 21. 2. 2007. Dne 13. 12. 2006 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně. Usnesením městského soudu z 21. 2. 2007, č.j. -368, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Z odůvodnění se podává, že odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil částečně pro nesrozumitelnost a z části pro nedostatek důvodů. Pochybil přitom, neboť rozhodoval o celkově jiné částce, než byla předmětem řízení, z výroků ani z odůvodnění nebylo zřejmé, o jakých nárocích bylo soudem rozhodováno. Obvodní soud rovněž opětovně vycházel při zjišťování skutkového stavu z listin, jejichž dokazování však neprovedl. Odvolací soud tak soudu prvního stupně uložil, aby zjistil výši obvyklého nájemného za dobu užívání prostor, skutečný rozsah užívaných prostor, zjistil, jaké plnění žalovaný v dané době žalobkyni skutečně poskytl a takové plnění započetl na nároky žalobkyně, konečně pak vezme v úvahu běh objektivní promlčecí doby. Rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům dne 29. 3. 2007. Dne 20. 4. 2007 bylo nařízeno jednání na 4. 6. 2007. Při tomto jednání účastníci shrnuli svá stanoviska k předchozímu rozhodnutí odvolacího soudu, jednání bylo odročeno na 11. 7. 2007. Při tomto jednání bylo provedeno listinné dokazování, byla vyslechnuta žalobkyně, jednání bylo za účelem výslechu navržených svědků odročeno na 8. 8. 2007. Při tomto jednání byli vyslechnuti někteří z předvolaných svědků, za účelem výslechu ostatních bylo jednání odročeno na 19. 9. 2007. Při tomto jednání byli vyslechnuti další svědci, jednání bylo za účelem vypracování znaleckého posudku odročeno na neurčito. Usnesením z 19. 10. 2007 byl ve věci ustanoven znalec z oboru ekonomika vodovodů a kanalizací, jehož úkolem bylo podat ve lhůtě 40 dnů znalecký posudek ohledně spotřeby vodného a stočného restaurace, jež byla provozována v předmětných nebytových prostorách žalovaným, a to za období od 1. 9. 1991 do 31.3. 1994. Spis byl znalci zaslán dne 5. 12. 2007. Přípisem ze dne 18. 1. 2008 byl znalec urgován, aby soudu sdělil, kdy předloží vypracovaný znalecký posudek. Z úředního záznamu ze dne 29. 1. 2008 vyplývá, že znalec telefonicky sdělil, že doposud znalecký posudek nemohl vypracovat, neboť mu nebyla poskytnuta součinnost ze strany účastníků. Lhůta k vypracování tedy byla znalci prodloužena o měsíc. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 16. 4. 2008, dne 17. 4. 2008 byl účastníkům zaslán k vyjádření. Dne 15. 5. 2008 bylo nařízeno jednání na 4. 6. 2008. Usnesením ze dne 15. 5. 2008 bylo znalci přiznáno znalečné. V podání z 30. 5. 2008 žalobkyně požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 2. 7. 2008. Při tomto jednání se účastníci vyjádřili ke znaleckému posudku, jednání bylo za účelem jeho doplnění odročeno na neurčito. Usnesením z 8. 7. 2008 bylo znalci uloženo, aby ve lhůtě 30 dnů doplnil předchozí znalecký posudek tak, aby uvedl, jak se spotřeba lišila v jednotlivých případech dle tvrzení žalovaného. Dodatek ke znaleckému posudku byl soudu doručen dne 17. 12. 2008. Téhož dne byl dodatek zaslán účastníkům k vyjádření, bylo nařízeno jednání na 4. 2. 2009 a znalci byla přiznána odměna. Při nařízeném jednání byl proveden důkaz dodatkem znaleckého posudku, byly zamítnuty další návrhy na dokazování, jednání bylo za účelem přednesu závěrečných řečí odročeno na 25. 2. 2009. Při tomto jednání soud s odkazem na judikaturu přednesenou žalobkyní uzavřel, že bude zapotřebí doplnit dokazování ohledně ceny obvyklé v místě a čase za užívání prostor, za tímto účelem bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 12. 