Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 303/2020-20
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Kleinem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 673,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 673,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 131,63 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 673,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 131,63 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 673,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vyčerpal postupně z úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši 17 603,30 Kč. Při uzavření smlouvy vzal žalovaný na vědomí všeobecné podmínky spotřebitelského úvěru poskytovaného společností žalobce. Žalovaný se zavázal hradit úvěr ve splátkách měsíčně ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil. Vzhledem k uvedenému je žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení delšího než 30 dní. Smluvní pokuta činila 70,81 Kč, o jejíž úhradu byl žalovaný upomínán, naposledy písemně dne datum. V důsledku prodlení žalovaného žalobce dne datum od smlouvy odstoupil. Odstoupení nabylo účinnosti dne datum a dluh žalovaného ve výši 9 673,15 Kč se stal splatným v plném rozsahu. Dlužnou částku představuje dlužná jistina po splatnosti v částce 8 816,11 Kč, úroky v částce 541,52 Kč, pojistné v částce 89,85 Kč, náhrada nákladů v částce 154,86 a smluvní pokuta za prodlení v částce 70,81 Kč. V období od zesplatnění celého dluhu ke dni podání předmětné žaloby žalovaný neuhradil žádnou částku. Dopisem ze dne datum vyzval žalobce žalovaného ke splnění dluhu. Žalobce vzhledem k prodlení požaduje po žalovaném i úrok z prodlení v zákonné výši.
2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je slovenským občanem, musel se nejdříve soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady Evropského společenství č. 44/2001 o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaný, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalována s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém.
3. Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Z připojených listinných důkazů soud zjistil, že dne datum žalobce se žalovaným
uzavřel smlouvou o úvěru číslo se základní roční úrokovou sazbou 23,76 % a měsíční poplatek ve výši 69 Kč. Splátky úvěru byly stanoveny v měsíční výši nejméně 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč Smluvní pokuta a další náklady byly přehledně uvedeny v samotné smlouvě v části nazvané přehled finančních důsledků nesplácení úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, se kterými se žalovaný seznámil. Dle smlouvy a všeobecných podmínek je žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a dále je oprávněn požadovat náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, které však žalobce nepožadoval. Předložen byl přehled čerpání úvěru a odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum. Žalovaný dlužnou částku v celkové výši 9 673,15 Kč neuhradil a byl vyzýván k úhradě dopisem ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. dle ustanovení § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku řádně uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému revolvingový úvěr do výše 10 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s cenou úvěru splácet splátkami úvěru stanovenými v měsíční výši nejméně 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, své smluvní povinnosti však řádně neplnil. Původní věřitel proto využil svého práva a od úvěrové smlouvy odstoupil. V souladu s ustanovením § 2399 občanského zákopníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Dále pak žalovanému vznikla na základě smluvních podmínek povinnost uhradit žalobci smluvní pokutu za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně, žalobcem uplatněnou ve výši 70,81 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Vyhověl tedy žalobě a uložil žalovanému povinnost vyčerpané prostředky žalobci vrátit a to včetně dlužných smluvních úroků, pojistného, smluvní pokuty za prodlení, nákladů na vymáhání a zákonných úroků z prodlení, určených dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších změn a doplňků.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.