Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 44/2021-36
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 10 875,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 875,35 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 375 Kč ve výši 10% ročně od 22. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 875,35 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 375 Kč ve výši 10% ročně od 22. 10. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 10 875,35 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný s žalobkyní dne 7. 8. 2019 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které mu byla vyplacena částka ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 7 225,35 Kč, včetně poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 2 180,35 Kč a sjednaného úroku ve výši 45 Kč, s datem splatnosti 6. 9. 2019, nicméně na svůj dluh ničeho neuhradil. Pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, kterou žalobkyně vyčíslila na 2 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala čtyři poplatky za upomínky v celkové výši 1 150 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani základě předžalobní upomínky ze dne 7. 10. 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Účastníci se k výzvě nevyjádřili, soud proto věc rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 7. 8. 2019 včetně Předsmluvních informací ke smlouvě soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč, na dobu 30 dnů. Žalovaný se měl zavázat tuto částku v uvedené lhůtě do 6. 9. 2019 vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 225,35 Kč, skládajícího se z výpůjčního úroku ve výši 45 Kč a administrativního poplatku ve výši 2 180,35. Soudu předložená písemná smlouva ve formátu PDF obsahuje v místě podpisu žalobkyně otisk razítka s identifikačními údaji žalobkyně a podpisem blíže neoznačené osoby. V místě podpisu žalovaného je uvedeno datum 7. 8. 2019 a místo podpisu: obec s tím, že žalovaný měl prostřednictvím IP adresy číslo svým podpisem stvrdit, že se s dokumentem seznámil, porozuměl mu a bez výhrad souhlasí s jeho obsahem. Z vlastností elektronického dokumentu předloženého soudu vyplývá, že měl být vytvořený až dne 22. 10. 2020 v 17: 06:43 hodin. PDF dokument obsahující soudu předloženou Smlouvu o spotřebitelském úvěru byl tak vytvořen až poté, kdy k němu měl být připojen podpis žalovaného ve formě umožňující zjistit následnou změnu podepsaného dokumentu.
5. Z karty nazvané Bonita bylo zjištěno, že žalovaný uvedl nějaké údaje o svých příjmech a výdajích, avšak z karty nevyplývá, zda a jak byly tyto údaje ověřeny. Žalovaný měl mít příjem ze zaměstnání ve výši 39 439 Kč, své náklady na bydlení uvedl ve výši 6 500 Kč, další náklady uvedl ve výši
6 000 Kč a ostatní úvěry a zápůjčky hradil částkou ve výši 3 000 Kč. Měl být ženatý, uvedl dvě vyživovací povinnosti (děti ve věku 0-6 let) a jednu vyživovanou dospělou osobu.
6. Z výpisu z Centrální evidence exekucí vyplývá, že žalobkyně provedla šetření v této evidenci s negativním výsledkem u žalovaného.
7. Z výpisu z REPI Credit Report Pool + ze dne 7. 8. 2019 vyplývá, že žalovaný má u žalobkyně uzavřenou další smlouvu – spotřebitelský úvěr, kterou měl uzavřít dne 25. 4. 2018, na celkovou částku 3 500 Kč, přičemž mu zbývá uhradit částku 4 236 Kč, která je po splatnosti a od 30. 5. 2018 je mimosoudně vymáhána, přičemž z výpisu vyplývá, že tato není dosud uhrazena a v kolonce Úvěrová a platební historie je označen,,semafor‘‘ červenou barvu s poznámkou, že červená znamená vyšší riziko, protože k subjektu jsou přiřazené významné negativní informace.
8. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, má soud za prokázané, že žalobkyně měla osvědčeny osobní údaje žalovaného a jeho totožnost.
9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za měsíc červen 2019 vyplývá, že dne 12. 6. 2019 byla na jeho účet připsána částka ve výši 39 172 Kč, kterou však ještě téhož dne v celé výši přeposlal na jiný účet. Dále z účtu probíhaly platby různého druhu, kdy konečný zůstatek činil 1 300,32 Kč. Z výpisu za měsíc červenec 2019 vyplývá, že dne 11. 7. 2019 byla na jeho účet připsána částka ve výši 39 706 Kč, přičemž ještě téhož dne odeslal částku ve výši 38 621 Kč na jiný účet. Konečný zůstatek na tomto účtu činil 4 001,46 Kč.
10. Z výpisu z účtu žalované ze dne 7. 8. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, a to na účet shodný s účtem uvedeným ve smlouvě a shodným s účtem, jehož výpisy žalobkyně předložila k důkazu.
11. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, ale tento ničeho neuhradil (viz Upomínky k zaplacení dlužné částky ze dne 13. 9. 2019, 20. 9. 2019 a 27. 9. 2019).
12. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 10. 2020 zaslané žalovanému má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínala k úhradě dlužné částky.
13. Z jiných než uvedených listin soud nevycházel, neboť nebyly ve věci podstatné.
14. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 7. 8. 2019 částku 5 000 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy číslo kterou měla uzavřít se žalovaným dne 7. 8. 2019.
15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
16. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
17. Podle § 562 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
24. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
25. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
27. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 občanského zákoníku , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 5 000 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo uzavřené mezi účastníky.
29. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně uzavřela dne 7. 8. 2019 se žalovaným úvěrovou smlouvu číslo ve znění předloženém soudu. Smlouva o úvěru měla být uzavřena elektronicky za použití komunikačních prostředků a dálku. Smlouva předložená soudu byla vytvořena ve své elektronické podobě až dne 22. 10. 2020, tedy až po více než roce poté, kdy měla být smlouva uzavřena a podepsána (a den před podáním žaloby!). Tedy je nepochybné, že prostý podpis žalovaného prostřednictvím jeho IP adresy nebyl připojen pod text smlouvy, která byla soudu předložena. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 9 C 44/2021 - 10 ze dne 17. 2. 2021, aby doplnila svá žalobní tvrzení mimo jiné i o to, jak žalovaný připojil svůj podpis na smlouvu, a to takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoli následnou změnu dat. Zároveň byla žalobkyně vyzvána, aby pro případ, že při uzavírání smlouvy dochází k zachycení právních jednání v elektronickém systému, aby tvrdila a prokázala, o které údaje se jedná, a že jsou prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám samotným systémem. Součástí výzvy bylo i poučení žalobkyně, že ke svým žalobním tvrzením musí navrhnout příslušné důkazy. K výzvě soudu žalobkyně pouze uvedla, že smlouvu se žalovaným uzavřela prostřednictvím klientské zóny na webu žalobkyně, když identifikace žalovaného a vyjádření jeho souhlasu se smluvní dokumentací bylo po jeho akceptaci automaticky vygenerováno v závěru předsmluvních informací a smlouvy o úvěru a odkázala na ustanovení § 2395 občanského zákoníku , v jehož souladu to byl primárně žalovaný, kdo oslovil žalobkyni s žádostí o úvěr a poskytl jí veškeré individuální informace a osobní dokumentaci za účelem poskytnutí úvěru. Soud však nemá uzavření smlouvy za prokázané ani elektronickými prostředky komunikace na dálku. Soud nemá pochybnosti o tom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku při provozu závodu žalobkyně. Podmínkou, aby taková komunikace naplňovala definici písemnosti jednání, je třeba, aby byly v takovém systému prováděny záznamy systematicky, posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobkyně však neprokázala (ani přes výzvu soudu), že by jí prováděné záznamy byly prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám. Ostatně i to, že soudu byla předložena tvrzená smlouva o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastníky, jež byla vytvořena až poté, kdy měla být uzavřena, svědčí o tom, že záznamy nejsou proti změnám chráněny.
30. Soudu předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by s žalovaným uzavřela smlouvu
o úvěru tvrzeného obsahu, a i pokud by její existenci prokázala, neprokázala její obsah.
31. Pro úplnost soud rovněž uvádí, že i pokud by byla prokázána existence a obsah tvrzené úvěrové smlouvy, byla by tato neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě čj. 9 C 44/2021 - 10 ze dne 17. 2. 2021 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného vyplývá, že žalobkyně prověřila finanční situaci žalovaného prostřednictvím výpisu z jeho účtu, ze kterých vyplývá, že žalovanému je sice na účet každý měsíc poukazovaná nějaká částka (u které však není uvedeno, že se jedná o mzdu či plat), kterou však ještě v týž den v plné výši (či sníženou o minimální částku) poukáže na jiný účet a nelze tak s jistotou říct, zda se jedná
o příjem žalovaného, se kterým může volně nakládat, nadto si jeho příjem žalobkyně ani neověřila žádnou listino u (např. pracovní smlouvou). Zároveň z výpisů vyplývá, že žalovanému na účtu po uhrazení plateb zůstává částka, jejíž výše naznačuje pochybnosti o schopnosti žalovaného jednorázovou půjčku během 1 měsíce uhradit. Pochybnost o této schopnosti vyplývá
i z dokumentu REPI Credit Report Pool +, dle kterého má žalovaný další nesplacený úvěr, který je mimosoudně vymáhán. Žalobkyně rovněž neověřila pravdivost tvrzení žalovaného o jeho nákladech na bydlení (např. nájemní smlouvou), rovněž není zřejmě, jak pracovala se skutečností, že žalovaný dle jeho tvrzení vyživuje dvě nezletilé děti a jednu dospělou osobu. Z uvedeného je zjevné, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
32. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně
a včas splatit. K takovému přezkoumání však nedošlo. Proto shledal soud úvěrovou smlouva ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatnou.
33. Za situace, kdy soud nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, resp. je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. . Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 7. 8. 2019 částku 5 000 Kč, a to na účet, který žalovaný uvedl v neplatné smlouvě, a ze kterého žalobkyně zkoumala jeho úvěruschopnost, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni na její výzvu. Žalobkyně zároveň prokázala, že vyzvala opakovaně žalovaného k úhradě dlužné částky již upomínkou ze dne 13. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradil, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 5 000 Kč oprávněný. Pokud jde
o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne, který požadovala žalobkyně, tj. od 22. 10. 2019, a to ve výši 10 % p.a., která neodporuje zákonné výši úroku z prodlení stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. výrok I.).
34. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala úhrady poplatku za sjednání úvěru, nákladů za upomínání a smluvní pokuty, žalobu zamítl (výrok II.).
35. Výrokem pod bodem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaný byl v řízení úspěšnější, ale jemu žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.