3. 2009 soud učinil dotaz na Asociaci realitních kanceláří, tato reagovala v podání z 23. 3. 2009 s tím, že informací ohledně obvyklé ceny nájmů nedisponuje. Přípisem z 6. 4. 2009 byl žalovaný vyzván k doplnění svých tvrzení ohledně obrany, vyjádření žalovaného bylo soudu doručeno dne 18. 5. 2009. Usnesením z 29. 5. 2009 byl ve věci ustanoven znalecký ústav, kterému bylo uloženo ve lhůtě 40 dnů předložit znalecký posudek, jehož úkolem bylo uvést průměrnou cenu za pronájem nebytových prostor v letech 1991 1996 a uvést, o kolik žalobkyně danou nemovitost zhodnotila svými pracemi. Účastníkům bylo rovněž uloženo složit zálohu na vypracování znaleckého posudku. V podání z 23. 6. 2009 znalecký ústav požádal o prodloužení lhůty k vypracování posudku do konce srpna 2009 s ohledem na čerpání dovolené zaměstnanci. Lhůta byla znaleckémuu prodloužena. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 31. 8. 2009, účastníkům byl zaslán k vyjádření a rovněž ke sdělení, zda trvají na výslechu znalce. Dne 17. 9. 2009 byla soudu doručena námitka žalobkyně o podjatosti znalce a její vyjádření k posudku. K námitce podjatosti se v podání z 16. 10. 2009 vyjádřil znalecký ústav. Přípisem z 4. 11. 2009 byla žalobkyně vyzvána, aby poskytla znaleckémuu součinnost k dovypracování znaleckého posudku s tím, že znaleckémuu byla poskytnuta lhůta do 5. 1. 2010 k jeho dopracování. Následuje sdělení znaleckéhou z 5. 1. 2010. Dne 14. 1. 2010 bylo nařízeno jednání na 10. 2. 2010. V podání z 21. 1. 2010 žalobkyně požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 17. 3. 2010. Při tomto jednání byl vyslechnut znalec znaleckéhou, jednání bylo za účelem doplnění znaleckého posudku odročeno na neurčito. Následují doplňující otázky účastníků, usnesením ze dne 28. 5. 2010 byl znaleckémuu zadán k vypracování doplňující znalecký posudek, jehož úkolem bylo uvést, o kolik zhodnotila nemovitost žalobkyně ke dni 16. 8. 1996, kdy žalovaný prostor žalobkyni předal a stručně zodpovědět otázky účastníků, to vše ve lhůtě 25 dnů. Dle úředního záznamu z 22. 6. 2010 znalecký ústav přislíbil odevzdání dodatku do 30. 8. 2010. Dodatek byl soudu doručen dne 31. 8. 2010. Dne 22. 10. 2010 bylo nařízeno jednání na 24. 11. 2010, usnesením z téhož dne bylo znalci přiznáno znalečné. Při jednání byl vyslechnut znalec znaleckéhou, jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 26. 1. 2011. Při tomto jednání byli účastníci vyzváni, aby soudu zaslali shrnutí, co považují za sporné, co za nesporné a co za prokázané, za tímto účelem bylo jednání odročeno na 2. 3. 2011. Usnesením ze dne 23. 2. 2011 byla zamítnuta námitka podjatosti vznesená proti znaleckémuu. V podání z 24. 2. 2011 žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a současně o odročení nařízeného jednání. Jednání bylo odročeno na 4. 4. 2011. Dne 17. 2. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Vzhledem k tomu, že stále nebylo doručeno vyjádření žalobkyně, bylo jednání odročeno na 22. 4. 2011. Vyjádření žalobkyně bylo po urgenci soudu doručeno dne 1. 4. 2011. V podání z 7. 4. 2011 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 16. 5. 2011. Při tomto jednání bylo provedeno listinné dokazování, jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 27. 6. 2011. Znaleckémuu bylo rovněž zadáno zodpovězení otázek žalobkyně, doplnění bylo soudu doručeno dne 15. 6. 2011. Jednání bylo odročeno na 18. 7. 