Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 123/2020-45
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 36 479 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 749 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 749 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 559,68 Kč od 28. 2. 2020 do 23. 4. 2020, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje částku 1 730 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 065,22 Kč, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 34 749 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 365 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 749 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 749 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 559,68 Kč od 28. 2. 2020 do 23. 4. 2020, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje částku 1 730 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 065,22 Kč, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 34 749 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 365 Kč k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka 36479 Kč se zákonným úrokem z prodlení, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6065,22 Kč a dále smluvní úrok ve výši 26,28% ročně z částky 34749 Kč od 24.4.2020 do zaplacení. Žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel dne 1.9.2019 se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 34749 Kč. Žalovaný se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit obchodní úrok ve výši 26,28% ročně a to ve splátkách ve výši 4% dlužné částky měsíčně. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce kromě jistiny a smluvního úroku a zákonného úroku dále požaduje smluvní pokutu ve výši 1500 Kč, částku 230 Kč jako náklady na vymáhání a dále částku 533,14 Kč. Žalobce sdělil, že řádně zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalobce se z jednání omluvil.
3. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil.
4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listin y označené jako smlouva o úvěru, že žalovaný a žalobce sjednali smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 35000 Kč, a to dne 1.9.2019, přičemž tuto částku a úrok v celkové ve výši 40 690Kč se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách ve výši 4% měsíčně z dlužné částky. Z listin označené jako výše splátek bylo soudem zjištěno, že žalovaný čerpal částku 34749 Kč a neuhradil žalobci ničeho. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu.
5. Z předložených listin nebylo zjištěno, že by žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že je zaměstnán v právnická osoba s příjmem 25 000 Kč čistého měsíčně, je svobodný. Jiné důkazy žalobce ani nenavrhl ani nepředložil.
6. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 1.9.2019 s právním předchůdcem žalobce smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalovanému peníze. Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce finanční prostředky ve výši 34749 Kč, jenž se zavázal hradit v měsíčních splátkách. Žalovaný neuhradil žalobci ničeho ani po zaslání upomínky.
7. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobce v rozporu se zákonem neověřoval při uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že žalovaný disponoval dostatkem finančních prostředků, tak aby mohl měsíčně splácet žalobcem požadované splátky. Žalobce soudu nepředložil například výplatní pásku, pracovní smlouvu či důkaz o výdajích žalovaného, např. výpis z účtu a apod. Vzhledem k tomu, že se žalobce z jednání omluvil, nemohl jej soud o výše uvedených nedostatcích jeho žaloby poučit ve smyslu § 118a o.s.ř.
18. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 34 749 Kč, neboť žalovaný z částky, kterou mu poskytl žalobce, ničeho neuhradil. Žalovaný je povinen uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 34749 Kč od 24.4.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 559,68 Kč.
19. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, taka jak je uvedeno ve výroku II.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce ve výši 65 % z 3 638 Kč tj. 2365 (poměr úspěchu a neúspěchu ve věci). Tyto celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 460 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 479 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
21. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.