Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 134/2020-100

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Johnovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

se sídlem adresa

o zaplacení 107 298 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 67 108 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 23 991 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 21. 12. 2019 do zaplacení, pohledávku ve výši 16 199,50 Kč, s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 72 958,06 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 170 467 Kč, s úrokem z prodlení z částky 67 108 Kč ve výši 10 % ročně od 21. 12. 2019 do 18. 5. 2020, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 67 108 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 23 991 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 21. 12. 2019 do zaplacení, pohledávku ve výši 16 199,50 Kč, s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 72 958,06 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 170 467 Kč, s úrokem z prodlení z částky 67 108 Kč ve výši 10 % ročně od 21. 12. 2019 do 18. 5. 2020, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 91 099 Kč s příslušenstvím, spočívající v zákonném úroku z prodlení z částky 27 998 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení, ve smluvním úroku ve výši 93,6 % z částky 72 958,06 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení (max. však do částky 170 467 Kč) a dále přiznání smluvní pokuty ve výši 16 199,50 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 12. 8. 2019 smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 7 892 Kč, tedy s úrokem ve výši 146,28 % ročně. Žalovaný uhradil jednu splátku. Následně se ocitl u splátky č. 2 v prodlení o délce 65 dnů, a proto byl úvěr ke dni 19. 12. 2019 zesplatněn. Částka ve výši 72 958,06 Kč odpovídá aktuální dlužné jistině úvěru, úrok přirostlý ke dni zesplatnění je ve výši 16 543,87 Kč. V souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 998 Kč, za opoždění s platbou splátek úvěru a dle 6.2. smlouvy smluvní pokutu 600 Kč coby náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Žalobkyně dále požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 21. 12. 2019, kterou v žalobě rozepisuje. Smluvní úrok ve výši 146,28 % ročně byl sjednán přímo ve smlouvě, avšak žalobkyně v žalobě požaduje pouze úrok ve výši 93,6 % ročně, a to z částky odpovídající původní dlužné jistině úvěru. Žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, uzavřela s ním předchozí smlouvu o úvěru, kterou splácel.

2. Žalovaný potvrdil, že dotčenou smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřel. Upozornil na nepřiměřenou výši sankcí, požadovaných žalobkyní, což je v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele a s judikaturou, přičemž soud je povinen k těmto excesům přihlédnout z úřední povinnosti. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, smluvní pokutu v částce 499 Kč za každou opožděnou splátku, náklady v souvislosti s prodlením v částce 200 Kč za každou opožděnou splátku, kdy jsou tyto sankce vzájemně kumulovány. Žalobce navíc požaduje i úrok z prodlení, jehož výpočet sice žalovaný nepochopil, ale dle žaloby se může jednat až o částku přes 200 000 Kč. Tato výše úroku, přesahující přibližně 3 x údajně dlužnou jistinu, se jeví jako nemravná a nepřiměřená.

3. Usnesením ze dne 11. 9. 2020 č.j. -89 bylo řízení částečně, co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 58,6 % ročně z částky 72 958,06 Kč za dobu od 21. 12. 2019 do zaplacení, na základě zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu, dle ust. , 2 zastaveno.

4. Ze (návrhu) smlouvy o úvěru číslo ze dne 12. 8. 2019, splátkového kalendáře a oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 8. 2019 smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 146,28 % ročně dle podmínek ve smlouvě v sjednaných 18 měsíčních splátkách po 7 892 Kč. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem 32 150 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč, dítě v domácnosti 0; byly uvedeny nulové náklady na dopravu, celkem za výdaje s připočtením částky životního minima ve výši 3 410 Kč celkem ve výši 10 993 Kč; jako vzdělání uvedl výuční list, bydlení vlastní, rodinný stav rozvedený, zaměstnání u právnická osoba Byla předložena kopie občanského průkazu, pracovní smlouva ze dne 21. 12. 2017, dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 5. 11. 2018, výplatní pásky za 5/ 2019 (na 24 537 Kč), 6/ 2019 (na 32 563 Kč), výpis z účtu žalovaného s výplatou mzdy 23 989 Kč a 32 563 Kč bez uvedeného zůstatku. Nebylo doloženo inkaso, výpis z účtu se zůstatkem, vlastnictví nemovitosti. Ze spisu u zdejšího soudu sp. zn. soud zjistil, že žalovaný uzavřel před předmětným úvěrem s žalobkyní další úvěr dne 4. 4. 2019, kde jako výdaje uvedl dítě v domácnosti 1 a výdaje na ně 2 000 Kč, celkové výdaje měly být 7 410 Kč a příjem měl být 20 116 Kč. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný podepsal tento formulář, který obsahuje podmínky smlouvy o úvěru, včetně uvedení výše splátek, úrokové sazby, celkovou částku, kterou musí splatit (142 056 Kč) a následky prodlení se splátkami. Ze skóringu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný má skóre 347, tedy spadá do kategorie II. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že na účet uvedený ve smlouvě o úvěru byla vyplacena částka ve výši 75 000 Kč. Ze záznamu SOLUS byl generován negativní výsledek k žalovanému. Z karty klienta byly zjištěny úhrady a prodlení žalovaného, výpočet aktuálního dluhu po splatnosti. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Z podacího archu ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z oznámení o zesplatnění ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění dluhu a vyzvala jej k zaplacení.