2011, neboť na nařízené jednání se nepodařilo zajistit přítomnost znalce znaleckéhou. Při tomto jednání byli vyslechnuti znalci, bylo provedeno listinné dokazování, jednání bylo za účelem dalšího doplnění dokazování odročeno na 12. 9. 2011. Účastníci byli vyzváni, aby soudu doručili doplňující otázky na znalce. Žalovaný byl dne 17. 10. 2011 vyzván k zaplacení zálohy na vypracování znaleckého posudku. Usnesením z 5. 12. 2011 byl ve věci ustanoven znalec, jehož úkolem bylo ve lhůtě 2 měsíců vypracovat revizní znalecký posudek, v jehož rámci zjistí spotřebu vodného a stočného nemovitost provozované v nebytovém prostoru v období od 1. 9. 1991 do srpna 1996, vyjádřit se k předchozímu znaleckému posudku a zodpovědět doplňující otázky účastníků. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 16. 3. 2012, účastníkům byl zaslán k vyjádření, znalci bylo přiznáno znalečné. V podání ze dne 31. 5. 2012 žalobkyně podala blanketní odvolání proti usnesení o přiznání znalečného znaleckémuu. V podání z 27. 6. 2012 žalobkyně podala odvolání proti usnesení o přiznání znalečného druhému ze znalců. Dne 19. 7. 2012 bylo doplněno první z podaných odvolání. Odvolání žalobkyně bylo zasláno dotčeným účastníkům k vyjádření, věc byla odvolacímu soudu předložena dne 5. 10. 2012. Usneseními městského soudu z 7. 11. 2012 bylo jednak potvrzeno usnesení o přiznání znalečného znaleckémuu, dále pak zrušeno usnesení o přiznání znalečného druhému ze znalců s tím, že znalec neměl souhlas soudu s využitím konzultanta. Usnesením z 5. 3. 2013 bylo znalci přiznáno znalečné. Dne 23. 5. 2013 bylo nařízeno jednání na 24. 6. 2013. V podání z 27. 5. 2013 žalovaný požádal o odročení nařízeného jednání, jednání bylo odročeno na 8. 7. 2013. Při tomto jednání byl vyslechnut znalec, jednání bylo za účelem pokračování ve výslechu znalce odročeno na 26. 8. 2013. Usnesením ze dne 16. 7. 2013 nebylo znalci přiznáno nárokované znalečné za vypracování dodatku ke znaleckému posudku, neboť znalec na vybrané otázky odpověděl až osobně při jednání. Dne 29. 7. 2013 bylo soudu doručeno odvolání znalce. Nařízené jednání bylo odročeno a věc byla odvolacímu soudu předložena dne 4. 9. 2013. Usnesením městského soudu ze 17. 9. 2013 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Dne 16. 10. 2013 bylo nařízeno jednání na 8. 1. 2014. V podání ze 7. 1. 2014 žalobkyně požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu pracovní neschopnosti, jednání bylo odročeno na 17. 2. 2014. Usnesením z 20. 1. 2014 bylo znalci přiznáno znalečné za účast při jednání, dne 4. 2. 2014 následuje odvolání žalobkyně. V podání z 12. 2. 2014 žalobkyně navrhla záměnu účastníků, neboť žalobkyně postoupila svoji pohledávku na společnost právnická osoba Nařízené jednání tak bylo odročeno na neurčito. Usnesením z 18. 2. 2014 bylo připuštěno, aby na místo dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení společnost právnická osoba Následuje blanketní odvolání žalovaného společně s oznámením o změně právního zastoupení. Usnesením z 5. 3. 2014 byl žalovaný vyzván k odstranění vad odvolání, dne 27. 3. 2014 bylo odvolání zasláno žalobkyni. Věc byla odvolacímu soudu předložena dne 10. 4. 2014. Usnesením městského soudu z 5. 5. 2014 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Co se týče odvolání žalobkyně proti přiznání znalečného (usnesením z 20. 1. 2014), věc byla obvodnímu soudu vrácena bez věcného vyřízení s tím, že tento má odvolatele vyzvat k doplnění odvolání a poučit ho o případném odmítnutí odvolání. Soud žalobkyni vyzval v usnesení z 14. 5. 2014, doplnění bylo doručeno dne 21. 5. 