Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 34/2020-30

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 104 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky ve výši 4 105 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky ve výši 4 105 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 7 104 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 28. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, a to distančně prostřednictvím elektronických prostředků. Celkem byly žalovanému dne 28. 5. 2019 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 30. 6. 2019, vyložil však svého práva splatnost prodloužit, a ta proto nastala až dne 30. 7. 2019. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s řádnou péčí. Žalovaný zaslal žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu. Žalovaný však peněžní prostředky žalobkyni nevrátil a žalobkyni vznikly náklady na upomínání ve výši 450 Kč a 650 Kč, náklady na pověření ve výši 1 500 Kč, právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 900 Kč (2x 450 Kč) a poplatku za poskytnutí ve výši 3 204 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. Účastníci se k jednání soudu, žalobkyně po předchozí písemné omluvě, nedostavili, ani z důležitého důvodu nepožádali o odročení jednání. Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 5. 2019 plyne, že tato není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, toliko jeho jménem a příjmením, rodným číslem, datem a časem uvedeným s IP adresou.. Z obsahu textu této y plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit do 30 dnů.

6. Z předsmluvních informací ze dne 28. 5. 2019 se podává, že tato není opatřen vlastnoručním podpisem žalovaného, toliko jeho jménem a příjmením, rodným číslem, datem a časem uvedeným s IP adresou. Z obsahu textu této y plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit.

7. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného je zřejmé rodné číslo žalovaného a další osobní údaje žalovaného.

8. Z potvrzení obdržení tuzemské platby bylo zjištěno, že dne 22. 3. 2019 byla na účet příjemce č. bankovní účet připsána z účtu č. bankovní účet označeného celé jméno žalovaného, pod variabilní symbol, platba ve výši 1 Kč.

9. Z potvrzení o provedení tuzemské platby plyne, že dne 28. 5. 2019 byla z účtu žalobkyně č. bankovní účet odepsána platba ve prospěch účtu č. bankovní účet, pod variabilní symbol, ve výši 3 000 Kč, se zprávou pro příjemce„ anonymizováno splatnost 30.06.2019“.

10. Z upomínky ze dne 27. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato upomínka byla předána k poštovní přepravě v blíže nezjištěný den, jak plyne z části poštovního podacího archu

11. Z poslední upomínky před předáním na vymáhání soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 18. 9. 2019 upomenula o zaplacení dlužné částky a vyzvala k její úhradě v dodatečné lhůtě.

12. Z poslední výzvy ze dne 11. 10. 2020 je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

13. Podle , o sopotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o úvěru, byť elektronickými prostředky komunikace na dálku a mechanicky, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

19. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j.  – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. , ale též , o ochraně spotřebitele, a až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13/EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

20. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

21. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

22. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně. Od žalovaného si dle svých tvrzení vyžádala informace o příjmech a výdajích, jež měly být doloženy listinami, ale na základě výsledků dokazování se lze právem domnívat, že je žalobkyně žádným způsobem neověřila. Žalobkyně se k jednání soudu, byť po předchozí omluvě, nedostavila, čímž se vzdala dobrodiní vyslechnout poučení podle , o tom, že dosud neunesla břemeno důkazní, že konkrétním způsobem prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet.

23. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalovaného úvěr žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.

24. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poté, co od žalovaného obdržela platbu ve výši 1 Kč, žalovanému poskytla částku 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalobkyni, stejně jako žalovanému, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které jsou podle § 2991 odst. 1 o. z. povinni ochuzenému, tedy žalovaný žalobkyni, a žalobkyně žalovanému, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 2 999 Kč, o které se žalovaný na úkor žalobkyně vzhledem k jeho plnění ve výši 1 Kč skutečně obohatil. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.