5. Soud má tedy za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 12. 8. 2019 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 75 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 7 892 Kč měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 146,28 % ročně. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila po žalovaném smluvní pokuty za prodlení, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy, které doložil. Výdaje téměř netvrdil, ani nedoložil a žalobkyně si je neověřila.

6. K výzvě soudu podle , (dále jen „ “), žalobkyně soudu nedoložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím, že si ověřila tvrzené výdaje žalovaného, ničeho nedoložila.

7. Podle , (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení stanovuje výši úroku z prodlení.

14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK).

15. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně a s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na osobu žalovaného představující částku 3 410 Kč měsíčně (životní minimum) nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohl žalovaný uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Co konkrétně představuje částka 2 000 Kč uvedená u nákladů na bydlení (nájemné, inkaso) není zřejmé, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Také se nejeví pravděpodobným, že by žalovaný neměl žádné ostatní výdaje, a že by jeho výdaje odpovídaly životnímu minimu. Žalovaný doložil příjem, který je však kolísavý (jednou 23 989 Kč a jednou 32 563 Kč). Žalobkyně si měla vyžádat prokázání tvrzeného nízkého nájmu předložením nájemní smlouvy a inkasa; dále měla při nejmenším srovnat tvrzené výdaje u první úvěrové smlouvy žalovaného z dubna 2019 (které byly ve výši 7 410 Kč), k nim přihlédnout s ohledem na uplynutí pouhých 4 měsíců od uzavření první úvěrové smlouvy a připočíst splátky prvního úvěru ve výši 5 583 Kč, celkem by výdaje tedy byly minimálně 12 993 Kč. Žalobkyně měla zkoumat i tvrzený příjem tvrzený u první úvěrové smlouvy z dubna 2019 (20 116 Kč) a aktuální tvrzený příjem (32 150 Kč); to vše porovnat s doloženými výplatnicemi, které ne zcela odpovídají tvrzením žalovaného (pouze jedna výplata v 6/ 2019 byla v této výši). Výpis se zůstatkem z účtu od žalovaného si žalobkyně nevyžádala. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením tvrzených příjmů a neověřených výdajů k volným finančním prostředkům, nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše nájemného v bytě, kde žadatel o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle , o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

17. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. .

18. S ohledem na neplatnost smlouvy se soud nezabýval výší úroků a dále nerozepisoval důkazy, které se k tomu váží (zprávy bank, znalce).

19. Dle , 2 plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 75 000 Kč a žalovaný uhradil pouze 7 892 Kč, rozdíl činí 67 108 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný v této výši na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech ostatních smluvních nároků žalobkyně včetně poplatků i úroků zamítl.

20. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán ( o.z.). Úrok z prodlení byl přiznán podle ust. o. z. ve výši stanovené v  , když žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzývala k zaplacení žalované částky až výzvou před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2020, danou k poštovní přepravě dne 14. 5. 2020, a neprokázala, že by žalovanému zasílala výzvy k úhradě ze dne 16. 12. 2019, 15. 11. 2019, 19. 12. 2019 (resp. šlo o výzvu k úhradě jen některých splátek). Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde ( o.z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Podle ust. o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla došlá zásilka dána k poštovní přepravě dne 14. 5. 2020, má se tedy za to, že došla dne 18. 5. 2020, a od 19. 5. 2020 je s úhradou dluhu v prodlení (výrok I. rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu stran je shodný (u žalobkyně se započítávají dle judikatury i kapitalizované úroky z prodlení).

22. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.