2014. Věc byla odvolacímu soudu předložena dne 26. 5. 2014. Usnesením městského soudu z 16. 7. 2014 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Rozhodnutí bylo stranám rozesláno dne 31. 7. 2014. Dne 31. 10. 2014 bylo nařízeno jednání na 8. 12. 2014. V podání z 3. 11. 2014 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 14. 1. 2015. Následuje sdělení předvolaného znalce, že tento se nemůže v daný termín dostavit, jednání bylo odročeno na 19. 1. 2015. V podání z 19. 12. 2014 žalobkyně požádala o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 24. 3. 2015. Přípisem z 9. 1. 2015 byli účastníci vyzváni, aby soudu zaslali doplňující otázky na znalce k ústnímu jednání. Při jednání dne 24. 3. 2015 byl vyslechnut znalec, usnesením ze 17. 4. 2015 bylo rozhodnuto o znalečném, účastníci byli vyzváni k zaslání závěrečných návrhů a jednání bylo odročeno na 9. 6. 2015. Dne 3. 6 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, dne 4. 6. 2015 vyjádření žalovaného. Při nařízeném jednání bylo pokračováno v listinném dokazování, žalobkyně byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení, jednání bylo odročeno na 1. 9. 2015. Dne 28. 8. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. V podání z 31. 8. 2015 žalobkyně požádala o odročení nařízeného jednání s tím, že zadala vypracování revizního znaleckého posudku k posudku znaleckéhou. Jednání bylo odročeno na 20. 10. 2015. V podání z 3. 9. 2015 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu dovolené. Jednání bylo nařízeno na 3. 11. 2015. Dne 29. 10. 2015 byl soudu doručen znalecký posudek zadaný žalobkyní. Jednání bylo z takového důvodu odročeno na 10. 12. 2015. Dne 4. 11. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně. V podání z 11. 11. 2015 žalovaný požádal o odročení nařízeného jednání, neboť si nestihl prostudovat zaslaný znalecký posudek. Jednání bylo odročeno na 26. 1. 2016. V podání ze dne 11. 1. 2016 žalovaný opětovně požádal o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno na 18. 2. 2016. V podání z 4. 2. 2016 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 15. 3. 2016. V podání z 16. 2. 2016 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 14. 4. 2016. Dne 13. 4. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného společně se znaleckými posudky, jejichž vypracování žalovaný zadal. Při jednání dne 14. 4. 2016 bylo provedeno dokazování posudky, jednání bylo s ohledem na protichůdnost předložených posudků a tedy za účelem vyhotovení dalšího znaleckého posudku odročeno na neurčito. Usnesením z 3. 6. 2016 byl ve věci ustanoven znalec, jehož úkolem bylo ve lhůtě 20 dnů stanovit výši obvyklého měsíčního nájemného nebytových prostor ve stavu a k datu jejich převzetí žalovaným, vyjádřit se k předchozím znaleckým posudkům a ocenit zhodnocení pronajatých prostor ve stavu a cenách k datu jejich vyklizení žalovaným. V podání z 28. 7. 2016 znalec požádal o zrušení ustanovení znalcem s ohledem na naplněnou kapacitu. Usnesením z 26. 8. 2016 byl ustanovení znalec zproštěn, téhož dne byl ve věci ustanoven nový znalec. V podání z 6. 9. 2016 znalec uvedl, že by měl být z vypracování znaleckého posudku vyloučen. Usnesením z 19. 9. 2016 byl ustanovený znalec zproštěn, téhož dne byl ve věci ustanoven znalecký ústav. V podání z 23. 9. 2016 znalecký ústav požádal o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek z důvodu podjatosti. Usnesením z 6. 12. 2016 soud znalecký ústav této povinnosti nezprostil. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 20. 3. 2017. Usnesením z 28. 