Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 91/2021-13
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné kapitalizované výši 60,29 Kč a dále též v podobě nákladů řízení. Žalovanou částku měl žalovaný žalobkyni dlužit jako nezaplacené televizní poplatky za období měsíců září 2019 až ledna 2020, když v uvedeném období byl žalovaný veden v evidenci poplatníků s povinností radit televizní poplatky ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, podle něhož jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně jej dle shora citovaného zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatek, který činil v žalovaném období vždy částku 135 Kč měsíčně. Žalovaný dlužnou částku v celkové výši 675 Kč žalobkyni neuhradil ani přesto, že jej žalobkyně v souladu se zákonem vyzvala k úhradě těchto poplatků, resp. dluhu. Úroky z prodlení v zákonné výši žalobkyně požadovala vždy ode dne následujícího po splatnosti toho, kterého konkrétního televizního poplatku, do data podání žaloby, když televizní poplatek je splatný nejpozději do 15. dne příslušeného kalendářního měsíce a kapitalizovala je na částku 60,29 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 4. 3. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 22. 3. 2021 náhradním způsobem - uložením u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která svůj souhlas s takovýmto postupem vyjádřila již v samotné žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný, ačkoli v období od září 2019 až ledna 2020 byl odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, nepřihlásil se sám jako poplatník televizního poplatku, pročež je žalobkyně v souladu s právními předpisy po předchozím upozornění do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatek zařadila a žalovanému tak vznikla povinnost v žalovaném období zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 135 Kč měsíčně; tuto částku však žalovaný neuhradil i přesto, že žalobkyně žalovaného k úhradě písemně vyzvala.
5. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.
6. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.
7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ačkoli v období od září 2019 až ledna 2020 byl odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, nepřihlásil se do evidence poplatníků televizního poplatku, pročež jej žalobkyně písemně vyzvala, aby případně oznámil písemným čestným prohlášením opak, což však neučinil, a ve smyslu shora citovaného ustanovení se tak začal považovat za poplatníka televizního poplatku s povinností platit tento poplatek. Žalovaný však v rozporu se zákonem televizní poplatky za období září 2019 až leden 2020 v celkové výši 675 Kč neuhradil. Televizní poplatky se přitom platí podle § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, žalobkyni. Žalovaný pak nezaplatil žalobkyni tyto dlužné televizní poplatky ani přesto, že byl ze strany žalobkyně vyzván, aby dluh splnil a dlužné televizní poplatky žalobkyni uhradil v přiměřené dodatečné lhůtě 15-ti dnů od doručení výzvy, kteroužto lhůtu mu žalobkyně poskytla podle § 10 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, a proto žalobkyni vzniklo ve smyslu uvedených zákonných ustanovení právo domáhat se splnění dluhu žalovaného na televizních poplatcích u soudu. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby. Splatnost televizních poplatků je pak upravena ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, tak, že televizní poplatek je splatný vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. S ohledem na shora uvedené proto soud podané žalobě jako plně důvodné v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni požadovanou dlužnou částku ve výši 675 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné kapitalizované výši 60,29 Kč, to vše pak do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. tak jak bylo žalobkyní požadováno. Žalovaný se totiž nezaplacením televizních poplatků v zákonem stanovené lhůtě splatnosti vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, dostal dnem následujícím ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 86/2012 Sb. , občanského zákoníku , do prodlení a žalobkyni tak dle ust. § 1970 odst. 2 zákona č. 86/2012 Sb. , občanského zákoníku , vznikl vůči žalovanému i nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Tato žalobkyní požadovaná zákonná výše úroků z prodlení pak odpovídá dle ust. § 1970 odst. 2 zákona č. 86/2012 Sb. , občanského zákoníku , a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tento úrok kapitalizovala ke dni 15. 10. 2020 a požadovala tak na úroku z prodlení částku 60,29 Kč, soud při vázanosti rozsahem podané žaloby ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. , přiznal žalobkyni požadovanou částku.
8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. , když v daném případě soud zejména vzhledem k již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto nebyly účastníky ani tvrzeny.
9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaný ve smyslu shora citovaného ustanovení povinen nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení, pročež tak soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1 , § 1 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za předžalobní výzvu a podanou žalobu, když ve věci jde o tzv. formulářovou žalobu, podávanou v obdobných věcech podle ustáleného vzoru.
10. Soud tedy žalobkyni nepřiznal právo na odměnu za zastoupení advokátem, a to vzhledem k již konstantní judikatuře Ústavního soudu ČR (sp.zn. I. ÚS 3344/2012 , II. ÚS 405/14 , II. ÚS 1727/14 a i . ÚS 3705/14), v níž dospěl ústavní soud k závěru, že provoz České televize je financován i z prostředků, které televize nezískává vlastní aktivitou, nýbrž jde o majetkový transfer plynoucí od poplatníků. Žalobkyně je tak v převážné míře financována z televizních poplatků. Poplatníkem televizního poplatku je přitom vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení, a poplatek hradí České televizi jako provozovateli televizního vysílání. Činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud televize spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí, Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Okresní soud přitom nemá důvod se odklánět od takto zřetelně vysloveného názoru Ústavního soudu, z něhož nelze dovodit nic jiného, než že náklady vynaložené žalobkyní na zastupování advokátem, jsou v tomto případě, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, náklady nikoliv potřebnými k účelnému uplatňování práva. Veden těmito důvody proto soud žalobkyni přiznal vedle soudního poplatku toliko částku 200 Kč.
Poučení:
Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. v nyní účinném znění).
Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.