3. 2017 byla znaleckémuu přiznána odměna, účastníci byli téhož dne vyzváni, aby se ke znaleckému posudku vyjádřili. Dne 3. 5. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, dne 30. 4. 2017 vyjádření žalovaného. Usnesením z 15. 5. 2017 byli účastníci vyzváni k vyjádření protistrany. Dne 13. 6. 2017 bylo nařízeno jednání na 13. 7. 2017. V podání z 21. 6. 2017 žalovaný požádal o odročení nařízeného jednání z důvodu kolize, jednání bylo odročeno na 20. 7. 2017. Při tomto jednání byl vyslechnut znalec znaleckéhou, jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 13. 10. 2017. V podání z 22. 8. 2017 se ve věci vyjádřil žalovaný, vyjádření bylo doplněno podáním ze dne 28.9. 2017. Žalobkyně se vyjádřila v podání ze dne 2. 10. 2017. Při jednání dne 13. 10. 2017 soud vyzval účastníky k doplnění skutkových tvrzení a jednání za účelem dalšího dokazování odročil na 7. 12. 2017. V podání z 22. 11. 2017 se ve věci vyjádřil žalovaný, v podání ze dne 6. 12. 2017 žalobkyně. Při jednání dne 7. 12. 2017 bylo pokračováno v listinném dokazování, byla připuštěna žaloba, účastníci byli vyzváni, aby soudu zaslali závěrečné návrhy. Jednání bylo odročeno na 14. 12. 2017. Při tomto jednání bylo provedeno další listinné dokazování, bylo skončeno dokazování, účastníci přednesli závěrečné návrhy. Jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 19. 12. 2017. Rozsudkem obvodního soudu z 19.12. 2017, č.j. -1273, bylo výrokem I. uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni částku 890 434,59 Kč s příslušenstvím, výrokem II. byla zamítnuta žaloba o zaplacení 236 324,41 Kč s příslušenstvím, výrokem III. bylo řízení zastaveno co do částky 389 318 Kč a výrokem IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění se podává, že soud prvního stupně vyhověl nároku žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání prostor při zohlednění větší užívané plochy a vycházeje z ceny stanovené znaleckými posudky po odečtení uhrazených nájmů žalovaným v celkové výši 831 727 Kč. Dále soud vyhověl nároku na zaplacení vodného a stočného v nepromlčené části ve výši celkem 58 707,59 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. V podání z 27. 3. 2018 podal proti rozsudku odvolání žalovaný, v podání z 3. 4. 2018 podala proti rozsudku blanketní odvolání žalobkyně. Usnesením z 12. 4. 2018 byla žalobkyně vyzvána k doplnění odvolání. Odůvodnění odvolání bylo soudu doručeno dne 2. 5. 2018. Dne 28. 5. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného. Usnesením ze 6. 6. 2018 bylo opraveno nesprávné datum vyhlášení rozsudku. Věc byla odvolacímu soudu předložena dne 5. 6. 2018. Dne 22. 6. 2018 bylo nařízeno jednání na 30. 8. 2018. Usnesením městského soudu z 30. 8. 2018 bylo ve věci znaleckémuu uloženo, aby se při nařízeném jednání ústně vyjádřil k závěrům předchozího znaleckého posudku. Jednání bylo za tímto účelem odročeno na 27. 9. 2018. Usnesením z 3. 10. 2018 byla znaleckémuu přiznána odměna. Rozsudkem městského soudu z 27.9. 2018, č.j. -1352, byl výrok I. rozsudku obvodního soudu změněn ohledně výše úroků z prodlení, jinak byl potvrzen, výrok II. byl změněn tak, že bylo žalovanému uloženo žalobkyni zaplatit 46 405,41 Kč s příslušenstvím, jinak byl potvrzen. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů řízení státu. Dne 5. 10. 2018 bylo městským soudem vydáno opravné usnesení ohledně výroku III. a IV. rozsudku. Rozsudek ve znění opravného usnesení nabyl právní moci dne 12. 10. 2018.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nároky uplatnila.

17. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

18. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, ). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. ).

19. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 22. 11. 2018, což bylo mezi účastníky nesporným. Mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že ve věci byl dán odpovědnostní titul (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce naříkaného řízení), avšak sporným zůstalo, jaké zadostiučinění by se mělo žalobci dostat (zjištěno ze stanoviska žalované z 9. 1. 2020 a jejího vyjádření k žalobě z téhož dne).

20. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od doručení usnesení o místní nepříslušnosti, tj. od 15. 8. 1994 do 12. 10. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek městského soudu z 27. 9. 2018 ve znění opravného usnesení z 5. 10. 2018. Řízení tedy trvalo 24 let a 1 měsíc, tedy nikoliv 25 let, jak tvrdil žalobce. Se zřetelem na nespornost skutečnosti, že naříkané řízení bylo nepřiměřené dlouhé, se soud při stanovení přiměřeného zadostiučinění dále zabýval toliko kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 zákona. Celkovou délku trvání řízení ve výši 24 let a 1 měsíc lze bezesporu označit jako zcela zjevně nepřiměřenou, jež odůvodňuje ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, spis. zn. základní částky zadostiučinění ve vyšší výši.

21. Význam řízení pro žalobce soud posoudil z hlediska objektivního i subjektivního. Z objektivního hlediska s tímto typem sporu není obecně Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam řízení, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, číslo, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne 26. 10. 2004, číslo, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, číslo, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, číslo, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslo) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci jméno příjmení proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, číslo číslo § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. ). U subjektivního kritéria významu řízení pro žalobce, jenž odvíjel od výše peněžitého plnění, jež byl předmětem posuzovaného řízení, soud shledal význam jako běžný, když částka jež byla předmětem sporu, nebyla s ohledem na podnikání žalobce natolik významná, aby mu vznikly s jejím zaplacením obtíže, jež ani žalobce sám konec konců netvrdil.

22. Dále bylo zjištěno, že řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností a z nich vyplývající potřebu dokazování (množství listinných důkazů, výslech svědků a znalců, součinnostní dotazy na příslušné instituce a zejména rozsáhlé znalecké zkoumání, aj.) vyšší míru složitosti skutkové. S vyšší mírou složitosti skutkové souvisí do jisté míry i významnější složitost procesní. Soud I. stupně opakovaně ustanovil znalce a znaleckéy, znalecké posudky byly doplňovány, samy účastníci předkládali vlastní posudky, následně musel být zpracován revizní posudek. Soud musel také dvakrát rozhodnout o zproštění funkce znalce. Soud dále odročil několik jednání právě za účelem ustanovení znalce, případně za účelem poskytnutí přiměřené lhůty k předloženým znaleckým posudkům či k položení dotazů na znalce. Soud v souvislosti se znaleckým zkoumáním ukládal stranám povinnost složit zálohu, dále rozhodoval opakovaně o přiznání znalečného, když do těchto rozhodnutí se odvolávali, jak samy účastníci, tak znalec sám, o vznesené námitce podjatosti znalce, o předběžném opatření. Ve věci byli oba účastníci opakovaně vyslýcháni, bylo zapotřebí výslechu svědků. Soud musel též opkakovaně rozhodovat o procesním nástupnictví žalobkyně. Dále též nelze odhlédnout, že oba účastníci podávali ve věci opakovaně blanketní odvolání či si neplnili poplatkovou povinnost spolu s podáním příslušných návrhů a soud je za tím účelem musel mnohokráte vyzývat k doplnění podání či plnění poplatkové povinnosti. Složitost právní pak nebyla dle názoru soudu nikterak významná.

23. Pokud jde o chování účastníků řízení, resp. žalobce, z provedeného dokazování vyšla najevo skutečnost, že opakovaně žádal soud o odročení jednání z různých důvodů, na jednání nařízené na 11. 10. 2000 se žalobce nedostavil a jednání bylo za účelem jeho výslechu odročeno, ve věci nesouhlasil s částečným zpětvzetím žaloby, když jeho nesouhlas nebyl shledán odůvodněným a rozhodování o tomto nesouhlasu trvalo téměř 11 měsíců, na jednání dne 5. 12. 2005 požadoval prodloužení k podání vyjádření, dne 8. 11. 2006 musel být vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Žalobce proto sám částečně přispěl k délce řízení, byť vzhledem k celkové délce řízení na tolik výrazně, aby soud přistoupil ke snížení zadostiučinění. Na druhou stranu to byl žalobce, kdo dne 23. 9. 2004 podal v rámci svého vyjádření žádost o nařízení jednání s ohledem na délku sporu.

24. Konečně jde-li o postup samotného soudu, ve věci nebyly ani žalobcem žádné konkrétní průtahy tvrzeny a zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významým průtahům v řízení ani nedocházelo. Na celkovou délku řízení měla vliv především skutková složitost řízení úzce spojená s potřebou opakovaného znaleckého zkoumání a procesní aktivita účastníků samých. Avšak nelze odhlédnout, že k prodloužení řízení došlo i v důsledku postupu samotného obvodního soudu. Dne 16. 10. 1997 došlo k vrácení spisu městským soudem bez věcného vyřízení s pokynem vyžádat si nejprve doplnění odvolání a až následně spis předložit, rozsudek obvodního soudu z 3. 3. 1999 byl zrušen z procesních důvodů, kdy obvodní soud opřel své rozhodování oy, jež nebyly předmětem dokazování a dne 21. 2. 2007 došlo opětovně ke zrušení rozsudku obvodního soudu, tentokráte pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů.

25. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud ve shodě s žalovanou shledal důvody pro stavení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě právě u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ). Mezi účastníky nebylo pak ani sporu, že posuzované řízení bylo extrémně dlouhé. Základní částka přiměřeného zadostiučinění tak v posuzovaném případě, kdy řízení trvalo 24 let a 1 měsíců, činí 461 667 Kč. Tuto je pak třeba navýšit o 20 % za zmiňovaný postup soudu ve věci. Současně je však na místě vzhledem ke složitosti věci promítající se především v rozsáhlém a složitém dokazování a s ohledem na četnost procesního rozhodování základní částku snížit celkem o 40 % z důvodu skutkové a právní složitosti. Celkem je tedy základní částka snížena o 20 %, tj. o 92 333 Kč. Výsledná výše přiměřeného zadostiučinění by tak činila 369 334 Kč. Nicméně se zřetelem k částečnému plnění žalované po podání žaloby ve výši 300 083 Kč, soud uložil žalované k zaplacení toliko částku ve výši 69 251 Kč a ve zbytku žalované částky žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 23. 5. 2019 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. , která byla ke dni 23. 5. 2019 9,75 %, a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 22. 11. 2018, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 22. 5. 2019, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 23. 5. 2019 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. ) s tím, že v části, v níž bylo řízení zastaveno pro plnění žalované po podání žaloby, soud přiznal úrok z prodlení do dne předcházejícího zaplacení částky žalovanou, tj. do 22. 1. 2020, a to v souladu s upraveným žalobním petitem žalobce z 21. 7. 2020.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. , když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 16 456 Kč. Odměna advokáta byla určena dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. , (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ) a , d) advokátního tarifu vykonal 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé, účast na jednání dne 24. 6.2 2020 a částečné zpětvzetí z 21. 7. 2020. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze čtyř vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložila, že je jejím plátcem.

28. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s  věta za středníkem , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.